Arequipa

Já bych to moc s Čarodějovým účněm nesrovnával. Tohle není temný horor, ale nádherný pohádkový příběh. Mistrovství Karla Zemana je tentokrát překonáno jiným mistrem - one man show Karla Svobody, které režisér velmi zdařile sekunduje. Příjemně mě překvapili humorné scény (křeslo krále Berana, rytířské souboje). Navíc velmi přijatelná délka.

Nejen ve filmu a literatuře nepřitahuje první světová válka takovou všeobecnou pozornost jako WW II. O to víc si cením tohoto filmu, zvlášť když je natočen podle bestselleru mého oblíbence Remarqua, kterého jsem si touto knihou zamiloval. Film překvapivě nepůsobí lacině, bitevní i nemocniční scény jsou věrohodné, neznámí herci nezklamali a závěr jen podtrhuje nevyzpytatelnost a absurditu každé války. Čeští herci potěšili. Jen nevím, jestli to, že se natáčelo částečně v ČR, je něco, čím bychom se měli chlubit. Je to přeci jen něco jiného než smaragdová krása irské přírody v Excalibru... Těším se na verzi z roku 1930.

Smekám před Isabelle Huppert. Zahrát tímto bezchybným způsobem zvrácenou učitelku klavíru, to chce něco víc než jen pořádnou dávku hereckého kumštu. Ta role ji sedla tak dobře, až to příjemné není - studený kamený výraz její tváře bez jediného úsměvu, náznaku emocí je mrazivý a sám o sobě varující, že tady nebude všechno ok. Ufff, musel jsem si na IMDB prohlédnout pár jejích civilních fotek, kde se usmívá, abych se odpíchnul ze dna temné studny mého vědomí, kam mě film bez slitování poslal. Pro zahnání depky si vyberte radši něco jiného...

Dojemné, smutné a přitom tak optimistické. Kamera, hudba a bezchybní hlavní představitelé včetně Satoranského. Film se rozjíždí poměrně pomalu, ale od osudové události nemám co vytknout. "Maminko, kdo tady tak uhání na tom koni?"

Před více než deseti lety mě Havlíčkův román úplně odrovnal a zařadil se do mé knižní topky. A film? Příjemně překvapil. Hutná hororová atmosféra, výborná kamera, tradičně excelentní Čepek. Skoro jsem chtěl dát pět, ale neviděl jsem ještě původního Neviditelného, takže si tu jednu * budu ještě šetřit.:-)

Užij jsem si to, i když jsem nečetl nic od Agathy Christie a neviděl jediný díl seriálu Hercule Poirot. Závěrečná půlhodinka je strhující a překvapivá. Tohle mě fakt nenapadlo. Poirot navíc prokáže moc sympatický nadhled. U Skleněného pekla jsem psal o nebývalé konstelaci hereckých hvězd a tady je konkurence. A opět to není - na rozdíl od sportovních týmů - na škodu.

Holocaust je memento a proto vítám každý film na toto téma. Jenže dojíždí na to, co by mělo být největší devízou - atmosféru. Několik silných scén tu je, ale celkový dojem je takový nemastný neslaný. Podobné pocity jsem měl při sledování Černé knihy. Šedá zóna = šedý průměr.

Přeci jen jsem trochu zklamaný. Cením si několika originálních nápadů - hraní šachů nebo střílení "do" známých osobností - kvalitní akce a napětí, masky, naturalistické scény (motorovka, ustřelené hlavy). Jenže pokus o dramaticko-romantickou vložku, která se v prostředku filmu pěkně protáhne a americký sentiment mi celkový dojem pokazili . V žánru zombie hororu se opravdu jedná asi o špičku, jenže to jen tím, že konkurence je oproti jiným kategoriím zoufale malá (ono taky co vymýšlet). Víc takových 28 dní.

Herecký koncert výborně nadabovaného Marlona Branda, z kterého sálá bolest a frustrace na straně jedné a touha po úniku z reality na straně druhé. Jeho muž beze jména mi rozhodně není sympatický, ale přitom ho v jistém směru chápu a rozumím mu. Není divu, že film vzbuzuje rozporuplné reakce ať už pro velmi odhalenou Marii Schneider či třeba anální rétoriku. Přitom je to jen odvážná výpověď o bolavé lidské duši, vztahu dvou nekonformních lidí, kteří jsou k sobě přitahování právě tím, že dělají oba něco jinak. Není to složitý film a kdo se nenechá odradit sem tam nějakou tou perverzí, čeká na něj mimořádný zážitek.

Neznámý film, režisér, herci i prostředí (kolik jsme viděli filmů o okupaci Alžírska?) příjemně překvapil. Není nabitý akcí, která sice nechybí, ale jde o ní až v druhé řadě. V první řadě jde o vykreslení postav a jejich vývoj (poručík vs seržant) a syrové scény, které nám musí připomenout, že žádná válka není pěkná, zvlášť když jsou na scéně civilisti... Hodně mi to připomínalo Bondarčukovu 9. rotu. Není to TOP, ale solidní nadprůměr určitě.