Knoflíkáři

Tři a půl... Nedotažený a místy nedomyšlený scénář, typicky české herecké projevy, hlášky sic kultovní - leč !občas! poněkud vypocené a neoriginální... Právě ta provázanost poněkud nedomyšlená. Jednou, až budu mít čas a chuť, tak vám o tom milé děti napíšu elaborát. Režijně rutinní. Neříkám, že se mi ten film nelíbil! Ale proč tomu dávat víc, než si zaslouží! Tak se z toho neudělejte, pytlíkáři... :-))) (08.01.2006)

Musím říct, že tato, dle ohlasů, kultovní záležitost, mě nijak extra nechytla. Povídky jsou chytře, humorně, až bizarně řešeny a geniálně mezi sebou propojují jednotlivé skutečnosti a události. Z hlášek či dialogů, ač jsou povedené a chytlavé, jsem si zapamatovala jen pár momentů. Takže, proč mě Knoflíkáři tolik neohromili, rozhodně "neřeším" a ani po tom "nepátrám." Dodám už snad jen: "FAKIN WEDR!" :D (29.03.2012)

Když jsem film viděl poprvé, ještě voněl novotou, dnes už jde o snímek pro pamětníky, ale přesto na mě působí stále stejným dojmem, což je jedině dobře. Petrovi Zelenkovi se podařilo natočit nadčasovou záležitost se svéráznými postavičkami, jež mě stále dokáže velice pobavit, ale při repríze jsem pocítil i smutek, na který se při premiéře nedostalo. Může za to Vladimír Dlouhý, měl jsem ho jako herce rád, hrál skvěle (i tady) a myslím, že nám velmi chybí (mně tedy určitě). (06.11.2020)

"Za to bych si zasloužil, aby moje sperma taky letělo na Měsíc." Od jistý doby nic neřeším, nic nepřepínám, po ničem nepátrám a když nevidím ve svý blízkosti žádnou osmičku, na kterou bych si mohl plivnout, tak ucvakávám zadnicí knoflíky převlečenej za letadlo. Tento snímek mi zkrátka nabídl nejednu volnočasovou aktivitu a to natolik zábavným způsobem, že se k němu občas musím vrátit, abych se utvrdil v tom, že nejsem na světě jedinej, kdo pravidelně posílá svoje sperma do vesmíru. (30.03.2015)

Hlavní předností tohoto nadprůměrného filmu české produkce hraného filmu devadesátých let je jeho důsledná kompoziční provázanost a strukturní propojenost i až překvapivě působící autorská zralost. Režisérovo vyjádření, že filmem chtěl reagovat na kompoziční i scénáristickou a obsahovou rozbředlost většiny filmové produkce té doby, je stejně sympatické jako jeho další takřka historizující vyjádření o době natočení filmu, která podle jeho názoru vejde do dějin jako devadesátá léta České televize éry Mathého. Řekl bych, že dnes, s odstupem, můžeme už poměrně důvodně dodat, že měl pravdu. Kvalitě tohoto povídkového "knoflíkářského" filmu, jehož hrdinové žijí takřka bez rozdílu v podivné virtuální realitě, z níž čas od času tak či onak - přímo i nepřímo - spadnou do skutečnosti, výrazněji neublíží ani tematická, ani obsahová, ba ani herecká (diletantský výkon kontroverzního výtvarníka Davida Černého) rozkolísanost jednotlivých povídek. Nejvíce mne oslovilo dílko PITOMCI, jež s až formanovskou bezohlednou důsledností zrcadlí čecháčkovství pro změnu nejnižších vrstev společnosti, aniž by rezignovalo i na její špičky (POSLEDNÍ SLUŠNÁ GENERACE); své vrcholové okamžiky tu nesporně prožívají Eva Holubová a Rudolf Hrušínský III. (Z celkové linie díla nevybočuje ani jeho ideové vyznění (závěrečný psychologův telefonát s duchem amerického hirošimského pilota). Jsem přesvědčen, že tuto velmi nesentimentálně věcnou stránku KNOFLÍKÁŘŮ by ocenil i neúprosný kritik polistopadové idyličnosti Karel Kryl. Obsáhlá Zelenkova tvorba zahrnuje - velmi často ve špičkové kvalitě - poměrně širokou žánrovou i obsahovou paletu (nedoceňovaná televizní ISABELA). Je nesporné, že zdánlivě nenápadný Hřebejkův a Chaunův spolužák patří ke špičkovým zjevům naší dnes už vlastně střední filmařské generace. (02.03.2009)