Mr.Dogman

Za odvážnost projektu dávám hvězdičku navíc, ale dějová linie s bratrem by se mohla klidně zkrátit. Jinak úžasna kamera i hudba, výborně vystihnutá atmosféra mládí a LGBT.

Opomenutý poklad české kinematografie, který by si nejen zasloužil Oscara, ale možná i nejvyšší místo v žebříčku nejlepších českých filmů.

Tisíceré díky za moji milovanou Julianne a také za to, že se Still Alice vyhla snad všem klišé, kterým mohla.

S tímhle filmem se zacházelo jako s brakem už měsíce před tím, než se oznámilo, že bude vůbec natočený, což je fakt trochu nespravedlivý. Jo, knížka asi nebude novej Zola a vlastně i věřím tomu, že je to brak. To ovšem neplatí o jejím filmovém zpracování. Díky precizně zvládnutému marketingu jsem se rozhodl zajít do kina, protože ano, byl jsem zvědavý. Pod nátlakem chytrolínských kritiků jsem od filmu čekal naprostou katastrofu. A hle, ona to byla naprosto povedená "romantická komedie," téměř stejná, jako každá jiná! Vždyť tam všechno funguje úplně stejně, jako v každé jiné hollywoodské pohádce a navíc to má ještě zajíamvý sexuální spin. A když říkám, že funguje, tak ano, opravdu je to zábavné, svižné a hlavně vtipné. Ono tomu totiž neuvěřitelně pomohlo, že se autoři filmu rozhodli nebrat se vážně a vlastně si z toho BDSM udělat tak trochu srandu. A přesně tahle odlehčená atmosféra společně s vyladěným soundtrackem a zajímavou kamerou udělali z Fifty Shades of Grey neobyčejně obyčejnou, lehce nadprůměrnou romanťárnu.

Selma zachycuje poutavou část naší historie a slouží jako výborná připomínka na přelomová 60. léta. Jako školní pomůcka funguje výborně a dokonce i pobaví. Jako důstojný ohled za Kingem však pokulhává kvůli nedostatku emocí a hloubky.

Roztříštěný a nezáživný nedonošenec, který by byl mnohem zajímavější, kdyby se závěrečná část protáhla a zbytek zkrátil. Tématiku návratu z války však už bravůrně zpracovali Bratři, takže by to i tak bylo nejspíše zbytečný. Poměrně zklamání.

Adrenalinová jízda s našlápnutým dějem, vyhraněnými zlomy a jedním z nejlepších finálí, jaké jsem v poslední době viděl.

Nečekal jsem to tolik depresivní! Ale dobře, proč ne - vždyť on to ten Reitman s tím vizuálem a hudbou tak umí, za to bych ho láskou obejal. Zároveň bych mu však řekl, že méně je někdy více. V jednom filmu si toho naložil až moc, stačilo by rozehrát maximálně dva ze zmíněných příběhů a zbytek si třeba nechat na jindy. A tu krajní linii s vesmírem vynechat úplně. Ale stejně jsem mu zase podlehl.

Neuvěřitelně hravé, americko-evropsky vtipné a překvapivě velmi zábavné.

Tak strašně krásně natočený, tak příhodně nazvučený, ale tak bolestně nerealistický a přitom hrající si na vážný. Jenže Fincher to stejně dokáže prodat.