angel74

Debutující režisérka a scenáristka Stéphanie Di Giusto se chopila těžkého úkolu a mistrně převedla na filmové plátno velmi silný příběh o hvězdě evropských kabaretů Loïe Fuller, na jejíž taneční umění se svého času stály fronty. Výsledkem je audiovizuálně poutavý snímek, který zdobí skvělé herecké výkony, mezi nimiž vyniká představitelka titulní role Soko. Zamrzí jen v určitých motivech poněkud chladně mechanický scénář. (75%)

Bulvárnějším způsobem to už snad natočit nešlo. Těšila jsem se na nějaké archivní koncertní záznamy a spoustu muziky, ale téměř ničeho takového jsem se nedočkala. Místo toho jsem dostala neucelené útržky informací a vzpomínek ze života Ozzyho a jeho rodiny. Dokola se opakující obrazový materiál (dost často nevalné kvality) a části rozhovorů si tvůrci taky mohli odpustit. Vůbec se mi nechce věřit, že se nenašlo nic zajímavějšího, aby mohl vzniknout plnohodnotný životopisný dokument. (40%)

Knižní předlohu jsem nečetla a neznám ani její slavné zpracování v režii Jana Troella, tudíž nemám s čím srovnávat. Tak jsem se do toho vrhla tím vším zcela nepolíbená. Hned od samotného začátku jsem byla naprosto pohlcená nádherně odvyprávěným příběhem o hledání obyčejného lidského štěstí, o rodinné sounáležitosti a o vyrvaných kořenech, které jen stěží znovu někde zakoření. Vydat se do neznáma, opustit všechno a všechny, odjet s hluboce bolestným pocitem, že už se zpátky nikdy nevrátí. Na něco takového je zapotřebí odvaha, odolnost a velká vnitřní síla. Děj se sice odehrává v 50. letech 19. století, nicméně aktuálnost tématu zůstává téměř neměnná. Film je výborně natočený a ještě lépe zahraný. Celkový zážitek pak umocňuje neobyčejně podmanivá hudba. (90%)