Bláznova kronika

Nikdy nepřestanu obdivovat obrazovou originalitu pana Zemana i zde je spousty geniálních momentů. Tentokrát je to však horší s tempem příběhu. Ze začátku jsem vrněl blahem, humor, vtipné dialogy, spád, akce, ale od okamžiku, kdy se Petr ocitne na hradě se mně zdálo, že film přešlapoval na místě a až do závěrečnýho finále se nikam výrazně neposonul. (26.01.2014)

V Bláznově kronice se – bez nadsázky – v genialitě předhání scénář s obrazovým zpracováním. Spojuje je mimořádný cit pro detail a čistota historizující stylizace. Dějiny klouzající po liniích romantického příběhu se odhalují jako nepravděpodobné: všechna válečná čest je jen hrou masek – právě tak jako aristokratická urozenost a v hlubinách přilehlých konvencí se vznáší prach. Imaginace autorů tohoto snímku se zdá být bezhraničná: film se nevyčerpává jen historickou alegorií, při níž se romantická gesta vpalují do vize pacifismu – nad její rámec se v něm originálně stylisticky prolíná sedmnácté století s dneškem jeho tvůrců. Ani zde nezapře Juráček umělce osobitě pohlížejícího na svět: nejen zámek se proměňuje v labyrint plný žalářních kobek, komnat a pastí, ale celý válečný svět, zrůdně negující vše živé a smysluplné. Jako obrazárna zpřítomňující lživost dějepravců (šikovných šašků) přechází v muzeum předmětů, které svou minulost zapírají, tváříce se, že ji pozapomněly, posvěcuje všední věci ponížené na terče střelnic městských ulic jejich – příliš lidská – zranitelnost. (24.08.2024)

Ani se nedivím, že toto geniální podobenství o české národní disciplíně - převlékání kabatů a úzkostného sledování korouhviček - post-socialistická veřejnoprávní TV nechce dávat. Ten zámek totiž připomíná Československo, kde se kabáty a přesvědčení mění tak rychle jako vítr. A je jedno, zda jsou šedesátá léta či listopad 89 (učitelé nám na začátku listopadu vštěpovali socialismus a od konce listopadu nás začali učit demokracii). Je vidět, že film byl dělaný "na koleně", protože finance šly do velkolepých ideologických škvárů (ty dnes TV opakují do nekonečna), jenže to je nepodstatný detail. Je lahůdkou sledovat české herce, jak perfektně naplňují režisérův záměr - Kostka je se svou láskou k poli přesvědčivější než Crowe v Gladiátorovi (procházky zlatými lány), Menšík je přesně na hraně mezi komikou a tragikou (jak ho ta pozice socialistického baviče zničila), Effa není trapný, ale vtipný a Holub se v závěrečné scéně dotkl hvězd. (21.12.2010)

Trochu Fanfan tulipan po česku. Máme tu odvedence, kterého hraje český dabér Gerarda Filipa, který mu je inpodobný. Navíc když na to koukáte v černobílé fotmě, musíte se pousmát oné podobě. Když vidíte onu holku.... hle, Adélka. Jen tu nemáte francouzské bojiště, ale třicetiletou válku ve stylu Zemanovských fantazií. Kdyby ďdialogy byly živější, hláškovější dam strop hvězd. Bohužel film časem nudí. (04.07.2020)

Filmy Karla Zemana každopádně uchvátí vizuálně a ani tento není výjimka. Napadlo mě, zda se u příběhu nenechal Zeman inspirovat filmem Fanfán Tulipán. Bohužel vizuální stránka je na tomto snímku to nejlepší, ale zároveň i jediné zajímavé. Ano, Petr Kostka řádí jako výše zmínění francouz, ale to jen první půlku a v té druhé občasně. Jinak ovšem příběh dostává trhliny, když se v zámku nic podstatného neděje a film sklouzává do nezáživné nudy. (18.01.2021)