Gargie

Zajímavě ponurá pohádka, která mě jako dítě přitahovala, i když jsem se trochu bála. Krásná hudba, krásně děsivý moment se dvěma obrazy a krásná Libuška, hrající ovšem tentokrát podivně napsané princezny. Chvíli byly hodné, chvíli zlé - byla to součást jejich kletby? Musely se tak chovat? A co poslední princ, když přijel a našel na skále ovečku přesně tam, kde ji opustil jeho bratr... To se celé dny ta ovce nehýbala? Nebo se ve skalách zastavil čas? Zkrátka samé otázky, ale na místo vysvětlení dostáváme jen roztřepané obrazy skal a pro zpestření eskapády prince-Travníčka, který zde již nabývá své oslizle seladonské rysy.

Velmi silný příběh, jehož cílem je vzbudit emoce a donutit diváka k zamyšlení. Hodně se řeší, že by se v koncentráku jen stěží mohlo dítě poflakovat u plotu. Mně však vadí jiná věc: sálá z toho dojem, že holocaust byl dílem pár esesáků, zatímco nikdo jiný o tom nevěděl, a kdyby věděl, hned by byl proti. Kdepak, takhle to nebylo, lidé moc dobře věděli, co se děje, ale zavírali před tím oči a většině to vyhovovalo. Mohli získat nejen židovský majetek ale třeba i jejich bývalou pozici v práci. Kolik lidí by se dnes zachovalo stejně, kdyby měli příležitost se jen tak beztrestně někoho zbavit?

Na jednu stranu jsem ráda, že došlo k filmovému ztvárnění života zapomenutého hudebního génia Josefa Myslivečka, a opravdu oceňuji práci maskérů. Na stranu druhou, když jsem si o Myslivečkovi přečetla více, mě mrzelo, že film zobrazuje v podstatě árie proložené orgiemi (snaha odměnit určité spektrum publika, že tu operu vydrželo?) Měla jsem problém orientovat se v ženských postavách, chápu, proč všechny vypadají tak nějak podobně, ale bylo by vhodné občas uvést nějaké jméno či informaci, aby se divák neztrácel. Nakonec mi jako vodítko posloužil ten nejméně pravděpodobný orientační bod - náhrdelník, který dotyčná nosila (překvapivě to funguje, což nevím, zda není spíše smutné). Proč se film více nezaměřuje na přátelství s Mozartem, který podle dostupných informací Myslivečka navštívil i v době nemoci a byl zděšen jeho stavem (taková skvělá zápletka!), proč se takových složitých témat jako je situace nemocných či postavení žen a násilí na nich i v té nejvyšší společnosti film jen lehce dotýká, zobrazuje, že to tak je, ale chybí tomu hlubší vyznění? Je tam tolik motivů, které by diváka mohly vzít za srdce, ale bohužel, vše se ztrácí ve změti postav, zpěvů a postelových scén. Naturalismus ani stomilionový rozpočet nevyváží chybějící poselství, přesto však oceňuji námět a odvahu jej realizovat.