PanSkrabalek

Když jsem poprvé přes píseň Square Hammer objevil kapelu Ghost, ihned jsem se do jejich hudby zamiloval. Líbila se mi jejich rozmanitost, skvělé vizuály a celkově velká show, která kapelu doprovázela. V tu dobu jsem ještě nevěděl jak moc velký vliv na mě bude samotná kapela mít, jak moc mi bude v tolika momentech pronikat do života a inspirovat mě. Roky šly, a z Ghostů se brzo stala má nejoblíbenější kapela vůbec. Na žádném koncertě jsem dosud bohužel nebyl, a když jsem tedy viděl že Ghost připravují samostatný film, hned jsem šel. A zklamaný jsem ani být nemohl -  nádherný obraz společně s vysoce kvalitními nahrávkami zvuku těch nejlepších songů, jako jsou třeba Kiss the go - goat nebo Year Zero. To vše za doprovodu klasického Ghostovského humoru a zajímavé zápletky, kdy Papa Emeritus IV. přemýšlí o životě a smrti. Z filmu musím každopádně nejvíce vyzdvihnout nádherný živák písně If you have Ghosts, při kterém Papa pronesl svůj proslov a já měl slzy na krajíčku. V ten moment jsem si vlastně plně uvědomil, co pro mě kapela znamená. Film tedy pro mě byl jakousi připomínkou všeho pěkného, co jsem s Ghost už prožil a ještě prožiju. Rite Here, Rite Now!

Naprosto obdivuji to, jakým způsobem Satoši Kon v tomhle díle zachytil něco tak jednoduše nádherného ale zároveň velmi děsivého. Jeho propojení i toho nejpodivnějšího snu velice excelovalo, postavy byly zapamatovatelné, celkový vzhled všech snových pasáží byl plný skvělé animace a navrch k tomu ještě výborný soundtrack. Vzhledem k tomu že toto dílo od Kona patřilo k mým prvním, rozhodně se těším až se ponořím hlouběji do jeho tvorby.

Tento kinematografický zážitek bych přirovnal k vtlačení dlouhého hřebíku do svého análního otvoru Tudíž dávám 5 hvězd