Den Šakala

Mistrovský thriller s pořádným analogovým pátráním. Je to správně sedmdesátkově chladné a nekompromisní. Jediné, co zestárlo jsou Šakalova zabití. Asi má dotek smrti, nebo nevím, ale obětem vždy dá jeden karate sek, či se jich jen téměř něžně dotkne a ony jsou po smrti. No, užil jsem si to. Edward Fox je skvělý a Michael Lonsdale je mu důstojným soupeřem. (13.10.2020)

Takovéhle film už dnes nikdo nenatočí. Tempo je možná již dnes pomalejší, akce je pomálu, ale to rozhodně není výtka. Protože o to více stopáže je možné věnovat postavě, která si pozornost zaslouží - Šakalovi. Díky jeho činům a akcím v průběhu filmu divák může proniknout do jeho chladnokrevného mozku. Není zde kladen důraz na pátrací prostředky, jelikož většinu práce vyšetřovatelů stejně tvoří hrabání v papírech, ale na psychologii. Možná by se dalo řící, že Day of the Jackal je tím lepší, čím starší je. Dnešní přetechnizované thrillery totiž často neumožňují takovou úroveň napětí. (17.08.2010)

Hned po úvodní, dost strhující rekonstrukci skutečné události jsem si uvědomil, že na de Gaulla jako prezidenta přeci žádný ÚSPĚŠNÝ atentát spáchan nebyl, neboť jeho politická kariéra skončila až odstoupením po bouřlivém roku 1968... a teď jsem začínal mít před sebou přes dobré dvě hodiny zpracování na detailní přípravu něčeho, o čemž vím, že dopadne neúspěšně a s tím hned pocit, že mě tento thriller tudíž nebude napínat. Chvílemi jsem ještě v některých scénách bojoval s chladným odstupem, jakým tento britský snímek zasazený do Francie oplývá, i chladem dýchajícím na mě z titulního (a pro mě ze začátku i dost nezajímavého) antihrdiny. Mistrovství tvůrců Šakala spočívá v tom, že už zanedlouho poté jsem jako přikovaný sledoval celý proces dění ze dvojího pohledu a zůstával navzdory všemu zmíněnému nesmírně napjatý až do konce. Rafinovanost i nesnadné se potýkání s různými překážkami pro atentátníka nebraly konce a s rozjedem složitého detektivního pátrání, důmyslného sledování a zorganizování zásahové akce mě film začal fascinovat. S příchodem Michaela Lonsdala na scénu (už poněkolikáté mě překvapilo, jak je tento dříve nenápadný poskok z francouzských komedií skvělým hercem!) navíc Šakal nabral protipól výrazné sympatické a odhodlané postavy, které šlo plně fandit. A byla to záhy skvěle rozehraná partie, u níž jsem pak vůbec nebojoval s předlouhou stopáží. [90%] (05.03.2023)

Preciznější sniperský thriller než je Den Šakala nenajdete. S maximální snahou o realitu a s téměř dokumentárním feelingem mapuje více než dvouhodinovou strastiplnou cestu charismatického zabijáka, který si říká Šakal, za jeho cílem - atentátem na prezidenta De Gaula. Fred Zinnemann věděl jak vytvořit stupňující se napětí, téměř každý okamžik filmu jako by dával tušit, že se za chvilku něco stane. O Edwardu Foxovi ve své životní roli se jinak než v superlativech mluvit nedá. On jediný tím Šakalem prostě je. A ač je to chladnokrevný zabiják, nelze mu nedržet palce. Když mě někdo zastaví s otázkou, jaký film z drsné školy 70. let bych mu mohl doporučit, mohu vyjmenovat velké množství titulů. A pokud by chtěl jeden úplně nejvíc doporučit, byl by to Den Šakala. 100%. (09.05.2009)

Včera byl u mě Den šakala, který mě absolutně nadchl. Velmi přesvědčivý politický thriller s naprostou absencí super hrdinů a šťastných náhod, za to oplývající těžkou dřinou, skládáním jednotlivých střípků, událostí, faktů do souvislostí, vyhodnocováním a vytvářením logických závěrů. Zabránit atentátu na de Gaullea má prioritu č.1 a bylo to vidět. Přestože má snímek dvě a půl hodiny, nenudil jsem se ani jednu minutu, fakt super! (pozor na ubohoučký a slaboduchý americký remake z roku 1997 - Šakal). (21.02.2010)