quasar

Jeden z mála filmů, u kterých jsem fakt plakal smíchy. Viděl jsem ho dvakrát a můžu ho i potřetí. Je to můj šálek kávy! Hru mělo v repertoáru také pražské Divadlo bez zábradlí. Řekl bych, že jí z geniality filmu nic nechybělo. Tu bych chtěl vidět také ještě jednou, ale tak ze třetí řady a s těmi samými herci co v r.1998...

Bolek Polívka v roli, kterou jsem mu uvěřil... Možná dávám pět hvězdiček i proto, že jsem film viděl v letňáku a počasí v reálu kopírovalo to na plátně. Je tomu těžké věřit, ale přestože jsem nevěřící, tak skrze Bolka, ten film i to počasí jsem toho Boha tak nějak tušil... Dovedete si představit, že na plátně leje, farář letí do kostela, který má děravou střechu a i ve skutečnosti kolem vás mlátí blesky a lidi se krčí pod deštníky a deky a celty... Promítač tak nějak vytušil, že dneska to prostě vypnout kvůli počasí nemůže. To byl zážitek! I proto jsem se nikdy na film nedíval v bedně.

Něco mě na tomhle jinak skvělém filmu dráždí, nebo mi tam něco chybí, nebo přebývá... nevím. Hodně situací je tam nějak předvídatelných. Možná je to tím, že tvorbu Z. Svěráka dobře znám a on stále dokola používá stejné fígle. Co bych úplně vypustil, tak balon a scény s ním - to by pasovalo tak do dětského filmu. Jinak se děsím toho, že třeba ve věku p. Zdeňka Svěráka budu svou činorodostí pro své nejbližší také tak otravný. Ve filmu je skvěle podáno, že od člověka v jeho věku se vlastně už nic neočekává a jaké komplikace přináší to, že se s tím nehodlá smířit. K výkonu Jana Svěráka není co dodat a mám pocit, že kdyby svého otce tak nedusil se scénářem, byl by příběh předvídatelnější a umolousanější, takže díky za to dušení! PS: podle mě ten tolik znevažovaný pád z kola je skvěle a úmyslně natočenou groteskní nadsázkou a právě v kontrastu s perfektní režií a kamerou ve zbytku filmu bych si myslel, že to většina diváků pochopí...

Možná jsem ty tři hvězdičky dal jen proto, abych nevypadal jako rouhač, když bych dal jen dvě... Prvotním kriteriem při hodnocení filmu je u mě to, jak mě dokáže vtahnout do děje. Tady se ale o žádném vtahování mluvit nedá. Prostě mi před očima defilovala řada obrazů, někdy s úžasnou kompozicí a silným smyslem pro detail, ale to je vše. To co bylo herci recitováno šlo ale naprosto mimo mě a celý děj i pointa mě přišly dost zmatené. PS: miluju filmy Údolí včel a Rozmarné léto, takže z nějaké nevraživosti ať už k Vláčilovi, nebo Vančurovi, bych se nepodezíral...

Co všechno se dá vyjádřit obrazem, s minimem slov... František Vláčil to věděl. Přijde na to i některý z dnešních českých režisérů? Dávám 90%, knižní předloha má u mě 100.

Film, na který je třeba jít do kina, v televizi je čtvrtinový. Johnny Depp ve své nejlepší roli. Neskutečně působivá hudba s chytlavými kytarovými vyhrávkami Neila Younga. Skvělá kamera. Není třeba o tom psát. To chce vidět v dobrém kině a s nikým to nerozebírat, jen to zažít...

Dávám plný počet bodů, i když si film pamatuju velmi matně. Viděl jsem ho jen jednou v roce 1987, byli jsme na něm se školou v kině. Těch pět hvězd je za vzpomínku na emoce, prožité pocity. Některé výjevy mi v hlavě zůstaly dodnes. Vím, že se mi tehdy některé naturalisticky hrůzné obrazy vracely i ve snu. Nechávám první odstavec a připojuji: Koupil jsem si dývka a film si celý "vychutnal" po letech doma... nemám, co bych dodal. Takhle si představuji válečný film. Ty patosu plné americké hovadiny mu nesahají ani ke kotníkům.

Na tohle nestačí domácí, to chce kino opravdové a reprobedny s vysokým kmitočtovým rozsahem. Film se musí nakoukat, neznám nikoho, kdo by ho pochopil napoprvé. Přesto, že jsem znal životopis R. Waterse a vůbec historii Floydů (má nejoblíbenější artrocková skupina - takže jsem nekritický), měl jsem v tom úžasném představení trochu zmatek, a když jsem odcházel z kina, bylo mi jasné, že na tohle půjdu znovu! Do dnešního dne jsem Zeď viděl asi šestkrát, z toho čtyřikrát v kině, už vím přesně o co gou a vychutnávám si detaily.

Podle mě nejlepší Vláčilův film a jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Spojení Vláčil - Korner je bezchybné. Tady, stejně jako v jiných Kornerových dílech, si můžete na historii sáhnout a uvěřit, že to tak skutečně bylo. Na rozdíl od Markéty Lazarové tady film svými prostředky vytváří svou vlastní poezii. Proto jej hodnotím o dost výš než Markétu, která je svou vnucenou obrazovou i slovní poezií pro mě dost křečovitá... V knize autor poukazuje i na paradox Arminova jména, kdy přes jeho fanatizmus v církvi je nucen nosit jméno Heide - Pohan...

Film, který si občas doma pustím třeba od prostředka a vychutnám si jeden, dva gagy. Režiser Podskalský točil s genii herectví. Tolik úžasné improvizace a inteligentního humoru v jednom dílku - nenapadá mě, kdo by v tom mohl dnes hrát...