Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (43)

plakát

Sinister (2012) 

Hodně vydařený horor. Místy se divák sice ztrácí v černočerné tmě, ale napínavou atmosféru spoludotváří skvělý ruchový soundtrack. Význam zvukové složky je pro vyznění tohoto snímku podobný jako třeba u Čelistí. Stejný sukces to ale každopádně nebude. Další pozitivem filmu je, že zde nevystupují žádné hysterické a nelogicky jednající postavy, což je jinak u hororů docela častá bolest. Několik málo herců, co dostalo příležitost, scénář, režisér ani jejich neřízené umělecké ambice netlačí do výkonů, u kterých by se divák při jejich sledování musel červenat. Ethan Hawke s přibývajícím věkem zřejmě herecky dozrává, chvílemi mi svým nervním projevem připomínal, nelžu vám, Jacka Nickolsona. U mě (dost) dobrý.

plakát

Kletba z temnot (2012) 

Nedalo se asi čekat, že to bude nový Vymítač ďábla, lepší mi ale nakonec přijde i hodně kritizovaný Obřad. Film to není přehnaně dlouhý, přesto se mi zdál v první polovině docela rozvláčný a uměle natahovaný. Očekávané finále je pak pro změnu zase dost odbyté. Zřejmě špatné načasování, možná ale chtěli původně natočit seriál a pak si to rozmysleli, anebo jen prostě nízký rozpočet. Film má hodně nepovedený CZ dabing.

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Všechny filmy z Pána prstenů jsem viděl několikrát a vím, že se na ně zase podívám. U Hobbita si zatím nejsem vůbec jistý, že bych to chtěl znovu vidět. Příběh se pochopitelně vrací do známého prostředí Středozemě - jak malebný Nový Zéland, tak virtuální scenérie vytvořené počítačovými mágy, fungují zkrátka velkolepě. Také skřeti jsou pořád krásně hnusní. Potud tedy pro pamětníky (a nostalgiky) vše v pořádku. Noví hrdinové, trpaslíci, jsou taková cháska veselá. Jde o sympatické a odvážné postavičky, které ale snad s výjimkou náčelníka Thorina postrádají trochu osobitosti a v porovnání s hrdiny Pána prstenů také charisma. Bitvám nechybí tempo a promyšlená choreografie, většinou jsem se ale nedokázal ubránit dojmu, že sleduju počítačovou hru ovládanou nějakým zručným playerem. Nejsilnějším zážitkem tak zůstává setkání Bilba s Glumem. Trochu doufám, že rozpačitý výsledek úvodní části může být důsledek částečného působení Del Tora na postu režiséra. Ten je určitě skvělý maskér a výtvarník, ale - při vší úctě - jako režisér patří do jiné ligy než Jackson a zůstává tak naděje, že příště to bude lepší. Možná jsem ale úplně vedle a připouštím, že pro tento produkt nejsem asi divák z hlavní cílové skupiny. Uvidíme příště.

plakát

Sedm psychopatů (2012) 

Film má pár silnějších momentů, ale oba určitě nestojí za to, aby ho člověk viděl celý. Trailer by měl bohatě stačit.

plakát

Truth or Dare (2012) 

Film, který bych neuměl doporučit jen tak z patra. Přitom asi nepatří mezi ty nejhorší. Je docela napínavý a pointě nechybí originalita ani černý humor. Po dlouhé době jsem si ale zase připomněl staré pravidlo britských filmů, a to, že největší šťabajznu zde nutně hraje (na naše poměry) věru málo atraktivní kůstka. Ve filmu je např. detailní záběr na nohy v krátkých sukních a v lodičkách s dlouhými kramfleky, které by neměly patřit nikomu jinému než nějakému dobře trénovanému transvestitovi. Chyba lávky, rozšíření detailu na celou postavu odhalí, že jde o nohy britské krasavice. Co je však nutné přiznat, že ačkoliv divák (středoevropan) vidí (diví), že krasavici hraje spíše-šeredka, po nějaké době jí začne věřit, že je to krasavice. Tomu se říká umění.

plakát

Terapie láskou (2012) 

