I Spit on Your Grave
Obsahy(1)
Mladá atraktivní spisovatelka Jennifer Hills (Camille Keaton) přijíždí na venkovskou usedlost u řeky dopsat svůj román. Namísto vytouženého klidu na práci a inspirace tu ale nalezne pouze bolest a ponížení z rukou čtveřice brutálních buranů, kteří ji opakovaně znásilní a zničí její knihu. Zdrcená umělkyně se jim rozhodne krutě pomstít - a vytvoří tak mistrovské dílo!
Nechvalně známá klasika žánru exploitation filmů, který prožíval konjunkturu v 70. letech. Ještě donedávna byl tento film v řadě zemí zakázán, protože měl podle cenzorů glorifikovat násilí páchané na ženách a přední americký filmový kritik Roger Ebert jej označil za nejhorší film, jaký kdy viděl. Camille Keaton za svůj výkon obdržela v témže roce kdy byl film natočen cenu na Katalánském mezinárodním filmovém festivalu ve Španělsku. (choze)
(více)Videa (1)
Recenze (197)
Z genderového hlediska se jedná o naprosto geniální a revoluční dílo. Zatímco v "Posledním domu nalevo" (1972) zneuctěnou dívku mstili na popud otce její rodiče a v "Thriller - drsný film" (1974) hrdinka zanevřela na svou ženskost, aby se stala vraždícím strojem, zde sledujeme přerod dámičky z New Yorku píšící ženské romány v ženu, která dojde pomsty skrze vědomé uchopení genderu. V sledu sugestivních sekvencí znásilnění se žena stává ryzím objektem (muži ji přenášejí z místa na místo jako věc), ale v nadcházejících sekvencích pomsty je to naopak ona, kdo je aktivní a muži ztrácejí svou dominanci. Cesta k pomstě vede přes podmanění mužů "ženskými zbraněmi", které fungují díky mužským slabostem - od chtíče a orgasmu po po iluzi dominance. Amatérská forma film dotváří k jeho dokonalosti, neboť podvracením norem klasického hladkého stylu neumožňuje empatii a imerzi, ale naopak upřednostňuje myšlenkovou rovinu díla - jednotlivé sekvence i záběry jsou pojaté jako znaky obsahující určitý význam a ne jako části dramatu (což je důvod proč se obávat hollywoodsky vyleštěného remaku, který evidentně sází na hladký styl a povrchní znechucení). - více v recenzi pro A2 ()
Kultovní samoúčelná násilnost. Mladá newyorčanka odjede relaxovat na venkov a doufá, že tam své spisovatelské ambice konečně promění v nějaký ten povedený románek. Stačí ale napsat pouhých pár řádek, než jí banda místních nevychovanců pořádně protáhne dírku. Svoje 'total submission' ale nedotáhnou až do pro ně zdárného konce (pošlou ji dorazit mentála s nožem) a zbytečně snad dodávat, že se jim to hezky pěkně vymstí./ Až na pár totálních nelogičností a ne úplně uspokojující finální dvě vraždy je 'Day of the Woman' povedená, zábavná podívaná. Například v kolika filmech se vám hlavní hrdinka svlíkne už po pěti minutách? .... Takže z čeho dost možná měla být působivá, šokující záležitost, vznikla spíš na dnešní poměry taková nenáročná oddychovka - ale po všech potřebných stránkách kvalitní! (screeny) ()
Horor? To asi ne. Každopádně se jednalo o slušné retro porno. Pro zájemce nabízím i stručný děj. Jedna pohledná spisovatelka se vydá strávit víkend v útulné vesničce plné těch nejtypičtějších správných amerických buranů. Spisovatelka má prakticky už od příjezdu na čele obrovský nápis ,,RAPE ME" a burani zkrátka neudrží testosteron na uzdě a i bez spisovatelčina svolení s ní sesmilní. Nezaskočí je ani její bobřík, protože se pohybujeme v době, kdy žiletky mnoho neznamenaly. Nerad bych vám vyžvanil všechny detaily. To by pak nemělo smysl se na film dívat, a tak vám prozradím, že to celé proběhne bez patřičné ochrany proti početí a samozřejmě se vystřídají všichni čtyři páni. Poté se rozhodnou své dílo dokonat, a tak vyšlou toho mentálně indisponovaného pána, aby bodnutím do srdce dílo dokonal. Samozřejmě mu bezmezně věří, a tak si celou situaci nejdou zkontrolovat. Asi sami dokážete odhadnout, jak to celé dopadne. Takže správná zápletka je na světě. Slečna se v klidu osprchuje, je ráda, že má konečně podnět o čem psát svou senzační knihu, která bude celá otištěna v časopise pro ženy a vydá se na krvavou pomstu. No upřímně jsem očekával poněkud divácky atraktivnější satisfakci. Zde vám opět nehodlám vyžvanit, jakým způsobem svoji satisfakci uskuteční, takže vám prostě nepovím, že jednoho oběsí na stromě poté co s ním sesmilní. Tentokrát ovšem dobrovolně. S druhým sesmilní rovněž. Opět dobrovolně a s nejvyšší pravděpodobností mu potom uřízne jeho pyj. Záběr je tam nepřímý a všude mnoho pěny, takže proto zdůrazňuji pravděpodobně. Na zbylých dvou členech si dá záležet ze všeho nejméně. Do třetího