darkchipmunk

Film na motivy skutečného příběhu spisovatelky Cheryl Strayed, jež se po bolestné ztrátě a následných životních kotrmelcích vydá hledat ztracenou rovnováhu a přijme výzvu sama přejít Pacific Crest Trail (Pacifickou hřebenovku). Výborná Laura Dern ve vedlejší roli. Reese Witherspoon velmi přirozeně hraje odhodlanou ženu zmítanou velkou vnitřní bolestí pod vedením Jeana-Marca Vallého, který dokázal vystihnout zranitelnost i sílu ženské duše jako málokterý jiný mužský režisér. Jeho díla kombinují poetiku nezávislého filmu a silného, emotivního příběhu. Obojí zvládl i v Sedmilhářkách a Ostrých předmětech. RIP.___Poprvé jsem Wild viděla ve svých 20s a dneska bych takovou cestu sama potřebovala.

Podceněnej horor, kterej patří do modrý zóny, určitě ne do odpadu, ke kterýmu se blíží a kam by ho někteří rádi zařadili. Jak už zaznělo, není na něm nic vyloženě špatnýho nebo trashy. Jenom se prostě málokdy leknete, málokdy se doopravdy bojíte, film je docela atmosférický, ale vyvolává spíš ponurou, táhlou beznaděj. Až na ten závěr. Někdo má v hororu partu vyděšených teenagerek, který tam nikdo neznásilňuje ani nečtvrtí, takže (mužský) sadistický divák nedostane satisfakci za to, že musel ty emočně nestabilní holky bezmála 2 hodiny poslouchat a nic z toho. To asi nasere. Osobně s tím ale problém nemám.

Výhodou je, že žádnej film s Eliškou Křenkovou, nadto když v něm hraje hlavní roli, nemůže být úplně špatnej. Jen už to prostě není spirálový vyprávění. No a. Připadalo mi to jak jeden díl Zaklínače, ale pochopitelně česky svojský a s původním příběhem. Nakonec... Zaklínače napsal Polák, takže určitá podobnost by mohla dávat smysl.

Volná parafráze: Školám z Ivy League jde o prestiž. To slovo pochází z francouzštiny. Jenže málokdo už si vzpomene, že prestige ve francouzštině původně znamenalo klam.___To sedí. Dneska je málokdo autentickej, ale o to víc lidi zajímá, jak je vidí ti ostatní. Vzpomněla jsem si na Dokonalý trik, mimochodem.

Vizuální masterpiece, ani ne tak kvůli použití rybího oka, jakkoli chápu jeho význam pro vytvoření Belliny perspektivy. Ale především kvůli úchvatným kostýmům a fikčnímu světu, který možná spolu s hlavní hrdinkou vstoupí do dějin filmu. Emma Stone s přirozeností a zároveň precizností ztvárňuje Bellin osobnostní i intelektuální přerod. Viktoriánské motivy, říznuté fantaskními detaily vytváří snový svět. Jde ale spíše o mužský sen či noční můru, v níž Bella představuje mužskou unikavou fantazii o mladé, krásné a nespoutané ženě s potenciálem, jíž muži budou moci tvarovat. Ostatně i to, že Bella čerpá ve filmu plném vášnivého sexu zkušenost především s výrazně staršími a často vizuálně velmi odpudivými muži, je tak trochu naplnění fantazií všech neatraktivních chlapů a zároveň tím tvůrci jen podporují stereotyp o mužském výběru při milostných dobrodružstvích. Nechutnost spojenou se sexem mají přitom Chudáčci společnou s Favoritkou. Tam ale postava (též ztvárněná Emmou Stone) pragmaticky, nikoli s potěšením, reflektuje sex jako nutný prostředek, aby se dostala z nuzného prostředí. Bella má možnost přestat, když se jí chce, má se kam vrátit, ale přesto je to vždy ona, kdo je někým sveden. Když na téma výběru milence přijde řeč v pařížském nevěstinci, Bella je majitelkou poučena o tom, jak to chodí. Hlavní hrdinka není ženou (ostatně původní majitelka jejího těla se na svět kolem adaptovat nechtěla), ale umělou bytostí takřka bez traumat, stvořenou mužem. Bytostí, která může tak trochu symbolizovat, jak možná jednou budeme vnímat pokročilou umělou inteligenci. Bytostí, která ve vrcholné fázi svého vývoje prostě dospěje k tomu, že plně nahradí svého bývalého učitele. Navíc ve filmu natočeném mužem a napsaném mužem. Asi tam vnímám víc pygmalionský než frankensteinovský motiv. Ano, Bella si zaslouží plný respekt, jsou to naopak mužské postavy, kdo je tu směšný. Ale co to znamená? Tvůrci jako by tím ženám říkali, že pokud chtějí v životě vyhrát, ať se adaptují na mužský svět, ne ať ho mění. Skvělej film, jsem ráda, že vzniknul. Jen je to podle mě jedinej typ feminismu, kterej většina mužských diváků zkousne. Přinejlepším. A to je vlastně dost hořkosladká radost. Kdyby tomu všichni nepřipisovali toho emancipačního ducha, asi bych to neřešila.____ Je sociologicky zajímavý, že když před lety vznikla Trierova Nymfomanka, nebo nedávno český film Její tělo, řada lidí se k hrdinčiným svévolným nakládáním s vlastními těly stavěla dost moralisticky. Okay, u Nymfomanky s tím měli problém spíše diváci, v případě Jejího těla šlo o formální nedostatek, ale stejně. Ve fantastickém příběhu to nespoutaný šukání najednou nikomu nevadí. Přitom Bella byla nymfomankou, byla jí i s původním mozkem (málem přišla o klitoris), a podle všeho i v knižní předloze. Ty reakce jsou ironickej experiment.

