angel74

Bulvárnějším způsobem to už snad natočit nešlo. Těšila jsem se na nějaké archivní koncertní záznamy a spoustu muziky, ale téměř ničeho takového jsem se nedočkala. Místo toho jsem dostala neucelené útržky informací a vzpomínek ze života Ozzyho a jeho rodiny. Dokola se opakující obrazový materiál (dost často nevalné kvality) a části rozhovorů si tvůrci taky mohli odpustit. Vůbec se mi nechce věřit, že se nenašlo nic zajímavějšího, aby mohl vzniknout plnohodnotný životopisný dokument. (40%)

Knižní předlohu jsem nečetla a neznám ani její slavné zpracování v režii Jana Troella, tudíž nemám s čím srovnávat. Tak jsem se do toho vrhla tím vším zcela nepolíbená. Hned od samotného začátku jsem byla naprosto pohlcená nádherně odvyprávěným příběhem o hledání obyčejného lidského štěstí, o rodinné sounáležitosti a o vyrvaných kořenech, které jen stěží znovu někde zakoření. Vydat se do neznáma, opustit všechno a všechny, odjet s hluboce bolestným pocitem, že už se zpátky nikdy nevrátí. Na něco takového je zapotřebí odvaha, odolnost a velká vnitřní síla. Děj se sice odehrává v 50. letech 19. století, nicméně aktuálnost tématu zůstává téměř neměnná. Film je výborně natočený a ještě lépe zahraný. Celkový zážitek pak umocňuje neobyčejně podmanivá hudba. (90%)

Nic extra jsem nečekala, ale nakonec mě příjemně překvapilo, že namísto veskrze akčního příběhu jsem ve výsledku dostala feel-good snímek, kde oddechovou atmosféru podbarvuje absolutně pohodová hudba. Stárnoucí Pierce Brosnan tady přitom ze sebe nedělá žádného supermana, také proto působí naprosto uvěřitelně. Na půvabnou Morenu Baccarin je zase moc pěkný pohled. Mezi nimi kupodivu funguje určitá chemie, takže bez jakýchkoliv problémů zvládají utáhnout celý film, aniž by se divák nějak výrazněji nudil. (60%)