darkchipmunk

Když kritici a lidi, co píšou o filmech mají někdy sklon nadhodnocovat snad každej film s referencema k historii filmů... Já prostě trvám na tom, že Chazelle točí spíš takový efektní pozlátka (s něčím nechutným a znepokojivým uvnitř). Whiplash, La la land... Okay, strhlo mě to a bavila jsem se náramně, ale něco mi chybělo. Margot a Brad samozřejmě skvělí, hrajou jako o život. Asi si půjdu pustit Dějiny Hollywoodu.

Mně se naopak to balancování na hraně hororu a humoru líbí, protože zabavit děti je někdy ze všeho nejtěžší, M3GAN tak skvěle funguje na úrovni vyprávění, strašení i budování vztahů mezi postavami - výborně zahranými Allison Williams  i Violet McGraw... a samozřejmě skvostná humanoidní panenka, jejíž kombinace digitální podoby s živými herečkami posouvá hračku někam do oblasti uncanny valley, a to k navození úzkosti stačí. Horory mají pro některé z nás překvapivou terapeutickou hodnotu, i já bych mohla říct, čím děsivější, tím účinnější, ale nejde o obecný pravidla pro dobrej horor, takže proč by mi měl vadit nižší rating a odpovídající tvůrčí postupy, když splnily svůj účel. Jestli z tohohle bude série, určitě si do budoucna získala můj zájem.___Btw, když váš potenciální milenec roboty studuje, možná si to užijete ještě víc ;).

Bytostný Formanovo téma hájení boje za individuální svobodu (ať už jde o sexuální predátory nebo pornomagnáty). Coby našemu nejslavnějšímu režisérovi za mořem mu patří můj nekonečný obdiv, ale je to obdiv spíše formální, protože krom skvělého Amadea jsem jeho civilní režii nikdy naplno nepropadla, přesto že Přelet nad kukaččím hnízdem představuje pro mě podnětné prostředí, vyobrazené knižní predlohou v reakci na antipsychiatrická hnutí v US - bohužel dost oprávněně. Sestra Ratchedová představuje zákeřnost systému, ví že má moc a nebojí se ji zneužít, což nejlépe vynikne vůči těm, kteří naopak žádnou moc nemají. Každý z nás s tím měl asi někdy zkušenost, bez ohledu na gender (kecám, když jste holka a nadřízený muž, může to být ještě tak tisíckrát horší :D). Když jsem ten film viděla poprvé, bylo mi asi sedmnáct a přinesla jsem ho pak na projekci na škole, sympatie vůči McMurphymu (u nás všech) tehdy jednoznačně převažovaly. Dneska už to tak jednoznačný není. Energie a vlkodlačí charisma Jacka Nicholsona ale prostě udělají svý snad všude. Ten člověk nemusí hrát, stačí že tam je. Rozhodně ho nevnímám jako parodickýho herce, jak zase kdysi psal jeden chytrák, nejchytřejší v zemi. Takže tak.

Tak myslím, že "překvapené divačky" nebudou až tak překvapené z náročnějšího přístupu, protože jednak třeba už trochu měly možnost nakouknout do tvorby Olivie Wilde, která je všechno, jenom ne přímočará, a... nebo se prostě podívaly na trailer. Ona by asi hrdinka byla poměrně spokojená i jako - dejme tomu spoiler - udřená lékařka, kdyby si ji frustrovanej týpek  neměl potřebu předělat k obrazu svýmu čili Stepfordská manželka hadr. Výborně budovaný napětí a hudba, ani minutu jsem se nenudila, Florence zvyšuje kvalitu každýho filmu, to bych podepsala. Ženský rukopis je docela cítit. Závěrečnej point mi sice nějak uniká, ale jsem už asi unavená.___Modrou zónu si tohle nezaslouží, jde o lepší zábavu i nadsázku než například čím dál vyšinutější Peele, kterej se v těch metaforách už ztratil.

Adrian Lyne točí takový návykový kýče s melancholickým až tragickým oparem (který mě bůh ví proč berou), že i jeho Lolita mě přitahuje víc než Kubrickova. Snad pro to, že romantický pojetí hlavního hrdinu polidšťuje. Vždycky jsem si říkala, proč tak výbornej herec jako Irons hraje samý společností neakceptovanou vášní zničený chudáky (Posedlost, Swanova láska...), ale ono je asi strašně těžký tu emocionální trosku ztvárnit... Dominique Swain je nicméně lepší, škoda že těch příležitostí nebylo víc než ukazovat zadek v Tváří v tvář. Ne že by mi to vadilo, ale podle mě měla potenciál přerůstající její sexappeal. Bohužel málokterej nadrženej producent tohle chápe.___Lolitu lituji, muži po čtyřicítce smrdí (by AH). Zkuste nabídnout pohled z její perspektivy. :*

Časopis Reflex byl jeden z mých hlavních informačních zdrojů tak v devatenácti letech - tvářil se chytře, cílil na emoce a obsahoval pěkný fotky Jana Šibíka, včetně výživných obálek, proč řešit, že dva hlavní šéfredaktoři, kteří se tam tehdy střídali kdysi vedli Blesk... No podle toho to vypadalo, a jejich hlavní hvězda - vyhulenej JXD se svou ženou sexuoložkou a detailní popisy jejich sexuálního života, včetně  dětinskýho rozvodu, byly trochu bizár. Pár let nato jsem zmoudřela a přešla na Respekt, kam psal člověk, kterej mě inspiroval přihlásit se na druhej obor na vejšce (ale asi jsem si moc nepomohla, takže dneska nečtu nic). Na Prostor X se ale podívám ráda. A Čestmír Strakatý je skvělej moderátor, podle mě, líbí se mi způsob, jakým vede rozhovor, empatickej, ač profesionální i osobitej přístup i výběr hostů. Je to změna oproti těm mediálním dinosaurům a veřejnoprávním ksichtům. A proč to nepřiznat, i ta noir image má svý kouzlo :).

