Byl jednou jeden král...

Pro mě jednoznačně nejlepší pohádka, která kdy vznikla. Tolik perfektních dialogů a hlášek v žádné jiné snad nenajdete. A duo Werich + Burian? Dokonalé... A i to, že král se zamiluje do obyčejné vdovy, jeho dcery do zahradníků, rybářů a dudáků dodávají celé pohádce takový neobyčejný půvab a lehkost. "Syp se! Ó jak jsi vtipný králi!"; "Včera jsem jim sebral sůl a zítra jim budu holit hlavy."; "Ty se tady hádáš s křeslem, čepice ti vstává na hlavě a já jsem tajtrdlík?" A vůbec, pro mě asi nejoblíbenější český film. (21.12.2007)

Krásná pohádka, ve které se vše snoubí na jedničku s hvězdičkou, nádherně napsaná, vtipná, zábavná, poučná i s moudrem na závěr, výborně zahraná, všichni zúčastnění zaslouží smeknutí klobouku, mladinká Milena Dvorská je tak půvabná, až se tají dech, no a Jan Werich s Vlastou Burianem jsou nepřekonatelní, jejich hlášky jsou dnes součástí běžné mluvy.. Netuším, kolikrát jsem tuhle pohádku viděla, nicméně vím jistě, že ji ještě uvidím, patří k mým nejoblíbenějším.. (10.07.2023)

Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát! Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu. S největší pravděpodobností nejpůvabnější adaptace klasické Soli nad zlato. Vtipné, ironické, příjemné, zábavné. A navíc s několika řádky veršů Jaroslava Seiferta. Napoprvé, opakovaně, stále. Pohádka s nezapomenutelnými dialogy, exkluzivním hereckým obsazením i nasazením. (05.10.2008)

Líbezná pohádka krásné české spisovatelky povyšující syrový text folkórního sběru na nedosažitelný svět nádherně nedosažitelného idylického snu života v štěstí, lásce a vzájemné úctě byl vynikajícími scénáristy úspěšně "zwerichován". Ke spisovatelčině idyle tak přibyla kultivovaná rozvernost i hluboká, neokázalá něžnost Osvobozených v dialozích filmu. Burianův výkon je nutno poměřovat jednak věkem, jednak perzekucí StB, jíž se mu protiprávně dostalo na základě křivého obvinění z údajné kolaborace s Němci v druhé polovině čtyřicátých let. I tak je výborný, byť ne vynikající. Objevem filmu se určitě stala tehdy zvláště mladičká Milena Dvorská, slzy do očí stále vhání legendární Terezie Brzková, úsměv až bujarý chechtot vyvolává skromný král Já I., který je vlastně docela milým chlapíkem ve všech těch pošetilostech a na sympatiích získává ještě víc poté, co je rázně usměrněn vdovou Marie Glázrové. Budovatelský kontext zločinných padesátých let zůstává po zásluze zapomenut, svěžest a něžná líbeznost mládí, vložené do filmu levicí předminulého i minulého století, zůstávají a jistě budou těšit další a další generace. Vždyť režisérem tohoto skvostu stíbrného plátna je další, již bohužel také zvěčnělý velikán českého filmu Bořivoj Zeman. (27.08.2007)

"Já jsem vždycky litoval, že jsme neměli žádné loďstvo. Maminka, to byl rozený admirál." Co slovo, to perla. co věta, to životní moudro. "Já už jsem pochopil, že na odbornou práci maj bejt odborníci." Tyhle hlášky platily tenkrát a platí neméně i teď. "On nemyslí pomoct jim. On myslí pomoct nám." A pevně věřím, že se popis charakterů bude hodit i na lidi a vlády za stovky let. (18.06.2007)