slunicko2

Všechny velkohubé historické události nakonec odsere obyčejný člověk. 1)  Vždy se najde důvod k ostrakizaci: nevhodné náboženství, rasa, národnost, jazyk, majetkové poměry. Střední a východní Evropa si ve 20. století zažily svoje. V tomto případě jde o malou vesnici na slovensko-maďarské hranici (dnes Podunajské Biskupice, Pozsonypüspöki, Bischdorf, 8 km východně od centra Bratislavy), kde žijí Maďaři, Židé, pár rakouských Němců a nějací Slováci. Maďaři jsou zde v menšině a tak zažívají ústrky od většinové populace a státu ve jménu "očisty" Slovenska. Židé jdou do transportů, Maďary by místní nejradši vyhnali do Maďarska a stejně tak se o pár kilometrů dál chovají Maďaři vůči Slovákům._____ 2)  Výborný je jazykový mix, kterým ve filmu postavy hovoří. Vedle slovenštiny a češtiny slyšíme němčinu a maďarštinu. Doplňující titulky (film jsem sledoval na prvním programu slovenské televize) mi pohodově přeložily maďarštinu i některé německé nářeční výrazy._____ 3)  44letý Milan Ondrík (gardista Dušan) hraje jako obvykle výborně a filmu přidává jednu hvězdičku._____ 4)  Slušný snímek nabízí zajímavý empatický pohled na dobu a lidi roku 1942. Film nepředstavuje tematicky ani zpracováním žádný průlom. Skvěle navozená dobová atmosféra říká víc než desítky hodin dějepisu. Kdyby tvůrci poněkud rozvláčný film pokrátili tak o půl hodiny, nemusel jsem mít při udělování tří hvězdiček tak moc odřené uši._____

Život ve vězení pohledem dozorce. 1)  Je zajímavé sledovat dánské vězeňské prostředí (ve filmu) a srovnávat to s naším (ve filmu). Nevím jestli u nás jsou tak individualizované a zajímavě vybavené cely, zdali si naši vězni volí své mluvčí, jestli si mohou připravovat vlastní jídlo, jestli jsou běžně ženské dozorkyně v mužských věznicích a tak podobně. Chápu, proč dozorci nemají střelné zbraně, ale ti v seriálu vypadali dost zranitelně a nechráněně._____ 2)  Dánské věznice jsou otevřené (bez mříží) nebo uzavřené. Nabízejí vzdělávací a resocializační programy, pomáhají udržovat kontakt s rodinou, vydávají propustky domů, umožňují práci ve vězení a celkově jsou známé nízkou mírou recidivy. V seriálu jde o věznici uzavřenou, v níž se uvedené zásady příliš neuplatňují. Nepochopil jsem zařazení defraudanta (pozdějšího mluvčího) mezi těžké zločince._____ 3)  Kdo si zvolí práci jako dozorce? Denodenní boj se zavilostí vězněných a s rezignovanými kolegy? Opravdu platí tradovaný názor, že rozdíl mezi dozorcem a trestancem je jenom ta mříž? Ale seriál si podobné otázky neklade. Nabízí docela akční byť poněkud depkoidní příběh čtyř dozorců a jednoho vězně v hlavních rolích, příběh možná fabulovaný, možná skutečný, ale v každém ohledu napínavý, dramatický, který působí skutečně. Sledujeme nového dozorce Sammyho a jeho přítele, vězně Benjiho, dále pak dozorce Henrika a jeho vztah s vězněm Tommym. Pak je tu dozorkyně Miriam, jejíž syn je na drogách a konečně šéfová věznice Gert s manželem s Alzheimerem._____ 4)  Oceňuji i realistický konec. Všechno se vrátí k "normálu", přibude pár šrámů na srdci i na těle, pár vyhořelých odpadne a pár čerstvých mrtvol se pohřbí. Zvítězí pragmatismus a cesta nejmenšího odporu. Vlastně je ten konec na blití._____ 5)  Všiml jsem si pěkného 36letého Daniela Flamgaarda (Henrikův přítel Tommy).

Převažuje pocit jakési nepatřičnosti. 1)  Fešácký multifunkční herec, zpěvák, klavírista, textař, hudební skladatel, tanečník a malíř 41letý Igor Orozovič dostal do vínku hodně talentu a snaží se ho využít. Ovšem jak to tak někdy bývá, desetibojař je v jednotlivých disciplínách horší než ti, kteří se specializují jen na jednu. A tak v našem případě písničkář - šansoniér, který si své skladby většinou i sám píše a interpretuje, není zpěvák. Jeho hlasový projev bych nazval herecké zpívání. Pravděpodobně se na jeho projevu podílí i srbská krev (dědeček byl bosenský Srb). Pokud interpret respektuje další pravidla žánru, zejména vhodný hudební doprovod, může být vše v pořádku._____  2)  A tady vidím kámen úrazu. Moravská filharmonie odvedla pěknou práci, písně byly hezky aranžované a celé představení proběhlo v příjemné přátelské atmosféře. Ale nezpívalo se tam. Slabý a neosobitý hlas byl překryt výrazným zvukem orchestru. Není to o tom, že by zpěvák nebyl slyšet. On právě byl slyšet a zdálo se mi, že tento experiment mu nesvědčí. Klavír by byl OK, kytara taky, harmoniku si některé šansony přímo žádaly (marně), ale symfonický orchestr? Ten hlas to prostě neutáhl._____ 3)  Orozovičovy skladby různé úrovně hudební i textařské se mi některé líbily, jiné méně. Ale to je jen věc vkusu a naladění. Své kvality klavíristy, tanečníka a malíře v koncertě nepředvedl, takže k nim se nemohu vyjádřit. Ale Orozoviče s orchestrem považuji za dramaturgický přešlap._____ 4)  Vyjadřuji se jenom ke zhlédnutému koncertu. Další Orozovičovu autorskou tvorbu neznám.