Rok ďábla

Ačkoliv Nohavicu moc nemusím (a Čechomor zase beru všemi deseti), přišlo mě v tomto filmu spojení obou těchto hudebních pojmů naprosto bezkonkurenční. Nádherná hudba, písně (hlavně osudová Kometa), množství silných scén a netradičních obrazů dělají z tohoto snímku velmi netradiční zážitek, který má co říct i lidem, kterým tato hudba nic neříká. A navíc ten Zelenkův absurdní humor! Sice ne film roku (opět vyhrává Výlet), ale i tak vřele doporučuji. (26.07.2007)

Nepovažuju se za kdovíjakého znalce Čechomoru a Jarka Nohavici, prostě si je občas pustím, protože se mi jejich hudba líbí (pozn.Čechomor jsem viděl a slyšel i naživo; skvělý zážitek :-)). Film byl jistě zajímavou sondou (?) do jejich tvorby, ale musím objektivně uznat, že divák, který jejich hudbu nemusí, se bude nejspíš nudit. O žánru "komedie" bych si odvolil polemizovat (opravdu se nepamatuju, že bych se něčemu vyloženě zasmál); spíš mi však vadilo to nadpřirozeno (možná, že jsem ten film nepochopil, ale např. ty duchové na pódiu, nebo zmizení Karla Plíhala jako anděla šlo hodně mimo mě). Takže já bych to viděl na slabší 4*; tento film rozhodně není pro každého. (21.12.2008)

Musel jsem přijet do Drážďan v roce 2024, abych se podíval na český film z roku 2002 :-D Dává to smysl a asi tomu tak mělo být. Celý zážitek byl umocněn, že jsem Rok ďábla mohl vidět v malém kině v bývalé továrně čili ukázka projektu, jaký známe u nás například v Ostravě nebo Zlíně. Potěšilo mě, že se v tomto kině jednou měsíčně konají tzv. české filmové středy, v rámci nichž se promítají naše snímky. Já jsem měl štěstí právě na Rok ďábla. Uvědomil jsem si, že jsem od Petra Zelenky neviděl jen ty jeho dva hudební polo/pseudo dokumenty. Němečtí diváci se hlasitě smáli a já s nimi. Přitom zachycení místy až absurdního humoru lze stěží přeložit. Chytlavé Nohavicovy písničky zase naopak překlad ani nepotřebují. Přiznám se, že moc neznám tvorbu ani osobnost Karla Plíhala. Kdybych měl hodnotit na základě tohoto filmu, považoval bych jej za velmi podivného člověka. Nedokážu však posoudit, co všechno v souvislosti s ním byla fikce a co realita - mimochodem německé kolegyni jsem potvrdil, že Plíhal stále žije, samovznícení i pohřeb byly fikcí. (06.06.2024)

Tento dokument sa môže pochváliť dvoma úžasnými prvkami a to muzikálových majstrovstvom a mystickým posolstvom. Zelenka veľmi dobre zvláda obidve takže nám naservíruje asi najúprimnejší, najkrajší, najzvláštnejší a najlepší český dokument vôbec. Obsadenie hercov a digitálna kamera robia zázraky a na vás s každého políčka dých atmosféra nádhery a nepoznaného. Dráma sa strieda s komickosťou ale všetko je ako keby reálne čo vo svojej podstate aj je keď si odmyslíme duchov, samosplanutie a podobne. Každopádne každá aj sebemänšia zbytočná scéna má svoj význam a posúva dej dopredu. Charakterizáciu postáv ale nečakajte pretože sa nemáte o čo zachytiť je ro len povedaný a kurevsky dobre povedaný príbeh čo sa stalo, alebo malo stať obohatené o asi najlepšie české hudobne legeny- Nohavica, Čechomor, ktoré nikto neprekonal a ktorý vkladajú do svojich textov úprimnosť a ako bolo povedané aj vo filme - nádej. (29.05.2008)

Mám rád Nohavicu, mám rád Čechomor a mám rád aj blonďaveho Plíhala, ale úplne mi stačí keď ich počujem (skvelý soundtrack). Film je fajn, ale okrem Nohavicovej teórie alkoholického kopca neprináša nič zapametania hodné. Aj keď toto je veľká pravda a to nielen pri alkohole. Ja som si na to spomenul pri filme Requiem For Dream. (05.04.2004)