Cesta do pravěku

Nádherné Zemanove fantázie, ktorými by som v detskom veku bola úplne uchvátená. Nie je to len tým, že milujem krvilačných dinosaurov či iné ,,neidentifikovateľné", no za to úžasné príšery z praveku, ale najmä Zemanovou schopnosťou preniesť svoje vízie na filmové plátno, navyše v rokoch, kedy sa to v našom československom priemysle mohlo zdať nesfilmovateľné. (11.06.2010)

„Život sa stále mení. Ako morské vlny. A tak to pôjde celé veky. Donekonečna.“ Filmy s monštrami tu samozrejme boli už pred legendárnou CESTOU DO PRAVEKU (1955), ale príšerky v KING KONGOVI (1933) a STRATENOM SVETE (1925) boli predsa len o niečom inom. Vizionársky režisér Karel Zeman (neskôr nakrútil ešte bomby VYNÁLEZ SKAZY/1958 či UKRADNUTÚ VZDUCHOLOĎ/1966) neuprednostňuje akciu, väčšina konfliktov medzi ľuďmi a pravekými zvieratami sa končí skôr, ako sa poriadne začne (hrdinovia skrátka utečú alebo odplávajú o pár metrov ďalej), nikto z nich nie je zožratý Tyranosaurom Rexom a najhrôzostrašnejšia časť česko-slovenského filmu si vystačí s jednou jaskyňou pravekého človeka a strašidelne vychládajúcim ohňom (pozrite, nestojí tamto?). Mrazivá atmosféra, ponorená do ticha vládnuceho naprieč celou pustou krajinou (že by Stanley Kubrick v opičom prológu 2001: VESMÍRNEJ ODYSEY odpisoval?), patrí k najprepracovanejším, aké som kedy vo filmoch videl (bez ohľadu na rok výroby, žáner a krajinu) a slabší scenár (štyria chlapci putujú krajinou, objavujú záhady a potom sa vrátia domov) neprekáža. Ale baviť sa o tom, že Spielberg v roku 1993 (JURSKÝ PARK) nemal čisté svedomie, je naivné (nikto nemá patent na dinosaurov, ani Karel Zeman). (26.02.2006)

Tento film som už videl nespočetne veľa krát, naprieč celým mojim životom. Nadšenie z filmu síce už mierne nahlodal zub času, no stále ho považujem za jeden z najlepších v danom období. Film je priam nasiaknutý dobovou, radostnou atmosférou vtedy ešte pomerne nového totalitného režimu a preto je i pevne ukotvený v čase a vo svojej dobe. Ako taká pripomienka na vtedajšie všeobecne platné a jediné správne chovanie sa a zmýšľanie ľudí. Čím viac uplynie času od vzniku filmu, tým nám snímok v tomto smere povie a pripomenie viac. Z tohto pohľadu ide o veľmi cennú záležitosť. 85/100 (22.08.2017)

Jeden z nejlepších chlapeckých dobrodružných filmů světové kinematografie. Divukrásný filmový svět Karla Zemana se silným didaktických základem konstruovaný na bázi fantastiky románů Julese Vernea (ne náhodou jsou ostatní Zemanovy filmy adaptacemi právě verneovek). Ne Cesta do středu Země, ale cesta proti proudu času (symbolicky ztvárněného coby řeka, jak obvykle zjednodušeně chápeme chronologii historického času) je syžetem Zemanovy metaforické cesty do pravěku. Ve své době nevídané trikové scény (kombinování technik vícenásobných expozic, čímž Karel Zeman propojil hraný film s animovanou složkou filmu), dnes krásně nostalgické ohlédnutí na jeden z vrcholů československé kinematografie a zároveň na osvícenecko-budovatelský koncept nekonečných možností lidského rodu, který sice právě nosí červené pionýrské šátky, ale to je asi tak jediná dobová kotva, neboť Zemanovy snímky zůstaly dodnes silně nadčasové. Cestu do pravěku jsem zbožňoval jako kluk, radostně jsem se k ní vracel coby dospělý a zřejmě se k ní budou vracet i moje děti... Nádherný film... PS: Až neuvěřitelně dnes zní fakt, že po pár letech od svého natočení byla dokonce Cesta do pravěku s menšími úpravami vysílána ve Spojených státech a zaznamenala obrovský divácký ohlas. (23.10.2010)

Kdo v dětství nadšeně hltal ilustrace Zdeňka Buriana, nemohl minout ani Zemanův dobrodružný výlet proti toku času. Při pohledu na rok výroby může člověk vzhledem ke kvalitě triků jen nevěřícně kroutit hlavou. Už jen proto, že kdyby se vynaložené prostředky převedly na současnost, měl by Steven v nadsázce leda na koženou bundu Goldbluma a sklenici s třesoucí se vodou oznamující brzký příchod T-Rexe.. (06.02.2009)