Baron Prášil

Film som videl už ako chlapča malé a vtedy som bol ako prikovaný k stoličke a fascinovaný Baronom Prášilom som sníval a fantazíroval s otvorenými očami ako si budem lietať z hviezdy na hviezdu, priblížim sa k slnku, aby som sa rychlo opálil a bleskovo sa vrátim na mesiac, aby som sa schladil a dalej a dalej a vlastne až doteraz. (22.12.2012)

Překvapily mě dvě věci: 1. dost nezáživná první půlhodina, ve které mě všichni ti Turci vůbec nebavili. Útěkem z paláce a hlavně precizními triky (koně přeskakující propast), a taky příchodem Jana Wericha, a v břiše velryby, se to všechno napravilo. 2. čekal jsem, že baron Prášil bude víc prášit, až na pobyt ve velrybě a pár přeletů na zádech dělových koulí to vesměs všechno bylo dost uvěřitelné. Kutnohorák Ruda totálně mladý a Jana Brejchová k nepoznání, asi nejhezčí, co jsem jí zatím kde viděl. (01.10.2013)

Nádherná pohádka o smíru vědy a umění, protože obě potřebují vzácný dar fantazie. A Karel Zeman byl mistrem jak v oboru filmové techniky, tak ve scénáři. I přes baronův komentář je film založený na propojení vizuální a hudební stránky (Zdeněk Liška), absurdních nápadů, které však nevyčnívají, ale slouží celku, a skvěle vypointovaných hlášek (A kačery také vyhubíme!). (18.01.2013)

Moc pěkné. Zatímco ale Cesta do pravěku se vyznačovala také perfektně rytmizovaným vyprávěním, Baron Prášil je především neutuchající a dějově občas nuceně epizodickou přehlídkou Zemanovy úžasné vizuální fantazie, jejíž provedení už možná s rostoucím stářím lehce uvadá, ale ryze kinematografická radost spojená s kreativním rozpohybováním mizanscény neuvadne nikdy. A frajer Kopecký samozřejmě kraluje. 75% (10.04.2020)

Neskutečný výron fantazie, fantasknosti, fantasmagorie, fantastičnosti a dalších těch slov začínajících na f. Zejména jsem obdivovala, jak moc malebně a melancholicky může působit vpodstatě dosti agresivní obraz. O jiné barvy než černou, žlutou, rudou (a modrou, to je pravda, ale i tak působí tak jinak než normální modrá) tady zakopnete jen výjimečně, to vše doplněno zběsilým střihem a bizardními nápady. V tomhle ohledu se mi obzvlášť líbila tanečnice tančící podle hroznu hroznů. No a opravdický kouř v kombinaci s animovanými kulisami je něco vskutku nadpozemského až měsíčňanského. Dokonce jsem si říkala, že Aronofsky a jeho chemické reakce na pozadí Fontány je jen ubohý plagiátor, tolik mě to rozvášnilo. A stejně nedám plné hodnocení, protože se mě to nedotklo nějak vnitřně, na srdci. Jsem to ale divná. (03.09.2010)