Mrtvý mezi živými

Bez zbytočných emócií som si dopozeral film, ktorý je mojim rovesníkom. Nezamýšľal som sa nad reálnosťou príbehu, mierou moralizovania, či pokrytectva. Predpokladám, že dnes je situácia takmer opačná. Peniaze sú poistené a bankové úradníčky ich vydávajú už pri sebamenšej hrozbe násilia. Aj spoločnosť už nie je  taká jednotná v odsudzovaní "zbabelosti", ako tomu bolo vo filme. Karel Höger si film pochopiteľne privlastnil a urobil dobre, pretože výkony ostatných boli viac-menej prvorepublikové. Mierne nadpriemerný film bez akejkoľvek pochybnosti. (13.06.2022)

Otázka morálky, statečnosti a odvahy, o které film pojednává, je velmi důležitá. Při přepadení pošty jsou dva zaměstnanci zraněni, jeden odevzdá peníze bez odporu. Všichni mají dva zraněné za hrdiny, toho třetího za zbabělce. Opustí ho snoubenka, její rodiče jím pohrdají, lidé ve městě se mu posmívají. Na jeho pracovní místo je povýšen jeden z "hrdinů" (druhý zemřel). Zdá se, že věc nemá řešení a spěje k další tragédii. (08.06.2020)

Uprednostnenie záujmov zachovania vlastného života a zdravia pred záujmom ochrániť niekoľko dňový obrat v banke sa považovalo (aj dnes považuje) za oslabenie firemnej kultúry a uprednostnenie ega pred firmou: živiteľkou. Okrem pracovnej degradácie po takomto bezprecedentnom oslabení Matky aj Otca Tvojho (čiže zamestnávajúcej banky) nasleduje pošuškávanie o zbabelosti. Problémy v partnerskom vzťahu tiež na seba nenechajú dlho čakať. Mienka verejnosti sa stotožní s mienkou vedenia. Jednak preto, že v očiach drvivej väčšiny ľudí majú názory riadiacich osôb oveľa vyššiu váhu a zároveň preto, že patetické hrdinské gestá v prospech akéhosi vyššieho dobra (hoci tu ide len o vyššie dobro Banky) majú taktiež v očiach verejnosti auru nespochybniteľného udatného činu. Film presne rozoberá situáciu opovrhnutého, ktorý v očiach morálnej väčšiny zbabelo vydal lupičom peniaze namiesto toho, aby sa udatne bránil dvom namiereným pištoliam. Zároveň poukazuje na zbabelé hrdinstvo kolegu, ťažiace z menšieho ublíženia na zdraví pri prepade a na snahu nespravodlivo obviňovaného dokázať, že sa v danej situácii vôbec nechoval zbabelo, ale rozumne. (23.06.2014)

Zajímavý film stojící mezi dvěma světy a nastavující dvojí tvář. Do prvního světa patří soukromí producenti 1. republiky a Protektorátu, slabé ekonomické zázemí, filmy vyrobené na koleně během několika natáčecích dní - s námětem, který v podmínkách malého trhu představoval sázku na ty správné emoce a sliboval rychlou návratnost vložených investic. Do toho druhého patří znárodněná kinematografie, kde díky státní podpoře vznikají ambiciózní projekty, které se orientují na náročnějšího nebo menšinového diváka a zabývají se seriózními tématy. Svým námětem se Mrtvý mezi živými řadí mnohem spíš do žánru psychologického dramatu než k běžné kriminálce. Snímek řeší otázky viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně tak rychle je měnit, je náchylné k manipulacím a dokáže být stádní a krutě nespravedlivé. Provedení je ale ještě prvorepublikové a ani přítomnost jako obvykle kvalitního Karla Högera mě nepřesvědčila, abych šel nad 3*. Scénář se totiž nevyhne sentimentálním a melodramatickým prvkům a je završený typicky moralistním happyendem. Celkový dojem: 60 %. (25.09.2014)

Psychologický snímek na téma odvahy a zbabělosti, a jak jsou tyto pojmy chápány veřejností, a jak skutečně lidmi, kteří byli takříkajíc "in", tedy účastníky dejme tomu nějakého přepadení. Jeden z úředníků se chce bránit, ale rána do hlavy je mu osudná. Druhý úředník zbaběle křičí, ať ho nechají, dostane taky jednu do hlavy, ale jemně. A ten třetí dostane na vybranou - buď dá zlodějům kasu, nebo přijde o život. Zatímco vdově po prvním úředníkovi nakonec nechce stát pomoci ani nějakým zaměstnáním nebo příspěvkem, z druhého se stane hrdina, který za cenu rány na hlavě statečně bránil pokladnu (stejně ji neubránil), a ten třetí je považován za zbabělce, protože vlastní život mu byl cennější než státních padesát tisíc. Tuto platformu režisér použil k vyjádření všech možných prohlášení a postojů, jaké k tomu člověk může mít. A to tak,že postavy působí charakterově plasticky, chápeme, co kdo a proč říká, dokážeme pochopit jeho postoje, nejde o levné fráze. Jsou zde dvě místa, kde snímek mírně hapruje - setkání s muzikantem v restauraci, přehnaná scéna v poštovním voze, a trochu mi i postava vdovy přijde až nějak moc psychicky silná a odolná, že dokáže vést lidi kolem sebe správným směrem. Ale celkově velmi dobře natočený film, který nabízí mnoho úvah a otázek. (A to se nezmiňuji o kameře, práci s detailem, s ruchy a i navození atmosféry obyčejného dne několika jakoby mimo záběry nebo pohledem z okna na vrcholky deštníků.) (19.06.2014)