Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (7 003)

plakát

What Still Remains (2018) 

Na mě působilo sympaticky to, že se Mendoza ve svém debutu neomezil jen na prosté cestování postapokalyptickým světem, ale celkem šikovně do toho zakomponoval náboženskou sektu. ne že by v tomto ohledu přišel s něím inovativním, ale na mě to působilo sympaticky. Co se akce týče, tak tak nebyla bůhvíjaká, ale nutno dodat, že o té to zase moc není. Herecky fajn a celkem mile překvapila neznámá Lulu Antarkisa v hlavní roli. Mínusem je, že na dané stopáži je až moc hluchcých míst, které nejdou přehlédnout a i když jde o prvotinu, ani odpustit. Nicméně potenciál tu je, tak snad to příště bude lepší. 55%

plakát

Neposlušnost (2017) 

Pokud se zaměřím na obě hlavní herčky, tak nemám co vytknout. Klape jim to, jiskří to mezi nimi a ta jediná lesbická scéna je dostatečně žhavá, ačkoliv je vlastně oblečená. Ono je to dáno i tím, že Rachel Weisz je moje číslo 1. Problém nemám ani s ortodoxní židovskou komunitou, kterou režie nepodává nějakým odsuzujícím způsobem, což považuji za velké plus. Ale marná sláva, strašně se to táhne a pod přetaženou stopáží se rozpadá i psychologie postav, na které to vlastně celé stojí. Co se závěru týče, tak nemám rád projevy před nastoupeným davem, ale tady se podařilo brnknout na tu správnou emoční strunu a o to je větší škoda, že film nebyl o nějakých dvacet minut kratší. 55%

plakát

I Think We're Alone Now (2018) 

Ono by se podle plakátu mohlo zdát, že půjde o nějaký retro nářez, ale nic není dál od pravdy. Tyrion a Elle Fanning tady prostě jen jsou. Okopávají zahrádku, loví ryby,říkají si vtipy, čtou si a strašně, ale strašně se nudí. Když jim do toho vpadnou Giamatti s Charlotte, tak se změní jen to, že nudí ve čtyřech. Teprve na samotném konci přijde něco, co mi sice nedávalo vůbec žádný smysl, ale člověk si aspoň mohl říct "Co to kurva je?". A to je vedle obsazení asi jediné pozitivum. 15%

plakát

Euforie (2017) 

Režisérka vrší klišé na klišé a ani nesnaží s něčím jiným přijít. Vše, co se mezi sestrami odehrávalo, u mě vyvolávalo pocit, že už jsem to někde viděl a nejspíš tomu tak i bylo. I ty hádky, která se spolu vedly, měly to nejohranější téma. No a kromě toho, že jde o znovunalezení sourozenecké symbiózy, tak samozřejmě jde i o znovunalezení sama sebe v podání mladší ze sester. Děj se dá prostě odhadnout takřka do puntíku a to mě nebaví. Ale bavily mě herečky. Jak Alicie Vikander, tak Eva Green hrají excelentně a chabý scénář a režii doslova vlečou alespoň k průměru. S jiným obsazením by to skončilo někde na hranici odpadu. 50%

plakát

Rampage: President Down (2016) 

Mě se tedy, narozdíl od mnohých, docela líbila i dvojka, ačkoliv byla znatelně slabší, než první díl. No a tady Uwe podává odvar právě z horšího pokračování a není to ono. Akce se vlastně sestává jen z výbuchů a trochu krve aby člověk pohledal, Billyho promluvy do kamery se opakují a co nabídnout nemají ani vedlejší postavy, pokud nepočítám nekorektní pohled na černošskou kriminalitu v podání jednoho z agentů FBI. Tak snad už to Boll nebude dojit do čtvrtice. 35%

plakát

Apostasy (2017) 

Na jednu stranu je fakt, že tvůrci nevyužili ten potenciál, který jehovisté nabízejí, takže někomu se to může zdát jako čajíček. Ale tady se jedná spíš o rodinné drama, ve kterém se matka potácí mezi věrností sboru a rodičovskými pudy a na téhle bázi to funguje výborně. Sedělo mi velmi komorní pojetí, pomalé tempo prosté vyloženě vypjatých scén a nakonec mi film seděl i herecky a Siobhan Finneran v roli Ivanny dokázala budit lítost i nenávist zároveň. Silná scéna nakonec byla třešničkou na dortu a chtě nechtě jsem si vzpomněl na všechny ty prodavačky jehovistických brožur, které denodenně potkávám. 80%

plakát

What Keeps You Alive (2018) 

Minihan se zřejmě rozhodl, že postupně zpracuje všechny hororové podžánry a ani v tomto případě to není úplně marné. prostředí lesa a chajdy bylo podařené, některé prvky charakteristické pro lesní naháněčky také nebyly k zahození a záporačka byla dokonce výborná. Horší to bylo s její protihráčkou. Brittany Allen mě bavila svým hláškováním v It Stains the Sands Red, ale tady jsem jí měl chuť majznout hned od prvních záběrů. Nejde ani tak o mužatkovitou vizáž, jako spíš o to, že je její postava úplně blbá. Jasně, v béčkových hororech přežívají i větší idioti, ale tohle se klasickým béčkům trochu vymyká a o to víc ta blbost bije do očí. Trochu víc zapracovat na scénáři a mohlo to být u mě i v čevených číslech. Takhle je to jen lepší průměr. 60%

plakát

Midnighters (2017) 

Zápletka zase nebyla tak úplně špatná, byť by chtěla v některých aspektech dopilovat, ale to bylo nakonec úplně jedno, protože režie byla vyloženě fušerská. Pár lidí s patentem na idiotské chování trdluje po baráku. Občas se zableskně na lepší časy (hřebíky) a Alex Essoe také není úplně marná, ale to je sakra málo. No a závěr rejža pochopitelně zvojtil. Bída s nouzí. 15%

plakát

Kapitán (2017) 

Další variace na téma "šaty dělaj člověka", tentokráte podle skutečné události. Ona proměna vyjukaného svobodníka v sebevědomého kapitána vraždícího bez slitování byla fascinující a nemalou zásluhu měl na tom Hubacher v hlavní roli. Co se týče černobílého formátu, tak s tím jsem neměl problém, ale nemůžu si pomoct, vhodně zvolený filtr by byl lepší a filmu by dodal na syrovosti. Obešel bych se i bez artových vložek, ale těch tu zaplať Bůh tolik nebylo. Závěr se příliš nepovedl, ale ať tak nebo tak, Schwentkemu se ten úkrok od své standardní tvorby celkem vydařil. 70%

plakát

Taxi 5 (2018) 

Poslední díl nestál za nic a tohle je dno. Jediné, co stálo za řeč, je představovačka obskurního spolku městských policistů, jejichž potenciál se nepodařilo využít, a jedna honička. Všechno ostatní bylo špatně počínaje herci, kteří původní sestavu nemohli nahradit ani náhodou, konče křečovitým, uřvaným a nuceným vtipem. Tak snad to bylo naposledy. 5%