Morholt

Pokusím se alespoň v hrubých obrysech nastínit děj, ale neobejde se to bez menších spoilerů. Na benzínce je během přestřelky zraněn muž, který posléze upadne do kómatu. Jeho kamarád, svědek události, posléze zjistí, že to není první příběh násilí, který se na daném místě odehrál a začne pátrat, co mají zločiny napříš věky společného. Ono to sice není tak jednoduché, ale tohle je plus mínus základní premisa. Děj se odehrává ve dvou časových osách, které spolu zdánlivě nemají nic společného a chápu, že to leckomu občas poleze na nervy, ale mě to čekání na protnutí bavilo a netradiční rozuzlení mě potěšilo. Fajn byli i herci. Nebude to asi pro každého, ale já jsem spokojen. 75%

Lodičkové survivaly mě zase tak moc neberou, tedy pokud to není neustálý boj s vodním živlem potažmo pokud okolo bárky nekrouží žraloci. A nic z toho se tu neděje. Vlastně jsou tu jen kluk a holka na lodi, občas maj hlad, žízeň nebo řešej zranění a ve flashbacích se vrací k tomu, jak se poznali a co je dostalo společně na loď. Já nevim, ale tohle se asi ani nějak zábavně natočit nedalo. Hurikán, který to mohl všechno ještě trochu vytrhnou také za mnoho nestál. No a aby toho nebylo málo, tak to Kormákur zabil neskutečně debilnim koncem. Shailene Woodley, kvůli které jsem se na to vlastně díval, mě nazklamala, ale to je tak jediná pozitivní věc, kterou k tomu můžu napsat. 30%

Prostředí koncentračního tábora nebylo takové, na jaké je divák v posledních letech zvyklý. Nezavadíte tu o vyzáblé vězně padající vysílením, ve vzduchu není cítit všudypřítomná smrt a ani esesmani nejsou tak brutální, jak bývá obvyklé. Nicméně o to větší mají vyhrocené sekvence dopad. Poprava, krátké intermezzo s nástupem do plynových komor či scéna s kojencem, to jsou věci, které se mi zaryjí hluboko do paměti. Samotné plánování útěku je podané jak detailně, tak dostatečně zábavně a plus mínus se drží faktů. Úprk z tábora už byl natočený v mezích možností tehdejší televizní produkce a má své mouchy, ale není v něm nic, co by pokazilo celkový dojem. Obstáli i herci, ačkoliv Hauer by se svou vizáží pasoval spíš na druhou stranu barikády, ale to vem čert. Je mi záhadou, že se tématu nechopila v pozdějších letech žádná větší západní produkce, což platí dvojnásob o ještě úspěšnějším útěku z Treblinky. Tak třeba se ještě někdy dočkáme. 90%

Taková čínská klasika, která není vůbec špatná, ale problém je, že Říše středu podobné záležitosti chrlí jak na běžícím páse. Nicméně příběh je načrtnut solidně, byť se mi režie ne vždy úplně trefila do noty, choreografie bitek je zase na špičkové úrovni a fajn jsou i herci. První díl mě zaujmul sice víc, ale nijak zvlášť nezklamal ani prequel. 65%

Trochu jsem se bál, aby to nebyla puhá romanťárna, jíž hrajou události předcházející rozdělení Indie pohou kulisu, ale nebylo tomu tak. Mladý pár tu spíš symbolizoval obě znesvářené strany a hlavní prostor dostávala politická rokování a rodina vícekrále Mountbattena, která se ze všech sil snažila předat moc mírovým způsobem. Režisérska se ale neomezila na mluvící hlavy a zákulisí jednání i všechny přítomné vylíčila barvitě, což platí i pro náhled na to, co se dělo za zdmi paláce. Celé to podpořil hezký vizuál a velmi dobří herci. Pravda, mohlo to být trochu vypjatější i o něco špinavější, ale to vem čert. Líbilo. 80%

