Den Šakala

Mistrný film, který mě zcela dostal - v závěru jsem napětím téměř nedýchal (byť mi bylo v podstatě jasné, jak film skončí). A to jsem ho zpočátku sledoval dosti vlažně, a dokonce jsem i uvažoval, že to nedám a pustím si něco jiného - to by byla strašná chyba! Upřímně řečeno, ten film mě nadchnul už jen tím, kolik se v něm prohání citroënů DS - jsem si jistý, že jsem jich v žádném filmu neviděl tolik pohromadě, a už jen díky tomu jsem se při sledování téhle báječné podívané tetelil blahem - jaké skvostné auto, jaký nadčasový design, jaké mistrné dílo automobilové historie! Bezvýhradně ten vůz zbožňuji. A když už jsem u těch odboček, honila se mi hlavou při sledování ještě jedna věc - údiv nad tím, jakého povyku se zde vyvolá kolem ohrožení jediné osoby: vše musí jít stranou, jeho život je maximální prioritou, a jeho ochrana má přednost před vším a musí jí být dosaženo za každou cenu. Tato fascinující naléhavost, kterou celý film doslova sálá, je naprosto neuvěřitelná - a cynik ve mně žasne, kolik energie se zde na jedné straně investuje do spáchání politického atentátu, a kolik na straně druhé k jeho potření. Lze si jen domýšlet, kolik běžné policejní agendy by muselo jít stranou, aby se mohlo tolik lidí věnovat honbě jednoho jediného zločince. A přitom, kdyby de Gaulla skutečně oddělal, nahradil by ho za chvíli jiný potentát, a bylo by, dere se neodbytně na mysl. To mě na tom osobně fascinuje nejvíc, ta sdílená představa - na straně atentátníka i policie - že v se v osobě prezidenta kumuluje státní moc, a číkoli eventuální kroky k ohrožení jeho života udělají z takového opovážlivce veřejného nepřítele číslo 1. Nerad bych se mýlil, ale jsem v pokušení se domnívat, že instituce politického atentátu je totiž v současnosti již na vymření, a po této stránce tak tento film představuje v podstatě historickou sondu z časů, které dávno patří minulostí. Představa, že by dnes bylo něco takového možná, se mi zdá krajně nepravděpodobná. Och ano, přiznám se, že to nemám ze své hlavy - dočetl jsem se u jednoho autora, že poslední tři desetiletí přinesla v západním světě zajímavý a v mnohém potěšitelný vývoj – neobyčejně ubylo politicky motivovaných atentátů.... Jako jedno z možných vysvětlení zmíněný autor uvádí skutečnost, že se společnost významně zkultivovala a zmírnila, takže většině obyvatelstva je nemožné vztáhnout ruku na kapra či slepici, neřku-li na lokálního satrapu, což myslím nebude daleko od pravdy. Ale zpět k Šakalovi - je to naprosto vynikající film, kterému nemohu nic vytknout a který vůbec nezestárnul - naopak, ubíhající léta od premiéry mu jen přidávají na zajímavosti. Tenhle film bude i nadále zrát jako víno, jsem si tím jistý. (14.10.2014)

Hned po úvodní, dost strhující rekonstrukci skutečné události jsem si uvědomil, že na de Gaulla jako prezidenta přeci žádný ÚSPĚŠNÝ atentát spáchan nebyl, neboť jeho politická kariéra skončila až odstoupením po bouřlivém roku 1968... a teď jsem začínal mít před sebou přes dobré dvě hodiny zpracování na detailní přípravu něčeho, o čemž vím, že dopadne neúspěšně a s tím hned pocit, že mě tento thriller tudíž nebude napínat. Chvílemi jsem ještě v některých scénách bojoval s chladným odstupem, jakým tento britský snímek zasazený do Francie oplývá, i chladem dýchajícím na mě z titulního (a pro mě ze začátku i dost nezajímavého) antihrdiny. Mistrovství tvůrců Šakala spočívá v tom, že už zanedlouho poté jsem jako přikovaný sledoval celý proces dění ze dvojího pohledu a zůstával navzdory všemu zmíněnému nesmírně napjatý až do konce. Rafinovanost i nesnadné se potýkání s různými překážkami pro atentátníka nebraly konce a s rozjedem složitého detektivního pátrání, důmyslného sledování a zorganizování zásahové akce mě film začal fascinovat. S příchodem Michaela Lonsdala na scénu (už poněkolikáté mě překvapilo, jak je tento dříve nenápadný poskok z francouzských komedií skvělým hercem!) navíc Šakal nabral protipól výrazné sympatické a odhodlané postavy, které šlo plně fandit. A byla to záhy skvěle rozehraná partie, u níž jsem pak vůbec nebojoval s předlouhou stopáží. [90%] (05.03.2023)