zaboří sekeru a na posledním nechá projevit účinky motoru motorového člunu, kterým ji tolik obtěžovali, když chtěla psát svoji impozantní knihu. A jestli mě paměť nemýlí, tak v tomto okamžiku film skončil. Tak a teď bych přešel k nějakému tomu správně subjektivnímu hodnocení. Na filmu mě krom násilí, které vůbec přílákalo moji a pravděpodobně i vaši pozornost zaujal také fakt, že když nepočítáte hru na foukací harmoniku, tak zde prakticky nezazní hudba, a to i v momentech, kdy ji vehementně očekáváte. Přesto napětí tam zcela nezchází. Naopak mi na filmu dost podstatně vadila herecká nechopnost zúčastněných. Hlavní hrdince bych to zvládnul odpustit, protože ta svoje herecké nedostatky nahradila alespoň správným retro půvabem. To stejné už bohužel nelze prohlásit na adresu pánů. A výsledný verdikt? Pokud se někdy budete nudit, tak na pobavení je to ta správná volba. Postavy nezklamou a nechybí jim ani ta správná zvědavost typická pro horory. Takže tím jsem se možná vyvedl z omylu, protože tohle je jasný a nezpochybnitelný prvek hororu. Mně se to zkrátka v rámci možností líbilo. Když si tady přečtete ty zdejší chvalozpěvy, jak to toho pohoršovalo a toho zase nudilo, tak se prostě připravíte na nejhorší a potom můžete pouze očekávat milé překvapení, které se v tomhle případě skutečně uskutečnilo. 3 hvězdy a honem na zrenovovaného bratříčka z roku 2010, kde už si vytvářím naděje, že žiletky už se staly kamarády a pomocníky ve všech domácnostech s vyjímkou Asie a snad i Afriky. () (méně) (více)
Díky tomuhle snímku konečně vím, co si mám představit pod pojmem shock-exploitation a bože stůj při mně, líbil se mi a ne málo. Zařídil jsem se podle Pomových instrukcí a zatímco ostatní šli spát, já se uvelebil u počítače a pustil si film, který předchází pověst těžkotonážní amatérské sračky, co z neznámých důvodů dosáhla kultovního statutu coby extrémně brutální a úchylný snímek. Přesto převážily mnou hluboko uvnitř naivně chované naděje, že snímek svému statutu dostojí a ačkoliv se prvních asi 20 minut do znásilnění hlavní hrdinky vůbec nic zajímavého nestalo, strávil jsem je napjatý jak šráky. Jestliže z první půlky filmu si navždy odnesu obrázek nahé ženy prodírající se lesem, z druhé to bude tatáž žena řítící se v motorovém člunu a rozmachující se přitom nad hlavou sekerou. To, co tu mnozí označují jako amatérismus (dlouhé záběry, pomalé tempo, absence hudby, charakterizace postav, hereckých výkonů aj.), je pro mě minimalismus s cílem dosáhnout co největší míry realističnosti, který film učinil tak podmanivě působivým, jakým alespoň pro mě byl. Ano, je otázka nakolik to Zarchi zamýšlel a co mu vyšlo jen náhodou, ale to je mi docela jedno. Až primitivně jednoduše napsaný a natočený, ale fascinující film. ()
"Film", jehož distribuce by měla být zakázána, jeho stoupenci umlčeni a jeho jméno by už nikdy nemělo být vysloveno. A to neříkám kvůli nechvalně proslulé brutalitě, která na dnešní poměry už stejně nikoho nešokuje, ale protože maestro Zarchi tu stvořil jeden z nejlacinějších, scénáristicky nejpitomějších a nejnelogičtějších filmů, jaké si lze vůbec představit. Filmařsky i herecky žalostná, myšlenkově prázdná a neúnosně nudná slátanina, snažící se bez obalu atakovat ty nejodpudivější a nejzvrácenější pohnutky lidské mysli, za které se každý normální jedinec stydí a nejraději by je zcela vymítil z povrchu zemského. Idiocie a ohavnost, při níž mi nebylo dobře a po které přemýšlím nad tím, kam až se dá v mém milovaném filmovém umění klesnout. Povedený remake mám po tomhle ještě milionkrát radši. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (19)
- Oficiální název Day of the Woman neboli „Den ženy“ byl pro obnovené rozšířené uvedení do kin v roce 1980 změněn na I Spit on Your Grave čili „ Plivu na tvůj hrob“, přestože se režiséru Meiru Zarchimu nelíbil. (SeanBean)
- Režisér Meir Zarchi původně film natočil z naprosto jiného důvodu, než si diváci mysleli. Chtěl varovat a upozorňovat tímto filmem na páchání násilí na ženách, zobrazit opravdová muka znásilněných žen a otevřít myšlenku na spravedlivý trest. Film měl být tragickým dramatem, nikoliv hororem. (Flipnic)
- Při scéně oběšení jednoho z násilníků na stromě se při natáčení scény údajně povolily popruhy, kterými byl jistěn, a herec dostal psychický šok. Jeho výraz v obličeji tak naprosto přesně odpovídal Zerchiho představám a schválně použil tuto původně nepovedenou scénu, která působí na diváka velmi reálným a znepokojujícím dojmem. (Flipnic)
Reklama