Hodně přeceňovaný film, podle mého soudu. Možná ale jenom nechápu anebo neumím docenit tuto snahu o normální lidský příběh. V několika místech, kde ve filmu chybí vypjaté scény, tak herci jakoby nemají o čem hrát, a tak vypjatých a rádoby emočních scén je ve filmu požehnaně. Ale proč ? Zřejmě to je motivované snahou předvést zase jednou skvělé herecké výkony: "Když už jsme dokázali přemluvit DeNira, tak ať to tam ukáže a řádně rozbalí. A je to tam, vážení !" Asi by už nikoho nemuselo překvapit, že tento kalkul se vyplácí a film byl nominovaný na několik Oscarů. Udělení Oscara 2012 za hlavní ženský herecký výkon ale nemohu chápat jinak, než jako velký omyl.

plakát

Polski film (2012) 

Filmaře, kteří přiznaně natáčí recese a ptákoviny, mám tendenci podezírat, že si dělají alibi, aby zakryli nedostatek profesionality a možná i neschopnost vytvořit něco, co dává smysl. Námitky kritiků už předem odpálkují: „Vždyť my víme, že je to hovadina, ale to je přece záměr. Jestliže nechápete, sorry, jste asi naladěni na jinou tóninu a patrně nemáte ani smysl pro humor. „Ten je přitom v Česku takřka posvátný. Většina lidí by se tady raději přiznala ke korupčnímu jednání než by připustila, že nemá smysl pro humor. Takže jsem nakonec rád a s překvapením zjistil, že tenhle film není špatný. Je prostě jiný a já jsem se u něho z větší části dobře bavil. Pětice hlavních představitelů nepřekvapí a nezklame. Hodně se mi líbila také polská trojice. Hvězdou filmu se pro mě stala ale Jana Plodková v roli produkční. Na poměrně malém prostoru a také bez zbytečného přehrávání zde hraje postavu nepříliš bystré a oportunistické ženské, která má na všechno pevný názor, který v následujícím okamžiku dokáže sama popřít. Je to postava trochu směšná a přitom smutná, člověk, který nikdy neuvěří, že žije permanentně ve lži, protože pravda je přece to, co se momentálně hodí … jiná pravda není. Takže film mě určitě mile překvapil. Kdyby byl trochu kratší, myslím, že by mu to prospělo.

plakát

Plamen a Citron (2008) 

Dánské filmy mám rád. Tady se ale ukazuje, že i Dánové dokáží natočit strašnou slátaninu. Nikdo není dokonalý. Haj hou.

plakát

Ve stínu (2012) 

V českých podmínkách rozhodně nadprůměrný film, zejména pak v porovnání s ostatními díly vytvořenými v roce 2012. Obsazení Ivana Trojana byla sázka na jistotu, Lev by ho snad neměl minout. Také ostatní herci jsou ve svých rolích přesvědčiví - hlavně Soňa Norisová a malý Filip Antonio. Film má skvělou atmosféru, tempo a napětí. Obrazová složka filmu (kamera, výprava) je skvělá a splňuje mezinárodní kritéria. Mezinárodní ambice jsou očividné - obsazení německého herce, politická rovina filmu. Nic proti a je dobře, že u nás existují tvůrci, kterým český rybník přijde malý. Na druhé straně, tyto "mezinárodní ohledy" nakonec filmu spíše ublížily. Postava německého detektiva je opravdu málo věrohodná a do příběhu docela uměle našroubovaná. Možná se pletu, pokud by se ale Ondříček držel detektivního thrilleru, mám pocit, že filmu by to jenom prospělo.

plakát

Dokonalý smysl (2011) 

Film má skvělý námět a je skvěle zahraný a natočený. Patří mezi filmy, na které se už člověk možná znovu nepodívá, ale na které určitě dlouho nezapomene. Poměrně záhy je divákovi jasné, že u ztráty čichu se to nezastaví a Svět se řítí do ještě většího průseru. V tomto směru se pak může příběh zdát jako docela předvídatelný. Tvůrci neuhnou a nemilosrdně celou sérii katastrof nechají dojít až do temného konce. V rovině osobního příběhu dvojice milenců pak film korunuje smutný happyend a není pochyb, co má v životě smysl ... A pak jsem se otočil na svoji drahou polovičku a byl jsem rád, že se můžeme setkat pohledem ...