Návrat do budoucnosti II

Jak jsem napsal už ve svém komentáři k jedničce, těžko si na stará kolena, po zhlédnutí tolika jiných - a lepších - filmů, hledat cestu k 3 dekády starým filmům, když jsem je poprvé neviděl v době jejich největší slávy, ale až v současnosti. Nehledě na to - dvojka mi hlavně přijde ve srovnání s jedničkou vyloženě jako kvalitativní sestup dolů. Vtipu nepochopitelně ubylo (alespoň mně dvojka nepřijde vtipná skoro vůbec), děj mi přijde neuvěřitelně debilní, vize budoucnosti strašně odfláklá, herecký výraz Christophera Lloyda nesnesitelně protivný, a takto bych mohl ve vrstvení svých výtek pokračovat dlouho. Vidět tenhle film přesně v den, ve kterém se z velké části odehrává - tedy 21. 10. 2015 - sice mělo něco do sebe, ale to je tak všechno. Osobně mě ten film neuvěřitelně otravoval, uspával a nebavil - na vině je jednak moje přesvědčení, že samotný princip sequelů shledávám zvrácený a zcestný (točit jakékoli pokračování čehokoli mi nedává smysl a odmítám to, každý film by měl fungovat sám za sebe) a že mi je podobná popcornová mainstreamová produkce obecně protivná. Za sebe nemám problém napsat, že nejenže nechápu zdroj nesmírné popularity celé trilogie (která mi přijde strašně přeceňovaná), ale že trojku už ani nikdy vidět nechci. (22.10.2015)

Pýtať sa Zemeckisa a Spielberga, ako dokázali s takou ľahkosťou a samozrejmosťou natočiť túto trilógiu, poprípade iné klasické Amblin filmy, by bolo niečo podobné, ako sa spýtať autistu, ako dokáže za sekundu vypočítať odmocninu z ľubovoľného vysokého čísla. Je to predsa tak jednoduché! Na týchto filmoch vidíme, ako dnešný trikový film nie je v globále schopný kvalitatívne nadviazať na klasikov žánru rokov minulých. Zemeckis natočil tri filmy v jednom, filmu plného nápadov, fórikov a vizuálnej hravosti. Vzhľadom na jeho roztomilú predstavu sveta, v ktorom dnes žijeme (určite nie až tak vážne myslenú), nedokážem film ohodnotiť inak. Jednu zanedbateľnú výčitku mám k hrúbke onoho almanachu, asi by sa jednalo o niekoľkozväzkovú encyklopédiu:) (30.11.2012)

Sračka. Opět ten samý problém jako s prvním dílem. A nejde o vizuální provedení, které je sice letité, ale jsem schopný zde přimhouřit oči vzhledem k tomu, že čas letí jako voda. Jde o děj a o koncepci příběhu. Hlavní hrdinové se chovají jako idioti (a to beru i tu extrémní nadsázku). Na komedii je to příliš "drsné" a přímočaré. Na scifi je to příliš komediální, ale dohromady to prostě nefunguje a nudí. Některé zvraty jsou příjemné, zakomponování do prvního dílu je dobré, ale nedrží mi to pohromadě. Nudil jsem se extrémně. Chybí mi alespoň trochu "závažnosti" a realistického puncu. Celé je to až příliš velká taškařice. A většina lidí to hodnotí jen a pouze ze sentimentu. (26.08.2012)

"Nemůžeme riskovat, že tam narazíš sám na sebe." Na úvod se musím přiznat, že McFlyova dementní rodina z roku 2015 mě hrozně štvala, takže tomuto návratu do budoucnosti, přítomnosti i minulosti nemohu dát plnou palbu. Ovšem rok 1955 byl naprosto famózní, snaha nepotkat sám sebe byla dokonalá a Biffova jedinečná tupost mě bavila natolik, že jsem mu snad ani nepřál návrat do hnoje. (26.04.2018)

Kouzlo téhle báječné trilogie mimo jiné spočívá v tom, jak si pro sebe dokázala stvořit zcela soběstačný svět plný vlastních pravidel, symbolů a hlášek. Povědomé scény ve stále nových aranžmá vyvolávají krásně důvěrný pocit sounáležitosti diváka s filmovými hrdiny. Člověk se u těch filmů klidně může tetelit jak čtyřleté dítě co se po desáté dívá na svůj oblíbený večerníček a je unešené z toho že ví jak to bude dál :-) Je tak snadné tomu propadnout. (24.01.2011)