bonekill

Recyklace zřejmně dosáhla svého vrcholu a tento počin se mi po chvíli přimo znechutil. Nebejt brilantně natočeného předchudce tak bych po 10 minutách vypínal. Kam až může zahnat klasiku touha po penězích netušim.

Už když sem slyšel úvodní melodiitak sem čekal filmovej zážitek. A ten se dostavil v obrovské zaplavi emocí, krve, hrůzy a strachu. Stone zase jednou přiblížil utrpení Am. vojáků ve Vietnamu, a to i po psychické stránce

Přemýšlím, jak moc bych musel být hloupý, aby mě zaujal takto napsaný scénář. Nelogickými blbostmi se to ve filmu jenom hemží a "krádeže" námětů z japonska už mě taky moc nebere. Nebejt Kiefera, kamery, a zvukový stránky, tak bych film vypnul po několika minutách, ale i přesto, se mi na konci chtělo spát.

Má vůbec cenu Lynche pochopit? Nebo je tato snaha zcela marná. Absolutní emocionální nápor můj mozek jaksi odrovnal a já nestačím než blbě zírat. Well Done Mr. Lynch

Nicholson má snad povahu blázna už ve své nátuře. Zde ale jeho výkon naprosto graduje a skoro nám dokazuje, že nehraje, ale že on takle doopravdy žije. Spojením s Kubrickem vzniká thriller, který jen tak někdo nepředčí.

Krásná inscenace vzpomínkové prózy Ota Pavla. Nejen životní role Karla Heřmánka, ale i styl Pavlova vyprávení a skvélá Kachyňova režie dostala tento český film mezi špičku naší domácí tvorby. Vykreslení postav a prostředí židovského obyvatelstva při příchodu nacistů je mistrné.

Jedno město, jedna společnost a jeden zásadní problém - rasismus. Krásně vykreslené problémy obyčejných lidí, které jim přináší jejich barva pleti. Nenávist, předsudky a strach. Krasná, dojemná i když trochu depresivní podívaná.

SImpsonovi prostě nemůžou bejt delší než 20 minut. Nesedí jim to. Natáhlej nic moc neříkající přiběh, který chvílema dokonce nudil, což se mi v životě u simpsnů nestalo. Hold dokonalej seriál, ale na filmy tady máme jiný borce.

Asi mě příliš ovlivnili nadměrné ovace a vychvalovaní filmu do nebes a k tomuto snímku jsem přistupoval velmi skepticky. Bohužel sem celou dobu viděl pouze snahu zasáhnout mé city, jakožto se snaží stovky dalších tuctových filmů. I přesto mě snímek jakýmsi zvláštním způsobem oslovil. 70%

Už když sem viděl jméno Proyas, s nadšením sem očekával psychologický horor, kde denní světlo hraje špatnou roli. A nezklamal sem se. Depresivní podání mne prostě pohltil a jakožto fanoušek sci-fi mě toto spojení velmi příjemně překvapilo. 80%