Mňága - Happy End

Ale tak jo, nenudil jsem se u toho, má to rozumnou stopáž, pobavilo mě to, hudbu Mňágy a Žďorp mám taky docela rád, má to i pár dobrých nápadů, sedl mi i ten styl mystifikačního pseudo-dokumentu (a sedl mi víc, než v Roku ďábla) a v rámci českých filmů je to rozhodně nadprůměr. Líbilo se mi to docela dost a klidně bych se na to koukl někdy znova. Jen si vůbec nejsem jistý, o co přesně se Zelenka snažil, jestli fakt jenom o komedii, nebo jestli se tím snažil říct něco víc. Ono se to tak totiž celou dobu tváří, jako by za vší tou srandou byl nějaký záměr, ale jestli tomu tak je fakt netuším. Nicméně tohle do hodnocení moc zahrnovat nebudu, ono to tak jako tak je na čtyři hvězdy, protože k dokonalosti mi tam pořád něco chybí. 4* (10.04.2021)

Happy End je rozhodně můj neojoblíbenější hudební dokument, viděl jej už nespočítaněkrát. Díky lásce k Mńáze možná přehlížím chyby:). Příběh kapely je skvěle podaný, správně absurdní, a je vidět, že Mňága si vše řádně užila. Další povinností správného mňágisty je ještě další snímek, který se zove Made In Valmez, ale zde na ČSFD jsem jej nikde nenašel. Naštěstí si ho suším na VHS:) (04.07.2007)

Když se film zabývá absolutně nezajímavou kapelou, není divu, že ani sebevětší mystifikační kouzla z toho nic zajímavého udělat nemohou. Nějak mi uniká smysl celé této taškařice, snad jen snaha kámoše dostat jméno kapely bez jediného hitu do povědomí. Záměr asi klapl, kapela kupodivu stále hraje (čas od času pronese její frontman nějakou svazáckou politicky angažovanou řeč, takže na akcích za veřejné peníze se vždycky nějaký prostor najde), leč té zbytečně ztrátě času, kterou někdo nazývá filmem, přísluší odpovídající hodnocení. (10.01.2013)

Má nejoblíbenější kapela a jeden z nejoblíběnějších režisérů se dali dohromady a vznikl tenhle klenot. Kolika lidem jsem musel před 15 lety vysvětlovat, že se Mňága, která mimochodem loni oslavila 25. výročí, fakt nerozpadla. Při čtení kometářů cítím potřebu zdůraznit, že tohle nebyl první Zelenkův počin na poli hudebně-dokumentární mystifikace, nějaké cvičení před Rokem ďábla, jak si mnozí myslí. Už dříve vznikl pro televizi podobně laděný „dokument“ o Visacím zámku! 2 ZAJÍMAVOSTI (se spoilery): ne vše ve filmu je pouhá fikce, např. geniální scénka s Vašutem a Brodským má reálný základ, Petr Fiala se na gymplu opravdu vsadil, že sní tenisku a menší část skutečně snědl. ***** Frontman Mňágy Petr Fiala v biografické knize Z nejhoršího jsme uvnitř, mapující (pre)historii kolem Mňágy v letech 1984 - 93, uvádí záznam z deníku k natáčení alba Radost až na kost. V něm se píše: „... Cpeme se a díváme se na skvělý pseudodokument o Visacím zámku. Je to síla. Smíchy se válíme po zemi. ...“ Zápis je ze 7.7.1993, kdy ještě hoši z Mňágy jen stěží mohli tušit, ze za pár let ten samý režisér natočí neméně povedenou taškařici také s nimi. (13.01.2013)

Do teď nemůžu skrze Zelenkovu kariéru uvěřit, jak se mu to vždycky povede. Čím to, že dokáže vytvořit nadčasové dílo, jež je vizuálně a vypravěčsky netradiční, příběhově živé i zábavné a celou tu dobu dokáže člověka pohltit. Zelenka je snad jediný filmař, kterého bych nemohl sledovat v kině, protože velmi často se mi stává, že si celý film zastavím a vrátím o pár vteřin zpátky, abych si tu celou genialitu vychutnal naplno. Tady totiž není nějaký jednotný plán v popředí, ale hlavně dalších třicet v pozadí, kde si mohu maximálně užít vtipy, kterým s oblibou říkám "vtipy mimochodem", aneb vtipy, které tam jsou, ne každý si jich všimne, ne každý je ocení, ale těch pár se směje o to víc. Příklad za všechny: Producent:"If he's the fuck with me, I'll fuck with him!" Překladatelka: "Pan Brown je s vaším jednáním velice nespokojen." a obdobných příkladů je tam plno. (14.03.2023)