Nečekala jsem podmanivý příběh ani logiku v jednání postav, ale lyriku, snové obrazy a cit, na který se napojujete skrze vnímavost - k lásce, k umění, což je vlastně to samé. Takže jsem nemohla být zklamaná jako někteří diváci kolem. Elvira a Sixten žijí přítomným okamžikem, minulost a kontext si doplňujeme z novinových článků, reakcí lidí nebo návštěvy přítele (?). Volba osobního štěstí na úkor společenské odpovědnosti vede mladé lidi do záhuby, ale prchavé chvíle skutečného života namísto přežívání jim stojí za to. Pia Degermark tu byla opravdu unikavě krásná a křehká. Jako motýl.

Televizi používám jenom jakožto druhej monitor nebo na sledování streamu, tkž nemám příliš velký přehled o tom, co zrovna vyplodila Prima, Nova nebo Česká televize. Kvůli Sedmi schodům k moci jsem si na chvíli předplatila Primu+ Premium a sjela jsem to během jednoho dne na telefonu. Byla jsem zvědavá... Chm. No nevim. Z diváckého hlediska se asi jedná o atraktivní materiál, snad i díky inspiraci reálnými skutečnostmi. Inspirace je v některých ohledech opravdu dost volná. Už to, že Nagyová nebyla žádná nevinná, mladá holka, která se postupně dobře adaptovala na prostředí, do něhož se dostala, ale žena ve středním věku, podle záznamů z odposlechů působící dojmem megery. Ale rozhodně si nemyslím, že tehdejší pan premiér by byl nějaké neviňátko. Naše země má prostě ráda obrazy prizdisráčských chlapů s démonickou ženou v pozadí. Tady je vidět, že autory předlohy nejsou mladí lidé. Sorry. Jenom podporujete stereotypy. Co už. Věřím, že diváci se tetelí blahem. Mě to rozkročení mezi reáliemi a fantazií tvůrců tentokrát moc nenadchlo. Obsazení Josefikové (Podzimkové) dává příběhu dost jiný význam a pozměňuje i motivace mužů v jejím okolí. Postava působí mnohem křehčí, ale těžko se věří, že by byla něčeho podobného schopná. A to automatický souštání s hnusnými, výrazně staršími chlapy, mě iritovalo. A když už je jakž takž sexy, minimálně odpovídajícím způsobem k hlavní hrdince, vztah je to velmi bolestný, až na úrovni lehkého sadismu. Taková česká lahůdka. Jinak použití dublérky během sexuálních scén úplně chápu, a je to dobře, až na to, že to tělo k Evě vůbec nesedělo a ten double byl prostě poznat. Souhlasím s tím, že scenáristé asi nerozumí novinařině, což je vzhledem k tomu, o koho se jedná, smutné. Celej příběh působí jako z titulky bulváru, jako umělecký dílo nic moc. Divácky mě to ale docela bavilo. Sjela jsem to během jednoho večera a Eva Podzimkové hraje moc dobře. Takže 3. Fuj, nesnáším český (vysoký) úředníky a jejich prostředí.___Tematicky se opět projevuje česká specialita: Když se chceš někam dostat, musíš být svině. Idealisticky nesouhlasím.

