Cesta do pravěku

Excelentní mistrovský kus Karla Zemana. S pomocí (na svou dobu) geniálních triků, velice jednoduchých Barrandovských kulis, čtyř kluků, jedné loďky a překrásných kreseb Zdeňka Buriana natočil dílo, které ve své době ve svém žánru položilo na lopatky Hollywood. Prostě nestárnoucí klasika, která se líbí nejen dětem a pamětníkům, ale nachází si stále nové diváky. A doufejme, že ještě dlouho nacházet bude. (12.03.2006)

Ze všech Zemanových filmů, které jsem zatím viděl, mě tento zde nejlépe hodnocený počin nejméně zaujal. Před výborně udělanými pravěkými potvorami smekám klobouk a uznávám, že na tehdejší dobu to nejspíš muselo být něco fakt převratného, ale to je asi tak všechno, co bych chválil. Protože jinak byl pro mě tento snímek jedna zoufalá (a téměř nekončící) nuda. Jako malému se mi tento film nějakým záhadným způsobem vyhýbal, takže nemůžu srovnávat (navíc odpadá možnost nostalgie), ale docela by mě zajímalo, co by na to řekla dnešní cílová skupina (tj. děti, protože dospělého mohou opravdu zaujmout maximálně ta monstra). Takže protentokrát to budou (při vší úctě k osobnosti pana režiséra Zemana) pouze 2*. (12.04.2011)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Mistrovský kousek z české dílny, který tu byl před Jurským parkem, má v sobě daleko větší přesvědčivost než Spielbergův komerční hit. Pro někoho Zemanovy triky mohou být naivní záležitost, ale je třeba si uvědomit, že je dělal na koleně a neměl za sebou zástup trikových machrů z ILM. Nicméně příběh sám o sobě mohl Zeman trochu víc přizpůsobit divákovi, protože film je často jako by vědecko-naučnou brožurou, která místy narušuje plynulost děje a zbavuje ho posléze jakéhokoliv napětí a záživnosti. Pochopitelně, že dneska už u nás tohle nikdo nenatočí, a tak se jedná o unikát. A ještě jedna výtka. Nebylo objasněno, proč byla většina pravěkých zvířat na druhé straně řeky. 60% (09.11.2009)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z dětství, a abych přiznal pravdu, ještě dnes se na něj čas od času podívám, protože mi prostě dodává energii a probouzí ve mně ty staré sny, kdy jsem chtěl být paleontologem a jednou se taky vydat na cestu celou historií života. Ulovit mamuta, pozorovat lovícího šavlozubého tygra, mít se na pozoru před krvelačným tyranosaurem. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když konstatuji, že tenhle film ovlivnil mé rozhodnutí studovat biologii. (03.11.2007)