Betlémské světlo

Pokud nechce Svěrák mladší spáchat umělecký a tvůrčí harakiri, měl by asi zkusit natočit film od jiných autorů. Po Třech bratřích je tohle další kravinka bez ladu a skladu. Ten film vůbec nefunguje, a za hodinu a půl tam není ani jedna scéna, která by vás potěšila, pobavila, a nenechávala ve vaší hlavě pachut špatně odvedený práce. Hrůza. 20%. (17.09.2022)

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 (08.09.2022)

Dramaturgicky nezvládnutá, k uzoufání nevtipná a bolestivě trapná „komedie“ - to je sousloví, u kterého bych ještě před nějakým časem netušil, že ho někdy budu spojovat s duem Svěrák & Svěrák. I když po Třech bratrech asi jo. Když se v letním kině na letošní LFŠ někdo deset minut před koncem zvedl a zařval na celé náměstí plné lidí slova „To je ale píčovina!“, nestačilo jen pokývat souhlasně hlavou, ale rovnou zatleskat. [LFŠ 2022] (27.08.2022)

"Vy ne, vy už jděte do prdele." Jasně, není to nejlepší Svěrák, ale den po projekci kina se ve mně film rozležel a musím říct, že mě to vlastně hrozně bavilo. Zdeněk Svěrák už nemusí nikomu nic dokazovat, v pětaosmdesáti si chce očividně už jenom hrát a bavit se, čímž baví i mě. Už samotný námět je docela originální, nebo aspoň v našich luzích a hájích. Navíc všechny ty povídky, podle kterých je film natočený, mám moc rád a tady je duo Svěrákovic pěkně pospojovalo do jednoho příběhu. Zkrátka a dobře jsem za takovéto milé malé filmečky rád, v dnešní době dvojnásob. (Herecké obsazení skvělé, i ten Kotek tu vysíral jen maličko). (28.03.2022)

Svěrák, který už tolik nehladí, ale spíš škrábe. A také žertuje se smrtí. Protože ví, že líp už bylo. Prolínání reálných okamžiků s fikčním světem jeho nehotových, načrtnutých postav přináší zase nový, originální způsob, jak nahlédnout do autorova tvůrčího, neřkuli intimního života. Betlémské světlo je vlastně taková tragikomická zpověď starého muže. Starého, nikoli senilního. Protože Svěrák má stále co nabídnout. (09.01.2023)