Zas jeden z ikonických filmů mýho dětství. Strašně milý devadesátkový romantický rodinný film. Nechápu, že někomu může vadit. Pozéři.___ Pamatuju si i dialogy babičky s dědou. Teda mojí babičky s dědou. Děda se styděl, když občas usnul v křesle. Babička: "David půjčil kazetu Zatímco jsi spal." Děda: "Já jsem nespal, jenom jsem seděl v křesle." Sweet.

Formálně nic moc, vlastně docela rutinní, ale téma i příběh cením. Mélanie Laurent je za kamerou podobně dobrá jako před ní. Ne, před ní je lepší. Mě vždycky hrozně baví, jak když autor v podstatě mapuje dobový reálie (protože třeba ten příběh znásilněné ochrnuté pacientky je inspirovaný skutečným případem), strážci konzervativních pořádků hned hystericky bijí na poplach, že někdo točí nějakou feministickou propagandu. Tak z toho tenhle film nikdo soudný obvinit nemůže, protože je absolutně neideologický. Navíc adaptuje (podle všeho ještě zajímavější) předlohu (napsanou krásnou mileniálkou). Můj text ale ideologický bude a basta. ___ Njn, nejpřitažlivější ženy nejsou ty nejkrásnější, ale ty nejbezbranější, což by vám svorně potvrdil jakýkoli predátor (včetně Cimického). Se divím, že chlapi vůči ženám nemají pocit kolektivní viny za ta tisíciletí femicidních sraček. Němci ho po druhý světový válce měli dlouho. A my se máme spokojit s nějakou rovnocenností? Co takhle, pánové, okusit trochu vlastní medicíny... po vzoru sadistických doktorů. Třeba toho Charcota, který předváděl ženy jako pokusné krysy, ne lidi.

Protivný sprostý holky jsem moc nedávala. Asi na mě byly příliš intelektuální (určitě, libily se spoluzačce, co pak skončila na jaderce). Ale Pravá blondýnka mě definovala. Nebo možná ne, ale tohle a Deník princezny, byly holčičí filmy, který jsem poprvý viděla v kině s mámou. A vím i kde, v Cinema City na Andělu. A máma, narozdíl od táty, do kina nijak extra ráda nechodila, takže když šla, tak jenom kvůli mně. Je to stejný ročník jako Princess Diary a Moulin Rouge. A to jsou filmy, na který jsem šla s ní. A bylo mi 12. A brala jsem je samozřejmě smrtelně vážně. Protože ač by to do mě některý lidi neřekli, tak na základce jsem byla typická holka na šteklích, s bokovkama, z kterých mi lezla půlka zadku s tangama, a všichni mě za to prudili. Joo, to byly ležérní, růžový časy než mi zčernala duše po tom, co jsem začala číst na střední těžkou literaturu, začla se šprtat a dostávat vyznamenání. Dneska si řikám, že ten osobnostní obrat byla chyba. Měla jsem zůstat bimbo. No nic. Je to na Prime Videu. Jdu to po x letech oprášit.____Tak jsem to oprášila... ouuukej. Je to plný stereotypů a tak, z nostalgie nechávám 4. Jediný, co je nadčasový, že profesoři na univerzitách zůstávají pořád kokoti. Samozřejmě chlapi. Profesorka Stromwellová byla tím správným mentorem, jenž hrdince pomohl vyrůst, aniž by za to něco chtěl nebo sytil svoje ego narcistní představou, že imponuje hezké ženě. Víc ženských učitelek pro moje budoucí dcery pls.