Mrtvý mezi živými

Psychologický snímek na téma odvahy a zbabělosti, a jak jsou tyto pojmy chápány veřejností, a jak skutečně lidmi, kteří byli takříkajíc "in", tedy účastníky dejme tomu nějakého přepadení. Jeden z úředníků se chce bránit, ale rána do hlavy je mu osudná. Druhý úředník zbaběle křičí, ať ho nechají, dostane taky jednu do hlavy, ale jemně. A ten třetí dostane na vybranou - buď dá zlodějům kasu, nebo přijde o život. Zatímco vdově po prvním úředníkovi nakonec nechce stát pomoci ani nějakým zaměstnáním nebo příspěvkem, z druhého se stane hrdina, který za cenu rány na hlavě statečně bránil pokladnu (stejně ji neubránil), a ten třetí je považován za zbabělce, protože vlastní život mu byl cennější než státních padesát tisíc. Tuto platformu režisér použil k vyjádření všech možných prohlášení a postojů, jaké k tomu člověk může mít. A to tak,že postavy působí charakterově plasticky, chápeme, co kdo a proč říká, dokážeme pochopit jeho postoje, nejde o levné fráze. Jsou zde dvě místa, kde snímek mírně hapruje - setkání s muzikantem v restauraci, přehnaná scéna v poštovním voze, a trochu mi i postava vdovy přijde až nějak moc psychicky silná a odolná, že dokáže vést lidi kolem sebe správným směrem. Ale celkově velmi dobře natočený film, který nabízí mnoho úvah a otázek. (A to se nezmiňuji o kameře, práci s detailem, s ruchy a i navození atmosféry obyčejného dne několika jakoby mimo záběry nebo pohledem z okna na vrcholky deštníků.) (19.06.2014)

Zajímavý film stojící mezi dvěma světy a nastavující dvojí tvář. Do prvního světa patří soukromí producenti 1. republiky a Protektorátu, slabé ekonomické zázemí, filmy vyrobené na koleně během několika natáčecích dní - s námětem, který v podmínkách malého trhu představoval sázku na ty správné emoce a sliboval rychlou návratnost vložených investic. Do toho druhého patří znárodněná kinematografie, kde díky státní podpoře vznikají ambiciózní projekty, které se orientují na náročnějšího nebo menšinového diváka a zabývají se seriózními tématy. Svým námětem se Mrtvý mezi živými řadí mnohem spíš do žánru psychologického dramatu než k běžné kriminálce. Snímek řeší otázky viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně tak rychle je měnit, je náchylné k manipulacím a dokáže být stádní a krutě nespravedlivé. Provedení je ale ještě prvorepublikové a ani přítomnost jako obvykle kvalitního Karla Högera mě nepřesvědčila, abych šel nad 3*. Scénář se totiž nevyhne sentimentálním a melodramatickým prvkům a je završený typicky moralistním happyendem. Celkový dojem: 60 %. (25.09.2014)

Přestože viděno před řadou let, musím říct, že tento film měl poměrně zásadní vliv na moje formování představ o hrdinství a zbabělosti. Někdy to, co nazýváme hrdinstvím, je jen hloupá zbrklost a naopak rozumné jednání je považováno za zbabělost. Každý, kdo se chce silově vyjadřovat k hrdinství a k tomu, co dělal v krizové situaci, by se nejdřív v takové situaci měl skutečně ocitnout. vynikající Karel Höger. Doplnění Radno na film vzpomenout při zprávě na TV NOVA, kde se dozvídáme, jak 120kilová prodavačka statečně zahnala na útěk 15letou rachitickou smažku, která jí chtěla ukrást 50 Kč na prvního práska. Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí a jak moc je odhodlanej zbraň použít. (23.09.2010)

Velmi dobře rozehraná reflexe na téma hrdinství a zbabělosti pozoruhodně přenášená i na téměř existenciální úvahy o životě a smrti. Bořivoj Zeman si ke svému debutu zvolil netradičně předlohu norského autora a vytvořil tak hned napoprvé vyzrálé až sugestivní dílo, které bylo z neznámých důvodů zcela zapomenuto a skryto ve stínu Krejčíkova Svědomí. Mrtvý mezi živými v sobě spojuje ty nejlepší prvky kinematografie třetí republiky - silné téma se společenským přesahem, civilní ladění a jemné průniky autenticity, uměřené herecké výkony neotřelých tváří i důraz na expresivní filmařské postupy zesilující subjektivní ponor. Bořivoj Zeman se nebál ve využití vyjadřovacích prostředků podpořit téma a vypjaté situace - pohyb kamery, osvětlení, originální práce se zvukem a hudebním doprovodem, to vše mu slouží k vytváření neotřelých efektů (například zvláštně nasnímaná Klečkova smrt, tančící stínohra strnulé porcelánové sošky, loutka smrti v přímé kontrontaci s budoucí sirotou...). I přes přenos děje do českého maloměsta si tak film udržuje syrový severský charakter (atmosféra se často opírá o přírodní jevy jako bouře, déšť, mráz...), někdy se dotýkající až makabrózního působení. I když film vzhledem k trochu umělým závěrečným zvratům, kteří hodlají celou reflexi co nejvydatněji uzavřít nepůsobí tak přesvědčivě jako Krejčíkův vzpomínaný snímek, i on ve zkoušce času obstává neméně dobře. Je tak jedním z důkazů toho, že znárodněná kinematografie před únorem 1948 měla smysl a byla otevřená silným, myšlenkově ambiciozním látkám s univerzální platností a možností uplatnit i osobitá hlediska velmi blízká tomu, co v budoucnu získá nálepku "autorský film": (16.11.2013)

Odvaha nebo zbabělost? Peníze nebo život? Obstát vstříc namířené zbrani nebo kapitulovat? A jak má pak s výsledným rozhodnutím člověk nadále žít a existovat? Nakolik naše přesvědčení o správnosti svých činů může nabourat názor našeho okolí? A dá se vůbec začít znovu? Hlavní hrdina filmu si zhodnotil situaci a rozhodl se. Zda jeho čin byl zbabělý či spíše rozumný si musí každý divák zhodnotit sám. Film klade divákovi zajímavé otázky, jak by se asi zachoval on sám. A já sám za sebe musím říct, že i mé názory se v průběhu filmu měnily. Což nejlépe svědčí o jeho kvalitách. Film je zajímavý nejen svým strhujícím dějem, ale i dokonalým hereckým výkonem Karla Högera. Tohle byl rozhodně nevšední zážitek k zamyšlení. [10. Noir Film Festival 2022] (26.08.2023)