Gwaihir

Báječná týmovka, která umně využívá všechny stránky svých postav, zejména s ohledem na temnou minulost a vnitřní rozpory antihrdinů, na čemž staví dospělejší a velice chytrý příběh o povstání neortodoxní party nových ochránců světa, a s využitím jejich značného potenciálu k jiskřivému humoru, jímž krásně celé, jinak poměrně vážné a nepříliš radostné, vyprávění odlehčuje, přičemž v obou polohách funguje výtečně, i když uprostřed dění se pro tentokrát nachází spíše hledání naděje a sbírání odvahy překročit vlastní stín, než velkolepý souboj proti sofistikovanému zlu. 90 %

Hodně dobrý a v rámci možností také relativně komplexní náhled do světa, v němž se jedni snaží najít takřka jakýkoli způsob, jak přivítat do rodiny cizí dítě, zatímco jiní naopak musí, třeba v tíživé situaci, řešit nelehkou otázku, jak by mohli co nejlépe postarat o ratolest vlastní, a to i kdyby cenou bylo přenechání jeho péče jinému člověku, přičemž je potěšitelné vidět, že to bylo stvořeno s nemalou znalostí daných záležitostí. Kromě toho si pak velice kladné hodnocení zaslouží rovněž postavy, jež určitě nelze, snad jen se dvěma ne zrovna čestnými výjimkami, označit za černobílé a které, i díky hereckým schopnostem protagonistů, tvoří základ poměrně barevnému a svým způsobem též dojemnému příběhu, jenž se dostává pod všeobecně viditelný povrch.

Zklamání, které prakticky nesouvisí s tím, že by Háma nebyl Hofmannem nebo že by snad eko-aktivismus byl slabším tématem než xenofobie. Hlavní problémy jsou totiž úplně jinde, a sice v neaktuálnosti znázorněné společenské diskuze, která je dnes zcela odlišná, v neporozumění vybraným motivům, které jsou zčásti dezinterpretovány, a ve snaze tvořit vtip a humor nikoli především na základě absurdity děje a charakterů postav, ale často bohužel také z místy až nemístné vulgarity. Satira prostě musí vycházet ze skutečnosti a ne z fikce, neboť pak nemůže fungovat. Další kult se tak rozhodně nekoná.