Knoflíkáři

Příbuzní Samotáři nebo Zelenkovy mystifikační dokumenty se mi sice líbily víc, ale do seznamu nejoriginalejších českých filmů bych Knoflíkaře zařadil bez problému.  Petr Zelenka stvořil unikátní sestavu povídek se silnou atmosférou doby a devadesátkového večera (ta z toho tříští!!! Přímo puntíčkařské, i když samozřejmě nezaměrně),  obdařil ji typickými absurdními nápady, které jsem opět musel obdivovat. Překvapí už jenom odvážný inveční černobilý začátek s Japonci, druhá povídka s taxikářem je zase výborně propletená a vypointovaná.  Nejméně mi sedla třetí povídka, přišla mi moc morbidní, tam pobavila hlavně písnička pacienta zhrouceného z rozchodu (říkal jsem si, že jsem ho musel už někde vidět - a ono Marek Najbrt!.) Naopak nejvíce se mi líbila čtvrtá povídka - setkání dvou mužů s jedinečnými úchylkami.) Pan Kodet dokázal  krásně dělat letadlo, zasloužený Český lev. Také je zajímavý spojující motiv atomové bomby. (16.08.2023)

Jediný český film z posledných niekoľkých desaťročí, ktorý sa dostal do výberu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, kým umriete. Zelenka pripravil poviedkový film so zdánlivo nesúvisiacimi poviedkami rôznych žánrov, ktoré spája ale jedna nosná myšlienka. To je dôvod, prečo Knoflikárov považujem za jeho najlepší film. Vie totiž presne, čo chce povedať, na rozdiel od jeho neskorších filmov. Vzhľadom na priznané žánre (sci-fi, bláznivá komédia) nevadí ani figúrkovitosť postáv. Vieme totiž, že Zelenka netočí realistický film a priznáva to. (11.06.2012)

Nemám pocit, že bych byl zrovna cílovou skupinou pro filmy tohohle typu, ale narozdíl od příbuzného snímku Samotáři mě to okamžitě chytlo a bavilo. Docela poutavá undergroundová filmařina, která zaujme hned první černobílou povídkou z válečného Japonska a skvěle pokračuje tragikomickými povídkami na cestách (nejen) s převlekovým taxikářem, mileneckými dvojkami a psychologem. ,,Vy jste ve válce. Všichni jsme ve válce... obrazně řečeno. Nikdo z nás nemůže vědět, co nám život připraví." Vcelku netypické "absurdní" příhody ve vynikající zpracováním Petra Zelenky. Výborný scénář, jen mi už moc v závěru nesedla poslední část s vyvoláním amerického vojáka z 2. světové války v podání čtyř holčiček, byť nakonec i zde překvapila závěreční ponita. Zábavným odlehčením byla čvrtá povídka "Poslední slušná generace" s Kodetem a Navrátilem, byť působila (v porovnání se zvyškem filmu) hodně "retro" ve stylu Bakalářů. (05.07.2018)

"To neřeš" je samozřejmě už dávno kultovní záležitost, film je krásně provázaný, i když v některých momentech trochu absurdní. Nejvíc se mi líbila povídka s Evou Holubovou a Rudolfem Hrušínským, protože tihle dva dokáží ve filmech divy a právěz z jejich úst zaznělo největší množství těch kultovních hlášek (vlastně všechny). (28.07.2005)

Kromě už zmíněné hlášky "To neřeš, po tom nepátrej" mi zalezla za nehty ještě "Neživíš, tak nepřepínej". Ale vlastně mi za ně zalezl celý tenhle vychytaný film, nejen díky své geniální provázanosti a překvapivými vyústěními povídek, ale hlavně tím, že je to prostě "tak trochu jiný" film. Z celého zpracování vyzařuje skutečná tvůrčí invence a inteligence, kterou je asi Petr Zelenka nadán měrou takovou, že by jí kus mohl věnovat některému "chudšímu" kolegovi, a ještě pořád by mu zbylo na natočení dalších filmových perel. Z hereckých výkonů bych vyzdvihl "knoflíkáře" Bořivoje Navrátila a "letce" Jiřího Kodeta. Jejich povídka o lidských úchylkách je prostě dokonalá. (29.08.2002)