Byl jednou jeden král...

Klasická pohádka, která mezi mé nejoblíbenější ale nepatří. Jan Werich se snaží seč může, ale v Císařově pekaři toho díky lepšímu scénáři dokázal mnohem víc. A především - s ideologií propagovanou tímto filmem nesouhlasím (film nejspíš sponzorovaly nějaké solné závody nebo co). Já nesolím skoro vůbec, a všechno mi chutná! Příliš soli v jídle a zprostředkovaně v celém těle zvyšuje krevní tlak a může vážně poškozovat mozek a srdce infarktem či mrtvicí a vede k problémům s ledvinami: # Sůl v organismu působí velmi dráždivě a zabraňuje vylučování odpadů látkové výměny. # Choroby ledvin se často projevují otokem, což je důsledek nadměrného množství soli v organismu. # Chlorid sodný také brání vylučování močoviny a zhoršuje příznaky revmatismu a ekzémy. # Pokusy prováděné na zvířatech, která měla nadměrný přísun soli v potravě, ukázaly, že jejich játra byla plna krystalů močoviny a jejich selhání byla příčinou smrti.. Takže pozor na to a nenechte ssebou manipulovati! (23.10.2003)

Hodnotím za 1b..... Nadpohádka, klasika, vzor, nadšení a další pocity se míhají hlavou když si vspomenu na skvělé dílo Bořivoje Zemana kde hlavní roly stvárnil Jan Werich. Jan Werich když už toto samotné jmno vyslovíte řeknete si kurňa to musí stát za podívaní se na to, když už nic jinýho tak máte jistě pocit, že vás Werich nezklamal - je to osobnost samam o sobě a konkrétně v tato pohádka je toho důkazem. Myslím že s postupem času ji lidé pomalu a jistě doceŇují ve všech směrech. (28.06.2006)

Odjakživa jsem nesnášel kulisové záležitosti, dvojnásob pokud šlo o pohádku. Proto u mě vždycky vítězila slovenská "Soľ nad zlato". Veškeré magično solného prokletí je nahrazeno směšnou úřední konfiskací a celé to má šedivý civilní podtón, i když nadpřirozena je tady více, než ve zbylých pohádkách Bořivoje Zemana dohromady. Díky Werichovi a Burianovi si určitě zaslouží víc, ale jako pohádka na mě zkrátka nikdy moc nefungovala. (13.09.2005)

Líbezná pohádka krásné české spisovatelky povyšující syrový text folkórního sběru na nedosažitelný svět nádherně nedosažitelného idylického snu života v štěstí, lásce a vzájemné úctě byl vynikajícími scénáristy úspěšně "zwerichován". Ke spisovatelčině idyle tak přibyla kultivovaná rozvernost i hluboká, neokázalá něžnost Osvobozených v dialozích filmu. Burianův výkon je nutno poměřovat jednak věkem, jednak perzekucí StB, jíž se mu protiprávně dostalo na základě křivého obvinění z údajné kolaborace s Němci v druhé polovině čtyřicátých let. I tak je výborný, byť ne vynikající. Objevem filmu se určitě stala tehdy zvláště mladičká Milena Dvorská, slzy do očí stále vhání legendární Terezie Brzková, úsměv až bujarý chechtot vyvolává skromný král Já I., který je vlastně docela milým chlapíkem ve všech těch pošetilostech a na sympatiích získává ještě víc poté, co je rázně usměrněn vdovou Marie Glázrové. Budovatelský kontext zločinných padesátých let zůstává po zásluze zapomenut, svěžest a něžná líbeznost mládí, vložené do filmu levicí předminulého i minulého století, zůstávají a jistě budou těšit další a další generace. Vždyť režisérem tohoto skvostu stíbrného plátna je další, již bohužel také zvěčnělý velikán českého filmu Bořivoj Zeman. (27.08.2007)

Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát! Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu. S největší pravděpodobností nejpůvabnější adaptace klasické Soli nad zlato. Vtipné, ironické, příjemné, zábavné. A navíc s několika řádky veršů Jaroslava Seiferta. Napoprvé, opakovaně, stále. Pohádka s nezapomenutelnými dialogy, exkluzivním hereckým obsazením i nasazením. (05.10.2008)