Edward Fox je báječný Šakal a nikto sa mu nevyrovná: dokonalý gentleman, chladnokrvný zabijak, charizmatický zločinec a šarmantný muž bez mena, muž mnohých tvárí rozohráva šachovú partiu proti celej Francúzskej a Anglickej vnútroštátnej i medzinárodnej polícii a vláde a všetkým jej obranným, vyšetrovacím zložkám celkom sám - a je stále niekoľko krokov pred nimi, myslí na niekoľko ťahov dopredu, za drobnej asistencie veľmi úzkej, no silno motivovanej a (aj práve kvôli tomu, že nepočetnej) dobre organizovanej skupinke alžírskeho odboja spôsobuje nervy, nespavosť a žalúdočné vredy celej rade vysoko-postavených funkcionárov: je pohotový, flexibilný, tvrdohlavý a hlavne - nepolapiteľný. Forsythov román znamenal (a znamená) pre film, pre vývoj žánru a pre evolúciu postáv chladnokrvných, bezmenných profesionálov stojacich proti systému (či už sú na strane zákona alebo zločinu) asi toľko, čo Tolkienova trilógia pre svet filmovej fantasy. Zinnemann bol veľký režisér, ktorý vedel pracovať s časom (filmovým i reálnym) a budovať napätie, ktorý ctil scenár a nebál sa ani veľkej literárnej predlohy - a preto urobil film, ktorý má skoro dve a pol hodiny a nenudí ani trochu, je to napínavý thriller, no nemá ani jednu akčnú scénu, je to klenot žánru, pričom tu neuvidíte žiadne naháňačky na autách, prestrelky, mladé pekné ženy obletujúce svalnatých mladých špiónov, ťažké zbrane a bitky, v ktorých každý zúčastnený ovláda nejaké to bojové umenie; urobil príbeh s veľmi konkrétnym politickým kontextom, no univerzálnym presahom, príbeh sledovania, prenasledovania, odhodlania a profesionality, no tiež príbeh vzťahu dvoch mužov, ktorí sa nikdy nestretli, hlavne vo skvelo nacastovanej a zahranej postave komisára Lebela, ktorý je na zožratie a od prvého momentu, kedy ho vidíme (v klietke s holubmi pri hysterickej panovačnej manželke) až do posledného (pohreb) tá postava exceluje a je adekvátny (herecky, scenáristicky...) protipól Šakalovi. (29.03.2012)

Jéééé, tak jsem si myslel, jaká to bude parádní adaptace parádní Forsythovy knížky, no ve skutečnosti jí film nesahá ani po bradavky. Že to není nijak extra rychlý příběh, to je zřejmé z už z předlohy, ale bohužel Fred Zinnemann se jen minimálně přiblížil skvělé atmosféře knihy. Nemám daleko k tomu, abych film nazval nudným, nepoutavým, impotentním. Jednotlivé fragmenty Šakalovy vypočítavosti jsou bez jakékoli jiskry, takže já výsledek nemůžu hodnotit lépe než průměrně. Škoda. 60% (12.02.2014)

Viděl jsem remake a tudíž o něm musím prohlásit, že to není plnohodnotný remake, v mnoha věcech je totiž jiný. Šakala jako postavu mám raději s Brucem Willisem, zbytek filmu raději tento točený Fredem Zinnemannem, i když mě svojí režií zrovna také moc nenadchl. Film je dlouhý dvě a půl hodiny, tempo vyprávění je sice pomalejší ale nevadilo mi to, nemůžu totiž říct že bych se nudil. Takže celkem spokojenost. (30.08.2009)