Cesta do pravěku

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

První shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo šílenou mánii po všem, co bylo pravěké. Chtěl jsem se stát archeologem, sbírat kosti dinosaurů a mamutů a četl jsem jen Augustovy knihy s ilustracemi od Zdeňka Buriana. K archeologii mám nyní asi stejně blízko jako ke kosmonautice, ale tenhle film mě fascinuje dodnes, i když teď už hlavně díky řemeslně dokonalým trikům. Kam se hrabe Jurský park. (25.07.2002)

Úžasné mistrovství Karla Zemana žel zestárlo opravdu rychle, hlavně v posledních letech. A když upustím od revolučního vizuálu, příběh neexistuje, je to spíše dokument a děcka mně těmi přechytralými řečmi otravovali. A absence závěru to zcela poučné zaměření, které ale postrádá jakoukoliv zajimavost kromě toho vizuálu, podtrhuje. Škoda, 4 hvězdy jen pro tu revolučnost. (18.04.2012)

Více jak půl století stará klasika z tuzemské produkce by to i dnes natřela mnohým céčkovým hororům, co se speciálních efektů týče. Zeman opravdu dokázal oživit dávno vyhynulé tvory a tím zařadil Cestu do pravěku hned vedle americké fantasy filmy, na nichž se podílel velikán Ray Harryhausen. Snad jen jedinou vadou na kráse u tohoto skvostu je titulní čtveřice chlapců, kteří působí až příliš (ale opravdu příliš) strojeně. Zkrátka jeden z těch českých filmů, na který můžeme být skutečně hrdí. (11.05.2011)

Bezpochyby vynikající film, pamatuji si, že v útlém věku jsem jej hltal, říkám si, že možná někdo z nejmladší generace, bude hodně porovnávat se Spielbergem (zvlášť uvidí-li Jurský park dříve), ovšem ono srovnávání není na místě - stačí se totiž podívat na rok natočení a hned si uvědomíme, že Karel Zeman natočil nadčasový film! Ani bych se nedivil tomu, kdyby američtí tvůrci našli inspiraci v naší Cestě do pravěku... Drobné chybičky: 1) Je po útoku Bororhacose a Petr ukazuje kamarádům informace o něm v knížce. Pravděpodobně z nedostatku odborné literatury je text pod obrázkem kostry nahrazen textem z nějaké pohádky. Citace: "...je koupil a zaplatil za ně chtivému náčelníku pět krav. Od obchodníka koupil vejce správce obchodu, od toho jiný kupec a od něho..." 2) Během noční bitvy mezi dvěma ještěry je jasně vidět, že tyranosaurus několikrát kousne "nepřítele" do krku. Když si ráno chlapci prohlíží mrtvolu, po zranění na krku není ani památky. (26.12.2006)