Kontakt

Tohle je jedno z nejvydařenějších scí-fi co jsem viděl. Tady nestačí rozhoupat kameru a nechat před ní dvakrát přeběhnout panďuláka s tykadlama, tady se musí umět hrát, tady musí mít dialogy hlavu a patu (Jodie před komisí) , tady se nehoupe obraz, tady je obraz součást příběhu, který v divákovi vytváří nálady. Přesně takhle má vypadat kontakt filmu s divákem. (31.03.2014)

Ach, ty zatrolený Hollywoode... Téhle tvojí sáhodlouhé selance nějak chyběly koule. A nemyslím ty, ve kterých se létalo za Standou Hložkem na Vegu. Co se týče oné náboženské otázky, napadá mě, jestli fanatičtí věřící hledající Boha, a fanatičtí vědci hledající mimozemšťany, nehledají náhodou jedno a to samé? Vede mě k tomu resumé poroty, podle které nevěřící člověk nemá právo létat za Marťany. Škoda, už jsem si leštil kombinézu... Abych ale Robertovi jenom nekřivdil; je docela možné, že kdyby mi v sedmadevadesátém nebylo usmrkaných devět a zašel na tohle do kina, mluvil bych asi jinak. Takhle mi však Kontakt nepřišel ani z poloviny tak zábavný, jako stejnojmenná slovní hra. (20.02.2012)

Kontakt jsem si od první chvíle opravdu zamiloval a nepřestal mě udivovat až do samého závěru. Už jméno Carla Sagana jako autora předlohy je zárukou, že ve filmu spíše než o šokantní ztvárnění prvního kontaktu se zelenými mužíčky (či dalšími podivnostmi), půjde o hluboké mudrování na téma věda, víra, pravda. poznání... A film kupodivu všechna výrazná podobenství i myšlenky vstřebává bez větších obtíží, byť se někdy jejich dalekosáhlost a explicitnost jejich vyjádření pohybuje na tenké hraně kýče. Přesto je pátrání sympatické vědkyně po "prvním kontaktu" (spíše však po samé podstatě vědění) strhující a dobře natočené. Škoda jen, že Zemeckis nedokázal vizuálním zpracováním napodobit Kubrickův epos Vesmírná odyssea... Ale to bych chtěl až příliš... (30.03.2004)

Jakmile stopáž snímku přesáhne 2 hodiny, mám velký obavy, že mě zachvátí nuda a budu se jen silou vůle držet, aby můj prst nestiskl šipku doprava. Kontakt je jeden z mála filmů, kde jsem tenhle stav vůbec neměla. A to i přes fakt, že většina snímku je ve stylu: dlouho se bádá a poslouchá šustění z radarů, pak se ještě chvíli bádá, další šustění, pár dialogů o víře a vědě, bádání, šustění, další dialog, další bádání, jinej druh šustění a podobně. Jistě je to i zásluhou neskutečně do role zažraný Jodie Foster, že si Kontakt udrží pozornost od začátku do konce. Pak je tu taky docela zajímavá myšlenka, nebo aspoň jak jsem jí pochopila, jestli se dá na vědu pohlížet jako na druh víry. Do toho si připočtěte pár pěknejch hereckejch výkonů a krásně udělanej konec v rotující kouli a máte tu netypickou, zajímavou a inteligentní sci-fi, co má hodně co nabídnout. A na konec jednu hlášku, co mi utkvěla v paměti... (Po nalezení několika tisíc papírů s mimozemskými daty. "Co je to?" "Může to být cokoliv. První vydání Encyklopedie Galactica." "Instrukce pro nás ohledně kolonizačních procesů." "Mojžíš a jeho bilion dalších přikázání.") (02.11.2011)

Zemeckisova nedoceněná sonda do vesmíru, politiky a hlavně mezilidských vztahů, kterou mám den ode dne radši. Od milého a plného zážitku mi vystoupala až do filmu, který se mi v nejrůznějších životních situacích promítá až nebezpečně často. Tohle je v mých očích životní role Jodie Foster a pravděpodobně i prostřední bod Zemeckisovy cesty za duševní obrodou (započatou Jenny ve Forrestovi a zakončenou Trosečníkem Chuckem). Ta cesta byla strašně dlouhá a přitom zcela jednoduchá. (03.06.2008)