Mrtvý mezi živými

Jak je vidno byrokracie a předsudky jsou věčné. Na filmu je patrné jak se mění splečenské klima. Dnes by se nikdo nepozastavoval nad tím, že si chtěl někdo zachránit život a vydal peníze. Obávám se, že ani velkými výčitkami svědomí by nikdo netrpěl. Peníze kradou lidé bez empatie, kterým je to jedno, co svým činem způsobí. Jako detektivní příběh hodně předvídatelné. Nebýt té prvoplánovité okatosti s jakou se předestírá hrdinství nehrdinů a "zbabělost" moudrého, byl by výsledek mnohem lepší. Scénář: Bořivoj Zeman, Elmar Klos (18.06.2014)

"Zajímavý film stojící mezi dvěma světy," píše gudaulin ***, čímž jej poměrně dobře charakterizuje. Jen je třeba pojem "dvou světů" rozšířit z kinematografického i na politické hledisko. Děj (nebo lépe obsah) filmu jakoby již postojem "hrdiny", který se z původních (buržoazních) jistot, stále více propadá do iracionálního chaosu, vyjadřoval nejistotu, dezorientovanost a skepsi poválečného či předúnorového stavu věcí. Řešení, které film nabízí, je příliš laciné, aby mohlo být pravdivé, a v podstatě zpětně poukazuje pouze na to, o čem byl celý film. Charakteristika "člověka před únorem" mi ovšem připadá velice výstižná, i kdy že obávám, že by mohlo stejně tak jít i o "člověka po únoru". (05.03.2016)

Odvaha nebo zbabělost? Peníze nebo život? Obstát vstříc namířené zbrani nebo kapitulovat? A jak má pak s výsledným rozhodnutím člověk nadále žít a existovat? Nakolik naše přesvědčení o správnosti svých činů může nabourat názor našeho okolí? A dá se vůbec začít znovu? Hlavní hrdina filmu si zhodnotil situaci a rozhodl se. Zda jeho čin byl zbabělý či spíše rozumný si musí každý divák zhodnotit sám. Film klade divákovi zajímavé otázky, jak by se asi zachoval on sám. A já sám za sebe musím říct, že i mé názory se v průběhu filmu měnily. Což nejlépe svědčí o jeho kvalitách. Film je zajímavý nejen svým strhujícím dějem, ale i dokonalým hereckým výkonem Karla Högera. Tohle byl rozhodně nevšední zážitek k zamyšlení. [10. Noir Film Festival 2022] (26.08.2023)

Neviem z čoho vychádzal Sigurd Christiansen, možno z reálnej udalosti, avšak v českom prevedení je jeho historka ťažko uveriteľná. Ťažko dnes chápať postoje ľudí, pre ktorých je ochrana peňazí dôležitejšia, ako ochrana vlastného života a najmä ak sú tými nechápavými úplne všetci. Pokiaľ vám táto vstupná situácia nevyhovuje, tak radšej nad tým nerozmýšľajte a sústreďte sa iba na dej. Ten nie je od nejakého času predvídateľný a pred koncom nás čaká celkom slušné prekvapenie. Film klasicky celý ťahá Karel Hoger, ktorý má ako jediný na všetko rozumný argument a ešte viac to kontrastuje s tou okolitou zabednenosťou. Podnetné myšlienky filmu bojujú s jeho naivitou podobne, ako poštár so svojim okolím. (19.06.2014)

(2x) ,,Padesát tisíc korun nemá cenu života ani pro mne, ani pro mé blízké, ani pro ty ostatní." Byla to pouze náhoda, která zavinila umístnění tří lidí v bance během loupeže a určila nasledovní osud: jeden smrtelně zastřelem, druhý poraněn na ruce, třetí bez fyzického ublížení "pouze" postaven před revolver, rozhodnut se po krátkém zamyšlení nakonec vydat peníze pro záchranu svého života. Vedle mrtvého tu zůstává několik živých - poraněný hrdina, druhý člověk - v očích lidu zrádce, rodina a přátelé obou živých i toho mrvého, bezmocná policie i neodhalený vrah se svým komplicem. Všichni se pohybují životem plného dalších zvratů jako figurky na šachovnici, zatímco hráči jsou jejich vnitřní svědomí, vnější předsudky a postupně měnící se postoje ostatních lidí. Jenom podle zdejší databázy bylo tohle výborné existenciální drama norského autora S.Christiansena zfilmováno během let hned ve čtyřech krajinách. V Československu ho jako svůj debut a patrně i svůj nejlepší film natočil režisér Bořivoj Zeman, proslaven spíše pohádkami a lidovými komediemi. Natočil zde pozoruhodný psychothriller s filozofickou myšlenkou, který ještě kdesi v pozadí zavání tou první republikou, například v lidových dialozích mezi ženskými postavami nebo v hudebních vložkách s Václavem Irmanovem, ale díky poutavému obsahu buduje v řadě scén dusnou atmosféru nové doby, v některých záběrech blížící se žánru film-noir. Když si k tomu připočtu jeden z nejlepších výkonů Karla Högera, další silný zážitek z těsně poválečného československého filmu mě rozhodně nemohl minout účinkem. (95%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (02.04.2018)