From Here to Eternity
Odtiaľto až na večnosť
Režie:
Fred ZinnemannScénář:
Daniel TaradashHudba:
George DuningHrají:
Burt Lancaster, Montgomery Clift, Deborah Kerr, Donna Reed, Frank Sinatra, Philip Ober, Mickey Shaughnessy, Harry Bellaver, Ernest Borgnine, Jack Warden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Zásadní snímek filmových dějin, příběh vášně a tragédie, se odehrává na havajské vojenské základně v předvečer osudného prosincového dne roku 1941. Vojín Prewitt (Montgomery Clift) je sice bývalý boxer, šikaně ze strany velitelů a ostatních vojáků se však nevyhne. Jeho kamarád Maggio (Frank Sinatra) se mu snaží pomoci, sám má ale dost svých problémů. Seržant Warden (Burt Lancaster) a Karen Holmes (Deborah Kerr) se kvůli zakázané lásce ocitají na velmi nebezpečné půdě. Životy všech se navždy promění ve chvíli, kdy na Pearl Harbor zaútočí japonská vojska. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (116)
Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. ()
Ve světě bez horizontů vrcholí několik životních příběhů, jejichž hloubka, štěstí i bolest by vystačily na samostatný román. Vesměs dokonale vylíčená dramata se postupně vrství a mezi sebou konfrontují a zřejmě bezděčně vyvolávají otázku po smyslu pout, hranic, která vymezují životy zúčastněných. Obraz (americké) armády vyvstává jako bezútěšný koridor mezi domovem a cizinou, v němž se nejvíce daří cizotě – a přátelství a lásce, na něž by možná ve svobodném komíhání nezbyl čas. Každý krok vojína Prewletta měří jeho věčnost služby, která je však v podstatě sebeobelháváním. A jeho oběť – ne snad ta skutečně poslední, ale ta mstící smrt přítele - to potvrzuje. Samo doslovení či rozřešení celé té polyfonie útokem na Pearl Harbor, nesmyslně zpřítomněným archivními záběry, mi však přišlo poněkud alibistické, jakkoliv počáteční americkou rozpačitou reakcí dokonale doslovilo to postavení vojenského prostředí „mimo svět“ a jeho ponor do bezživotných pravidel. Předešlé dění bylo nadčasovým, ale tato „okolnost“ je zcela vychýlila a nepatřičně zproblematizovala. A co je ještě horší: do chumle příběhů vešel národní (či profesní) patos, vědomí povinnosti, které jakoby dočasně nepatřičně a nezodpovědně zapomenuté náhle vedlo člověka tím správným směrem. Psychologismus předešlých dramat tak vyznívá (s ohledem na varování, tužby a vize hrdinek /hrdinek, ne jen ženských postav!/) pouze zženštile a pravda života se odráží v zrcadle mužského (anebo snad i mužného?) boje. Jako bychom již nežili v nebezpečném světě našich přání a tuh, naší odpovědnosti vůči našemu životu (ne majetku či okolnostem, ale pohybu, sdílení a vnímání!), ale v rozvřelém kotli internacionální nenávisti, v níž „my“ jsme těmi spravedliví, „because we are soldiers“…. PS: Jako hrdý majitel modré knížky si nadále myslím, že potřebujeme více lásky a méně armád(y). ()
Vrátil som sa k uznávanému dielu americkej kinematografie, ktoré som zhliadol naposledy pred šiestimi rokmi, keď moje hodnotenie bolo „iba” dobré, a tak som tentokrát očakával, či sa to nejakým zázračným spôsobom zmení k pozitívnejšiemu, lepšiemu a vyššiemu konečnému výsledku ? Hviezdička nahor napovedá, že áno, a skúsim aj vysvetliť, prečo ? _ Tento majstrovsky, čierno-biely protivojnový film Freda Zinnemanna má časovú os danú na obdobie druhej svetovej vojny, keď Amerika síce ešte aktívne nevstúpila do priamych bojov, ale už nechýbalo veľa k povestnému dátumu= 7. DECEMBER 1941, kedy japonské cisárske námorníctvo napadne námornú základňu Pearl Harbor na Havaji, pričom postavy z Odtiaľto až na večnosť sa nachádzajú „čoby som len kameňom dohodil” od bodu epicentra. Nie je to úplne tesné, stále majú totiž dostatok času, aby vojaci na večer pravidelne navštevovali bary a muckali sa s ľahkými dievčatami, či sa spíjali do nemoty, skrátka, sú beztarostní, splnia si svoju každodennú šichtu, keď trénujú, že nemusia riešiť, ako, a či vôbec