joudas

Obzvlášť po tom humbuku kolem jsem od toho moc nečekal, ale tahle parta mě opět příjemně překvapila. Opravdu dobře jsem se bavil, avšak loňská Apokalypsa byla ve všem lepší.

Taková, ale TAKOVÁ neuvěřitelná blbost! Ale setsakramentsky efektní blbost. Člověk sice nestačí protáčet panenky a ze zoufalosti se smát nad nesmysly, ale Besson, kromě toho, že teď píše a produkuje hrozné blbosti (všechna čest výjimkám), má režii v malíčku a je to tak díky tomu i docela zábavná a oku lahodící (nejen díky Scarlett) šílenost.

Již tradičně si vzali z Dickovy předlohy jen základní myšlenku a naroubovali na ni jiný příběh. Ale osobně s tím problém nemívám a nevadí mi to ani tentokrát. Není to špatný film, je na filmové poměry vcelku originální, nenudí, romantika není otravná, je povedený i po vizuální stránce a v podstatě mu tak nemám co vytknout. Jen mě to prostě tentokrát nějak nevzalo…

Tentokrát jenom odkážu na komentář Enšpígla, protože nemám co víc dodat. O fous utekly 4*.

Tři herci, minimum efektů a stejně z toho vyleze dobré sci-fi o cestování časem (tím nejlepším a pro mne nejpřijatelnějším způsobem). Bohužel člověk celou dobu tak nějak tuší, co a jak, není to ve všech věcech asi dotáhnuté do konce, ale rozhodně to stojí za zhlédnutí.

Ocenění za scénář, herecké výkony atd. Equalizer sbírat nebude, ale já si nejvíce cením toho, že stojí na hranici, kde sice má s realitou pramálo společného, ale přitom vše dokáže podat tak, že to ještě nevyznívá směšně. Přesněji spíš nechtěně směsně, protože humorné to občas trochu je, ale nevěřím, že je to náhoda. Zkrátka optimální poměr mezi vážností a nadsázkou. Neměl jsem vůbec potřebu uvažovat nad nějakými logickými dírami apod., jak se někdy stává, jenom jsem si užíval, jak si s nimi Denzel hraje. Dokonce jsem se cítil skoro jako kdysi u Seagalovek a jiných, kdy jsem se vyloženě těšil, až se onen ultimátní hrdina naštve a všechny je s prstem v nose na tisíc způsobů zpacifikuje. Krom toho to má několik opravdu dobrých scén, neotřelých nápadu a i po dějové stránce dokáže překvapit. Neuvěřitelné, že to má na svědomí stejný člověk co loňskou, bez prominutí, sračku – Pád Bílého domu, protože tohle je přesný opak.

Když jsem asi před rokem viděl trailer, tak jsem byl hodně překvapen a těšil jsem se na ruský akční nářez tak trochu ve stylu Sucker punch. Ale výsledek dopadl poněkud jinak. Na nehollywoodské poměry to vypadá velice slušně, ale tvůrci by si měli vzít ponaučení, že méně někdy znamená více. Půlka filmu nesmyslně ve slow motionu, který začne nudit při asi pátém použití a následně už spíš jen otravuje, tolik patosu, že i ty nejblbější americké filmy blednou závistí a na takový válečný film je tam příliš mnoho nezajímavé nudné soap opery a málo akce. Ke konci už jsem se dokonce více věnoval jiným věcem než samotnému filmu. A navázat na příběh z druhé světové války skrze zemětřesení v Japonsku je solidní WTF.

Po stránce automobilní a závodní docela slušné, po všech ostatních hloupé až to bolí. Ale co jiného po filmové adaptaci NFS taky chtít...

Ať mi zase někdo neříká, že se u nás netočí dobré filmy, protože nejsou peníze. Jedno zazponzorované auto, jeden herec, jedna cesta, pár kamer, pár hlasů a stačí to na dobrý film. Žebříčky tržeb, oblíbenosti nebo hodnocení to asi trhat nebude, ale navzdory tomu jsem se nenudil a dokázal tuto život měnící cestu sledovat se zaujetím po celou, rozumně dlouhou, dobu.

Nolan podle mě ještě nenatočil špatný film, takže jsem byl hodně natěšený a v tomto ohledu přišlo po právu zklamání, protože jsem nadšením neskákal ze sedačky a nemám ani pocit, že jsem viděl něco jedinečného. Ale to neznamená, že se jedná o špatný film, jenom že jsem měl příliš velká očekávání, která se naplní jen velmi výjimečně. Musím se přiznat, že jsem byl celkovým stylem zpočátku docela překvapený. Dosti vlažný rozjezd, spousta statických až dokumentárních záběrů, nenápadná hudba (Zimmer mě celkově hodně překvapil, obzvlášť varhanami), rodina a tak. Začátek je tedy poměrně pomalý, ale mi naprosto sedl, při výletu do vesmíru na mě zase občas dýchla atmosféra Vesmírné odysey a potěšila mě práce s tichem, pak přišla na řadu asi nejpůsobivější scéna – návrat z planety, pak překvapení v podobě účasti Matta Damona (úplně jsem na něj zapomněl) a pak začal Zimmer šlapat do měchů a tvořit s Nolanem epickou jízdu, jakou umí asi jen oni dva. Po audiovizuální stránce dokonalé a mrzí mě, že mám IMAX přes 300 km daleko. Pozemské i vesmírné záběry jsou působivé a reálné, žádné digitální omalovánky, jak bývá dneska zvykem (zdravím Hobita) a Zimmer opět dokázal, že na to pořád ještě má. A pak přišlo mírné vystřízlivění, čímž se dostávám k negativům. Z mého pohledu několik logických kiksů nebo přinejmenším sporných momentů (a ne, časové paradoxy mě netrápí), přílišné vysvětlování, při čemž kvůli tomu často dělají z Matthewa tak trochu idiota a momentálně slabší závěr, jehož jednu část navíc není těžké odhadnout (v rámci možností samozřejmě. Nesnažím se ze sebe dělat nějakého chytráka, vsadím se, že tohle muselo napadnout skoro všechny). Ale názor můžu ještě časem nebo s dalším shlédnutím změnit. Zkrátka pastva pro oči i uši, pohlazení pro duši (ze mě ještě jednou bude básník) a trochu nápor na mozkové závity (v tom pozitivním i negativním smyslu). Není to dokonalé, rozumím všem výtkám a chápu, že to někomu nemusí sednout, ale za mě plný počet, přestože to není takových těch nadšených pět hvězd, kdy je mi líto, že nemůžu dát i šestou. Ale dojmy veskrze pozitivní a i teď, po několika hodinách po skončení, mi to stále rezonuje v hlavě a to se taky nestává často. PS: Roboti byli po všech stránkách boží! :)