Malarkey

Už to, že se do žebříčků nejlepších filmů roku 2023 dostane japonský film, stojí za zájem. Japonci se totiž po dlouhé době vrátili k jejich celosvětově nejznámější obludě a natočili vysloveně zajímavý film z jejího světa. Atmosférou dobový, odehrávající se chvíli po konci druhé světové války. Digitálně notně šílený, což je třeba uznat. Ale po příběhové stránce tu perfektně skloubili do kupy názorové pochody a myšlenky jednoho národa, který po válce bojoval sám se sebou. Což je na tomto filmu podle mě to nejzajímavější. Totální katarze jednoho národa převedená do filmu o zrůdě, která definovala jeden žánr a pomohla nejednomu Japonci se očistit.

Dlouho se mi nestalo, abych klasickému lidskému dramatu dal pětihvězdičkovou dardu. Tady to ale všechno jednoznačně sedlo. Amík Zach Braff si během covidu napsal perfektní dramatický příběh, který v sobě skrývá vše, co dnešní Ameriku trápí - alkoholismus, návrat veteránů k běžnému životu a závislost na oxycontinu. Dal tomu čas, vybral si herce a natočil dokonalé drama Dobrý člověk. No a kromě výborného scénáře se mu povedl ještě druhý majstrštyk a to, že do hlavních rolí vměstnal Florence Pugh a Morgana Freemana, kteří onen příběh pozvedli prakticky k dokonalosti. Ukázali tu totiž totální přirozené herectví. Morgan Freeman, jako již tradičně a Florence Pugh opět velice překvapivě. Dobrý člověk má aktuální téma, je naléhavý, a měl by ho vidět každý, kdo se potýká se smutkem v srdci. Vždy totiž může být hůř…

George Miller počkal od Zběsilé jízdy devět let, mezitím si natočil nezajímavý romantický fantasy a pak si opět vystřihl jeden z nejlepších akčních filmů posledních let. Furiosa je totiž dle očekávání opět totální pecka, byť v mnoha ohledech jiná, než předchozí díl. Vypráví epický příběh Furiosy, která si jde za pomstou a nezastaví ji ani jeden z nejbrutálnějších filmových světů, který se na plátně vůbec kdy objevil. Jenže brutalitu tu střídá absurdistán a tak to tu diváka chtě nechtě musí bavit. A to i přesto, že se na plátně dějí momenty, které divák nechápe, že se v mysli někoho vůbec mohou zrodit. Popravdě jsem měl místy pocit, že sleduji nějakou Tarantinovku na steroidech. Hlavně v druhé polovině během plánované pomsty to bylo hrozně znát. Chris Hemsworth si ale svojí roli dokonale užil. Anya Taylor-Joy a její mladší já Alyla Browne tu také byly skvělé, ale nejsympatičtěji (což je v tomto světě jev prakticky nevídaný) tu na mě působil Tom Burke. Všichni do jednoho jsou pak součástí příběhu, který je opět velice drsný, efektivní, zábavný, ale i místy nelogický a hlavně na rozdíl od Zběsilé jízdy už to není takový šok. Proto čtyři hvězdičky. Každopádně čtyři velice silné hvězdičky a už teď tuším, že se bude jednat o jeden z nejlepších filmů roku 2024.