Winston

Absurdní, čemu jsou schopni lidé slepě věřit.

Vskutku nádherný životopisný snímek o jedné z nejvýznamnějších umělkyň 20. století, pro jejíž ztvárnění jako by se Salma Hayek narodila (osobně nechápu, jak vůbec mohly někoho napadnout úvahy o obsazení Madonny či Jennifer Lopez a díky bohu, že se tak nestalo) a dokázala ji vystihnout se vší vášní, citem a úctou, jakou osobnost podobného ražení zasluhuje, čímž dala vzniknout své vůbec nejlepší a nejcharakterističtější roli, tedy alespoň v mých očích ... Vzniku soudržného filmového tvaru pak napomáhá dokonale opojný vizuál, nádherné kompozice Elliota Goldenthala a velmi jisté režijní vedení Julie Taymor. Kdybych měl hledat nějakou výtku, tak snad jen můj osobní dojem, že některým pasážím z Fridina života bylo věnováno o trochu méně času, než by zasluhovaly, vzhledem k mnou výše popsaným kladům tohoto snímku by mi pak vůbec nevadila jeho ještě o něco delší stopáž, v níž by oněm pasážím bylo poskytnuto více prostoru...

Dokumentární snímek, jehož forma nemilosrdně převálcuje obsah už z podstaty na absolutní hodnocení dosáhnout nemůže, pravdou ale je, že bych musel hledat hodně dlouho, než bych našel dokument, který by na mě udělal takový dojem jako právě KaprKód, což vlastně dokonale vystihuje jeho meritum, jakousi dvojakost, vezměme třeba morální stránku Jana Kapra, kupříkladu jeho střízlivění z komunistických ideálů, kterému jsem po tom všem, co mi bylo zpočátku předloženo, věřil jen stěží, což však klasifikuji jako můj osobní problém a do hodnocení nikterak nereflektuji. Nerad bych se ale od hodnocení snímku přesouval k hodnocení jeho subjektu, proto hlubší rešerši raději přenechám informovanějším a podotknu, že ze strany Lucie Králové byla jinak odvedena znamenitá práce.