V pravé poledne

Čistý žánrový film, ve kterém vše šlape jako hodinky. Odehrává se prakticky v reálném čase mezi dvěma klíčovými událostmi v životě šerifa Kanea (skvělý zralý Coop). Zatímco krátce před polednem se žení (s porcelánovou panenkou Grace Kelly) a odkládá svou plechovou hvězdu, v poledne má přijet vlakem jeho archnemesis a vyzvat ho k souboji. Celé město odmítá riskovat a Kane stojí v pravé poledne svému arci nepříteli tváří v tvář... Předlohou je časopisecká povídka z roku 1947 The Tin Star. (31.05.2020)

Spoilery! Pokud taky patříte mezi tu šťastnější část diváctva a vyhnete se zdejšímu vynikajícímu obsahu, který vám úspěšně vyzradí, co se jen vyzradit dalo, tak si snímek můžete celkem užít. Příběh je velmi jednoduchý, což ve westernu není vyloženě škodná. 50letý Gary Cooper si vezme 20letou Grace Kelly. Místo líbánek se ovšem schyluje spíše k tomu, že Grace Kelly bude vdovou o 20 let dříve než předpokládala. Do města totiž míří poledním vlakem jeden drsný zločinec a plánuje se šerifovi společně se svými kumpány pomstít za dřívější uvěznění. A tak šerifovi nezbývá nic jiného než se za doprovodu překrásné hudby protloukat městečkem o deseti budovách a hledat posily, které by v poledne stáli po jeho boku. Postupně jej z kompletní škály důvodů všude pošlou do prdele, a tak se musí závěrečné "epické" přestřelky zúčastnit sám proti přesile. Ve vodách koukatelnosti snímek držel vynikající Gary Cooper, který ve své době mohl být mužem, který byl masturbační představou značné části žen a dost zajímavou a netradiční atmosféru obrovskou měrou pomáhala dotvářet úžasná ústřední píseň. Naopak mě zde velmi zklamala Grace Kelly, kterou se podařilo nastajlovat tak, že byla prostě brutálně hnusná. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (25.04.2017)

Spousta klasických westernů už dávno právem upadla v zapomnění, Zinnemannův snímek se ale dá označit za klasiku, která zaslouženě patří do zlatého fondu světové kinematografie. Western tady překračuje své žánrové mantinely a posouvá se spíš do roviny psychologického dramatu. Je studií lidských povah, strachu, odvahy a odpovědnosti. Nebezpečný zločinec je propuštěn z vězení, jeho kumpáni se radují a očekávají příchod starých pořádků, vlády násilí a zastrašování. "Slušní" občané se bojí a někteří uvažují o odchodu. Jen jediný obyvatel městečka je připraven se bránit a snaží se u ostatních probudit kolektivní duch odporu. Ve filmu si užijete mnohem víc dialogů než panoramatických záběrů divočiny nebo krvavých přestřelek. Někteří westernoví fanoušci mají s tímhle kouskem problém právě pro absenci obvyklých žánrových klišé, já ho ale považuju za pozoruhodnou ukázku filmového kumštu. V pravé poledne je zajímavé tím, že se odehrává v reálném čase, při pohledu na pohybující se ručičky na hodinách se stupňuje napětí a vše prostupuje vědomí nevyhnutelnosti. Režie je zajímavá i jinak. Zinnemann si přál, aby film vypadal na první pohled jako klasický filmový žurnál se zrnitým obrazem a horším osvětlením. Opět se najdou tací, kterým to kazí jejich představy o filmové podívané, ale já neváhám nadělit 85 % celkového dojmu s tím, že nejsem fanouškem westernu, jinak bych mu přihodil ještě pátou hvězdičku. (17.07.2017)

Westernová klasika Freda Zinnemanna s pečlivou prací reálného času, hustou atmosférou, vyděšenými obyvateli města a jedním stoickým hrdinou, šerifem (v záběru často osamocen), který musí vyřídit ještě jeden účet. Jeho osamění chápeme i pro příklad ze scény, kdy jeho manželka (v panenské bílé) a bývalá milenka (tmavovláska s hrubými mexickými rysy) opouštějí město. Gary Cooper či Grace Kelly jsou sice skvělí, ale zase nic úchvatného bych z celého filmu nedělal. (18.01.2006)

Klasický western zcela neklasické povahy a podoby. Pozvolna, ale přesto náramně gradující drama muže, kterého čeká osudové střetnutí s bandou nelítostných desperátů a ačkoliv shání pomoc, kde se jen dá (což se naprosto vymyká tradičnímu hrdinskému archetypu), nakonec na souboj s nimi stejně zůstane úplně sám. A to je na tom to nejlepší - ta rostoucí a stupňující se zoufalost a osamělost hlavního hrdiny v dokonalém ztvárnění Garyho Coopera. Připadám si jako jeden z mála vyvolených, kteří genialitu a výjimečnost tohohle filmu chápou a dokážou je docenit při každém zhlédnutí. Do svého westernového TOP 5 bych High Noon asi nepropašoval (konkurence je holt zatraceně silná), ale vždy ho budu považovat za jedno ze stěžejních děl svého žánru. 90 % (24.11.2002)