prežijú celý deň, ak by boli na fronte, a namiesto toho, sa stretávajú najmä sami medzi sebou v psychologickom zovretí. Ich najbližšia starosť, je napríklad- šikana, veľký vzdor, zakázaná a milenecká láska a cetera. Vymenujem päticu najhlavnejších i vedľajších postáv, začnem s atraktívnou spoločníčkou Lorene, pokračujem ešte s oveľa atraktívnejšou „kapitánovov ženou” Karen, keď okolo týchto krásavíc sa pohybujú- seržant Warden, dobrácky Talian Angelo Maggio, ale predovšetkým vynikajúci bývalý boxer, teraz rádový vojak Prewitt, okolo ktorého sa to všetko miesi. Títo piati sú zlomovými, kľúčovými charaktermi, kde mimochodom sa Karen s Prewittom nikdy nestretne, len jej seržant o ňom rozpráva... Chcú, aby zase boxoval, ale on o tom nechce ani počuť, a to je hlavná línia udalostí_ Dosýta som si taktiež užil fantastický explicitný bozk na pláži dvojice zamilovaných až po uši, ktorý sa už zapísal zlatými písmenami do kroník kinematografie, ale nielen preto som zvýšil známku filmu. Za obsadenie Sinatru výrazne lobovala MAFIA, keď sa aspoň snaží podať svedomitý herecký výkon, pričom parádná sekvencia z baru, ako hodí stoličku do chrbta odporného Ernesta Borgnineho, vážne stojí za to, a apropo, Oscara si podľa mňa nakoniec zaslúžil všetkými desiatimi ! Lancaster je absolútny ALFA SAMEC. Clift je zo všetkých Najlepší ! Kerr a Reed, takéto herečky už dávno nežijú, vymreli, a tak mám potrebu sa k nim stále vracať, lebo mi chýbajú. _ Kamera Burnetta Guffeyho je o niečo precíznejšia, ako strih Billa Lyona. Film Michaela Baya- Pearl Harbor z roku 2001 sa v 45 minútovej pasáži venoval spomínanému ataku, keď Fred Zinnemann na to vyčlenil len pár minút, skôr sa zameral na vývoj postáv, ktoré vyšperkoval perfektnými výkonmi, obohatil prostredie taktiež nepríjemnou atmosférou, kedy sa na rad dostávajú nevídané zvraty, ktoré snímok posúvajú do iného rozmeru. _ Zaradil sa vedľa monumentálneho Gone with the Wind- s 8. academy awards, ale ja osobne o trochu viac preferujem, až On the Waterfront, ktorý príde o rok, že už navždy zakotvil v mojej prestížnej TOP 10 najlepších filmov všetkých čias, istý okamih som si myslel, že by tam mohol byť aj tento Zinnemann, len to by musel mať už pred 6. rokmi- minimálne 80% ! () (méně) (více)
O životě v armádě i "za armádou" tak pravdivě, přesně a lidsky, jak se toho asi již nedočkáme. Co armáda člověku dává. Proč k ní tolik mladých mužů vzhlíží. A o co naopak vojáka ochudí. Povinnost x láska. Kamarádství a věrnost. Milý Frank Sinatra. Pro mě však jednoznačně film Burta Lancastera a jeho nejlepší role (a to se u mě jedná už o Burtův 26. film!) se šlehačkou na dortu v podobě tak slavné plážové milostné scény. Seržant Milton Warden a příběh o tom, jak se nezpronevěřit kamarádům i jak zabít předem marnou lásku, pro mě o něco zastiňují i osud toho nejbezvýznamnějšího "ucha" Prewitta Montgomery Clifta, který v armádě nalezl domov i vězení. Pochválit musím ale i skvělého "tlusťocha" Ernesta Borgnina, jenž zamlada hrál skutečně znamenitě. ()
Keď som dal na Casablancu 5*, musím dať aj na toto. Pre mňa úplne rovnako kvalitný film, ktorý mi z niekoľkých zrejme subjektívnych dôvodov pripomínal vyššie spomínaný. Ten má podľa mňa navrch iba v jedinej veci. A tou je rok natočenia. Točiť o druhej svetovej počas vojny určite nie je také jednoduché ako až v nasledujúcej dekáde. Ale vo From Here to Eternity boli zas postavy, s ktorými som sa vedel lepšie stotožňiť. ()
Galerie (66)
Zajímavosti (51)
- Film svým oscarovým skóre osmi cen vyrovnal čtrnáct let starý rekord snímku Jih proti severu (1939) . (Kulmon)
- Frank Sinatra mal počas natáčania svoje osobné problémy. Krach manželstva s Avou Gardnerovou ho veľmi zaťažil, bolo to také zlé, že raz v noci oznámil Montgomerymu Cliftovi, že sa zabije. (westerns)
- Montgomery Clift a Frank Sinatra se během natáčení velmi spřátelili a po nocích spolu často flámovali. (Kulmon)
Reklama