Taková milá pohádka o tom, jak jeden černo-bílý pár prosadil svou lásku navzdory všem, málem tím položil britskou ekonomiku a udělal z Botswany jeden z nejstabilnějších států Afriky. Působí to trošku naivně a také to naivně natočené je, ale na druhou stranu není to zase tak daleko od pravdy. Celý film je samozřejmě prodchnutý rasismem, protože o něm to koneckonců je, ale tím, že se zamilovaná dvojice nelíbí žádné ze stran, neleze to tolik na nervy. Navíc britské kultivovaně povýšenecké předsudky působí z filmařského hlediska přijatelněji, než ty hrubě násilné americké. Větší výhrady nemám ani k hercům, takže i když se nejedná o nic nezapomenutelného, je to určitě důstojná adaptace příběhu, který stojí za připomenutí. 65%

Začalo to pěkně po tepesovsku, takže hned na úvod jsem se dočkal hostiny s výhledem na narážení na kůl. Ale i když se pak film věnuje spíše politikaření, je se na co dívat. Nicolaescu si je jistý jak u sulatána v Istanbulu, tak na císařském dvoře či před papežským stolcem. Vydařený byl i rytířský turnaj. Vzdor samotné postavě Michala Chrabrého je film překvapivě prost přehnané dávky patosu a samotný hrdina dokáže být i pěkně proradný bastard, což ostatně nebylo u rumunských knížat nic výjimečného. Vrchol pak přichází v závěru s bitvou u Calugareni, která je epická ve všech ohledech. Sice jsem měl občas zmatek v tom, co se tam děje, ale mohutné přesuny vojsk byly natolik úchvatné, že mi to bylo jedno. 90%

Podobně jako v Českém století i tady jde o mluvící hlavy, ale dramatizace srpnových událostí je tady mnohem povedenější a hlavně emotivnější. Stran Dubčeka se film nevyhnul jisté idealizaci, ale z mého pohledu to na výsledný dojem a historickou věrohodnost nemělo vliv. Adriana Jastrabana jsem si v této roli nedovedl moc představit, ale výsledek mě mile překvapil, takže ani tady jsem neměl problém. Nejsem si sice jist, jestli by se o komunistech měly točit oslavné příběhy, protože i přesto, že dubčekovci chtěli reformy, byli to i oni, kdo se podílel na utužování režimu, ale pokud tohle pominu, jsem spokojen. 80%

Netuším, co chtěl Nichols vlastně točit. Film je sice rozehraný jako dobrodružný příběh dvou chlapců, ale chybí tomu ten klukovský šmrnc. Dalším důležitým prvkem je láska, ale ani romantika tu příliš nefunguje. Motiv skrývajícího se uprchlíka byl pro mě nedostatečný a i z hlediska rodinného dramatu se jedná spíš o čajíček. To nejzajímavější se tak odehrává v poslední cca čtvrthodině a to je sakra málo. Co se herců týče, tak se tu sešla slušná řádka osvědčených jmen, ale všechny je v pohodě přehrál Tye Sheridan ve své první výraznější roli, což také o něčem svědčí. Nic moc. 35%

Beru první lásky a z nich plynoucí zklamání, ale problém mám s tím, v co to celé vyústilo. Možná podceňuji zranitelnost duše univerzitního studenta, ale ta zápletka a z ní plynoucí závěrečné odhalení, to mi přišlo hodně vykonstruované. Pokud by se tomu film věnoval víc, než jen v náznacích, bylo by to možná o něčem jiném. Každopádně i přes tento zjevný nedostatek se na to dívalo víc než dobře. Bavilo mě klidné tempo prosté vypjatých emocí, které ale byly o to intenzivnější, fungovalo přepínání obou časových rovin a v neposlední řadě to bylo výtečně obsazené. Upřímně řečeno pro mě byly největším lákadlem Michelle Dockery a Emily Mortimer, ale jejich role, byť důležité, byly spíš epizodní. Film ovládla trojice veteránů ve složení Broadbent-Rampling-Walter a bylo to dobře. Sice by se z námětu dalo vytřískat víc, ale i tak to za to stojí. 70%