Muzikál, jehož hudební čísla z příběhu neční, ale skvěle ho doplňují, hudba je navíc dobře vybraná a vytváří moderní, neotřelý muzikál s retrostylizací, postrádající směšnost, nebo jistou nepatřičnost, která se s tímhle žánrem pojí. Ryana Goslinga díky jeho neutrálnímu výrazu nepovažuju za úplně dobrýho herce (a Zápisník jedné lásky jsem doteď neviděla celej, takže...), ale v tandemu s Emmou Stone tvoří sympatickej pár. Akorát prostě... je pravda, že srdce hrdinů se nikdy neprotnuly, jenom na sebe narazily, navíc to celý působí jako že aby člověk uspěl, musí se vzdát lásky, že dva ambiciózní lidi spolu nemůžou být, chybí tomu pořádný vyvrcholení, takže jsem poněkud rozpačitá.___ Ale oceňuju, jak ji podporoval, uspěla vlastně z valný části díky jeho psychickýmu supportu, muži většinou svým ženským partnerkám úspěch závidí, nebo jsou z něj nesví, že ano, s čímž třeba pracuje narativ všech verzí Zrodila se hvězda, kde vzestup partnerky jde ruku v ruce s pádem partnera. No, možná proto se radši rozešli včas :). Chazellovým filmům obecně tak trochu chybí srdce, mám pocit.

Reakce na Harryho a Meghan jsou pro mě ukázkovou demonstrací pokrytectví a toho, co lidi reálně považujou za podstatný kauzy k řešení. Metoo témata vás serou, sexuální kauza prince Andrewa vyšuměla, ale celej svět se může posrat z Harryho, Meghan a jejich perspektivy. Chápu, že to rozjeli a medializovali především oni sami, ale ten celosvětovej hate vůči nim mi přijde prestřelenej. Královská rodina dneska neznamená víc než symbol.

Poněkud cyničtější verze než ta s Grace Kelly, protože kromě Davida Sucheta tu ani jedna mužská postava není kladná. Zato se jedná o film, jenž pro mě nestárne a baví mě podobně jako v dětství, neztrácí na napětí a staví na dobrých hereckých výkonech. Michael Douglas nezklame v žádnym filmu (jen ten věkovej rozdíl mezi ním a Paltrow je lehce nechutnej, ale co už...), Gwyneth je krásná, zranitelná, ale zároveň schopná se o sebe postarat, protože nikdo jinej by to za ní očividně neudělal, ačkoli... Viggo Mortensena mám ráda, ale jeho herecký kvality v týhle roli evidentně nedostaly moc šancí se projevit. ____Manžel, vzhledem k tomu, jaký eso by měl být, na to moc chytře nešel. Stačilo před ženou  propálit, kdo je milenec, zahrát milujícího manžílka, přiznat finanční krizi a doufat v novou šanci, ale to by bylo vztahový drámo ne krimi thriller. Láska bolí. "A co když zítřek nebude."

Milence Lady Chatterleyové teprve čtu, ještě ke všemu v anglickym originále, vím ale, že jde o román se složitější strukturou a samotný milostný vztah je hlavně metaforou pro vyjádření nadosobních a politických hodnot. Netflix zjevně nemá potenciál ani touhu tvořit filmy, které by byly víc než jednohubkou pro víkendový večer, když už, měnit svět se mu spíš daří v rámci seriálové produkce. Asi jsem si už zvykla a změnila svůj přístup k hodnocení. Líbivé záběry v přírodě, umocňující živočišnou lásku milenců a neskutečné charisma a přitažlivost Emmy Corrin způsobily, že film vnímám lépe než by si možná zasloužil. Samotné mužské postavy na mě bohužel působily spíš jako panáci bez pořádných emocí. Chatterley dostane minimum prostoru a pokud je nešťastný ze své situace mocného (zahořklého) impotenta, nijak to s ním neprocítíte. Ani Mellors ale nezůstane v paměti (krom toho, že zřejmě velmi dobře zvládá lízání, což je důležitý motiv a vlastně by si ho mohl osvojit i manžel, kdyby vyvinul trochu snahy a vřelého citu, ale to by byl jiný příběh). Takže většinu obrazu ovládne Lady Chatterley ztvárněná krásnou Emmou, která vdechla život i Dianě a přijde mi skvělá, jak si představuji Brity - vášeň pod slupkou elegance. Verze s Joelly Richardson, která btw hraje i tady - referenční přesah? - mi asi přišla i lepší a jiný jsem ještě neviděla.___Jo, ten vizuál je zbytečně melancholickej, což vůbec nesouladí.