Chudáčci

Přesně dle očekávání. Další řecká weird záležitost, která je ale nejenom weird, ale zároveň i silně filmová. Především svými záběry. Například tím, jak režisér naklápí kameru. Cítil jsem z toho inspiraci u Karla Zemana a Wese Andersona. No a do toho dokonalá Emma Stone, která si tu roli tady užila tak, jako snad nikdy jinou. Oskara má jednoznačně oprávněně. Ve výsledku se tedy jedná o velký filmový zážitek, film s přesahem a hlavně kousek, který připomíná, že filmová kinematografie vždycky měla diváka udivovat, překvapovat a bavit. A Chudáčci to přes svojí epickou divnost (která může být důvodem udělení/neudělení páté hvězdy) ovládají na výbornou. (04.04.2024)

Asi maximum, co se dá z artu propašovat do mainstreamu. Fér film, který má člověk rád víc proto, jak je roztomilý, než proto, nakolik je hluboký. ///  (5. 3. 2024) Napodruhé už víc vadí ty vulgárnější a prvoplánovější vtípky, a hlavně hrozná ukecanost, doslovnost, aby pochopil i ten nejnatvrdlejší z diváků. No, je to daň za globální úspěch. Žena mezitím přečetla předlohu - kromě mnoha změn (manžel skončí jinak, místo černocha Rus) ve filmu skoro absentuje téma socialismu, které v knize řeší několik postav, tady je smrsklé jen do postavy prostitutky, což mi bylo podezřelé už při prvním podívání, jak je to nápadně nevytěžené. (02.02.2024)

Bizarní společenská satira řešící některá současná ožehavá témata. Plná metafor a rafinovaných narážek, v neobvykle odvážném vizuálním pojetí papundeklových kulis jak z padesátek, černobílých vsuvek a kameramanských orgií s rybím okem. Freak show lovestory, která ukazuje komplexní paletu emocí a momentek ze života dospělých, jen to místy ztrácí grády. Prostříhat, souložící scény zkrátit o polovinu a 110 minut stopáže je na světě, to by bylo přijatelné. Takhle můžeme obdivovat odvážně a osobitě zpracovaný příběh, ale výsledek je primárně kontroverzní a až poté zábavný. (10.07.2024)

Grécky provokatér č. 1 - Yorgos Lanthimos - podľa môjho vari naplno triezveho uvažovania, vyslovene chce iba za každú cenu neustále provokovať a šokovať zároveň; skrátka, väčšinou sa stále štylizuje do rovnakého formátu snáď predovšetkým len kvôli tomu, aby znovu pôsobil čo najdivnejším dojmom, zrejme aj na úkor samotnej kvality príslušnej veci, a čo môže mať následne kľudne i celkom opačný charakter, než aký teda pôvodne tento tvorca vôbec zamýšľal: štylizácia pre celkový [d]efekt v rámci celku, čo sa rozhodne znovu dotýkalo i jeho úplne najnovšieho, a k tomu i opätovne pomerne dosť samoúčelného a experimentálneho titulu, ktorý na mňa jednoznačne zapôsobil, ako niečo medzi »vedeckým experimentom,« a to konkrétne na samotný spôsob - trebárs i samotného Frankensteina, resp. proste práve najmä toho účinkujúceho Netvora, ktorého na začiatku 30. rokov XX. storočia, s naprosto veľkou gráciou stelesnil William Henry Pratt, známejším pod svojim umeleckým menom ako Boris Karloff; nakoľko sa zrovna táto ústredná protagonistka Bella Baxterová v podaní Emmy Stoneovej, vskutku akosi priamočiaro predsa trocha častejšie štylizovala do jeho trefnej podoby - aspoň v prvej polovici minutáže - určite; keď by som ju mohol teraz premenovať - povedzme na akéhosi „Netvora v sukni” s mimoriadne neukojiteľným sexuálnym apetítom, čím sa vzápätí azda už konečne presúvam i do ďalšej roviny celkového rozprávania daného, rozštiepeného príbehu, kedy daný autor zasa prehodil výhybku smerom na akési «umelecké porno», kedy sa tým pádom divákovi pred jeho užasnutým zrakom postupne rozprestierala i neuveriteľná kadencia explicitne poňatých záberov bez akýchkoľvek kladených servítok, že si vnímavý divák vtedy automaticky v duchu hovorieval: „Wow, sakramentsky odvážny, a obzvlášť perverzný a nechutný, herecký prejav zo strany tejto ústrednej predstaviteľky, z ktorého ale je možné súčasne vycítiť aj vysokú samoúčelnosť a kalkuláciu, rovnako sa podobne vzťahujúcu i na tohto hlavného autora, ktorý svoje zvrátené vízie naďalej prenáša na svoje herecké obsadenia, až to nenormálne začína zapáchať akýmsi absolútnym nevkusom!” (06.04.2024)

Lanthimosovi Chudáčci jsou abstraktní kaleidoskop hýřivých barev započatých střídmostí černobílého úvodu, fantaskní hravostí a bohatou nabídkou roztomile pitoreskních zvířecích monster. Bella, dcera geniálního vědce Dr. Baxtera, je ten nejdokonalejší experiment a doktor ji neskonale miluje. Bella mě uchvátila svou rozpustilostí (návštěva u otce v laboratoři a cvrnkání do penisu mrtvého muže ležícího na pitevním stole), živočišností a touhou poznávat tajemství velkého světa, rozkoš vlastního těla, sexualitu a vášeň. Film, který je natolik jiný, že jsem mu naprosto podlehla. (20.03.2024)