Belfast

V roce 2018 Alfonso Cuarón realizoval snímek Roma, kde čerpal ze svého dětství a vyrůstání v Mexiku a odměnou mu byl Oscar za nejlepší režii. Nyní v roce 2021 se film dočkává uvedení snímku Belfast, kdy se Kenneth Branagh vydává ve stopách Cuaróna. Pro zkušeného tvůrce filmových adaptací divadelních her Williama Shakespeara, ale také režisér prvního Thora, hrané Popelky od studia Disney či poslední Vraždy v Orient Expressu se jedná o jeho prozatím nejosobnější film, který je částečnou autobiografií a pojednává o mladém chlapci vyrůstajícím v Severním Irsku, který má zkušenost s první láskou, propadne kouzlu kina a musí se vyrovnat s tím, že vyrůstat tou dobou v Severním Irsku není zrovna nejlehčí.   Branaghův scénář se příliš nezaobírá tím, aby divákovi vysvětlil, co se v Severním Irsku právě odehrává a o Konfliktu v Severním Irsku si tak budou muset diváci více zjistit po skončení filmu. V tomto ohledu to ovšem dvakrát nevadí, protože stejně tak kontext své země nechápe malý hrdina Budy, který sice chápe, že se něco děje, pořádně ovšem neví co. Od začátku je ovšem cítit, že dal Branagh do filmu potřebné srdce a jeho reflexe o vlastním dětství je vizuálně vtahující a výtečně natočenou záležitostí, která funguje i díky naprosto skvělému obsazení stěžejních postav.   S Romou má kromě čerpání autora z vlastního dětství Belfast společně též černobílé obrazové zpracování, jinak ovšem srovnávat tyto dva filmy není úplně nejideálnější. Především i proto, že tady je hlavním hrdinou skutečně dítě a ve filmu hraje stěžejní úlohu jeho pohled na věc. I kvůli kratší délce a víceméně hravější režii je Belfast rozhodně divácky vděčnější, což ovšem neshazuje jeho emocionální sílu. Především se to týká finále, které téhle osobní Branaghově záležitostí přidává ještě o poznání víc.   Branagh vyhrál už casting hlavní role, protože debutující Jude Hill je v hlavní roli úžasný a působí jako ten dětský herec, kterého by chtěl mít u svého filmu každý. Přirozený, talentovaný a emocionálních projevů schopný. Stěžejní výhrou je poté i casting všech členů rodiny. Caitríona Balfe jako matka, Jamie Dorman jako otec, Ciarán Hinds jako dědeček a Judi Dench jako babička do svých rolí dávají naprosto všechno a taková zmíněná Dench je v největší herecké formě za poslední dobu a společně s Hindsem si všechny své momenty kradou pro sebe, Dorman zase může všem pochybovačům ukázat, že je skutečně vlastníkem hereckého talentu. Všech pět herců podává naprosto bravurní výkony a měli by být odměnění nominacemi na Oscara.   Belfast se velmi snadno může dočkat výtek za to, že příliš sází na patos, zrovna tyhle výtky ovšem osobně vůbec pochopit nedokážu. I proto, že se dá patos vyčítat většině oscarových kandidátů a také proto, že v Belfast ty funkční emoce jsou. Dobová atmosféra v Belfastu funguje na jedničku a i přes několik zábavných momentů se ve finále skutečně ukáže, má v sobě Belfast silný obsah, který na první dobrou možná nejde úplně dobře rozeznat. Je sice obalen oním pohledem dětské naivity, samotné téma ovšem zůstává silné a společenské nepokoje v Severním Irsku dokáže Branagh prodat autentickým způsobem. Oprášit vzpomínky poté rozhodně nejspíše nebylo nejlehčí, i proto se musí v tomhle ohledu Branaghovi zatleskat.   Kamera Harise Zambarloukose v průběhu servíruje další a další výtečné záběry, které výtečně pracují s osvětlením a předvádí působivé detailní záběry na obličeje. Branaghova režijní vize je od začátku stejným způsobem vtahující, jeho audiovizuální rodinné album je výjimečnou audiovizuální záležitostí, která mezi oscarové favority rozhodně nepatří náhodou.   Belfast je nejosobnější a v součtu i nejlepší film Kennetha Branagha, která funguje díky jeho autorské vizi, nádherné kameře i skvělým hercům, které Branagh očividně skvěle vede a ti díky tomu předvádí parádní herecké výkony. Emocionálně i obrazově jeden z nejsilnějších zážitků roku, po téhle emocionálně působivé bombě člověk Branaghovi snadno odpustí i toho Artemise Fowla...... (07.12.2021) (méně) (více)