drsny_hery

Oceňuji snahu přiblížit se více dějově i atmosférou hře. Jsem rád, že skončila Andersonova akční éra, který dokázal celou ságu totálně zkonit. Samotné provedení už tak veselé není. Laciná hororová klišé, podprůměrné efekty a nezáživná dějová linka ještě nejsou tím nejhorším. Tím je mizerný casting. Špatné herce, kteří se typově neshodují s herní předlohou nehodlám odpustit.

Nebudu hodnotit politický rozměr dokumentu, protože to naší optikou nelze, ale poměr prostoru vyjádření mluvících hlav z obou táborů mi přišel vyvážený. Průser je, že pravděpodobně nás v příštích časech může čekat něco podobného. Pokud bude dál sílit populismus, dezinformace a nezmění se algoritmy sociálních sítí, tak se podobní dezoláti vyřádí i zde. Kdo nezažil davovou psychózu, jen těžko pochopí, jak málo stačilo k daleko většímu neštěstí.

Jaký model rodiny je vlastně dneska normální? Nic převratného se člověk nedozví, ale dokument celkem zdařile a jasně vykreslí nastavení a nejzásadnější problémy jednotlivých aktérů. Někdo si cestu buduje vědomě sám, jiný je unášen nepřízní osudu a nejdospělejší názor zazní paradoxně od těch, kteří se rozhodnou děti nemít. Kéž by takto zodpovědných lidí bylo více. Každopádně by chtělo jednou s pořádným odstupem natočit pokračování.

Trend podlejzání animáků čínskému trhu pokračuje aneb když si máma myslí, že máš krámy, ale ty se jen pravidelně promeňuješ v rudou příšeru. I když ono to tak vlastně bývá...

Fuj, tohle už vidět nikdy nechcim. Chytil jsem svrab přes obrazovku. Ačkoliv film prezentuje poselství asi na té nejextrémnější kastě lidského pokolení, měl by si každý budoucí rodič položit stejnou otázku. Mám na to? Nejde jen o peníze. Dáš dítěti dost péče, vychování a vzdělání? Nebo z něho bude jen stejný dezolát, jako seš ty? Bohužel i u nás v civilizaci si třetina odpoví špatně. Jenom nežereme led s cukrem, ale koblihy.

Gus Polinsky se musí v polkovém hrobě pozvracet. Za víc slov to nestojí.

Hodně silný kafe. Realisticky ztvárněný nečernobílý problém, který jde několikrát na hranu. Divákovi je jasné, že win-win řešení neexistuje a jsem rád, že se tvůrci zdrželi amerických sci-fi happyendů.

Přitom by ke štěstí stačilo tak málo. Kdyby byla česká pohádka jednou bez mizernýho dabingu a Jakuba Prachaře...

Vybavila se mi historka jednoho kamaráda, který se rozhodl navštívit bordel a zaplatil si tam třicet minut s krásnou slečnou. Bylo to hezký, ale přesně po uplynutí třiceti minut mu slečna vytáhla nástroj přímo v nejlepším s tím, že končíme a ať vypadne a dodělá se venku sám. Teď chápu, jak se cítil.

Satira a písně. Dvě věci, které daly jedničce kouzlo, ale dvojce lámou obě nohy. Bohužel.