Poznamenaní

Práve som "docestovala v čase" a moje dojmy sú hlboké, pozitívne, milé... Veľmi príjemný film - aj keď z inej doby, povojnovej (zaujímavé autentické zábery), ale je plný nádeje, pochopenia, lásky..! Malý Jandl hral vynikajúco (zaslúžený Oscar!), a vychutnala som si aj Jarmilu Novotnú, výnimočnú a v Čechách, žiaľ, nedocenenú opernú speváčku (počínajúc už hneď úvodným "Aby nás Pán Buh miloval, miloval.....) a k tomu kvalitná Zinnemannova réžia...Áno, maximum! (02.09.2013)

Tento silne emočne zafarbený film pripomína v závere trochu "červenú knižnicu" (podiel USA na snímke sa nezaprie), ale vzhľadom na protivojnovú myšlienku som tentokrát nemal s cieľovým dojákom žiaden problém a nechal sa unášať nádherným príbehom o vzájomnom hľadaní toho "strataného". Príbehom, ktorý sa mohol reálne stať, ale bol iba malou kvapkou šťastia dvoch osudov medzi sklamaním a smutných koncov tých ostatných. Naviac Poznamenaní sú kvalitne vybudovaným filmom, ktorý takmer dokumentárnym spôsobom autenticky spracováva povojnový svet s osudmi opustených detí, obsahuje doslova mrazivé zábery na bombardované územia. Sme svedkami pozoruhodnej premene hlavného detského hrdinu z utrápeného, umlčaného malého chlapca na bystrého žiaka i budovanie vzťahu s jeho súkromným americkým učiteľom, kde sa nenávisť a odpor vďaka silnej námahe posutpne menia na priateľský vzťah. Film je zaujímavý aj vďaka autentickej jazykovej stránky a medzinárodného obsadenia vrátane výraznej československej stopy. V hlavnej úlohe vedľa Montgomeryho Clifta zažiaril český detský herec Ivan Jandl, bohužiaľ ostal - podobne ako jeho kolega z filmu Svědomí a ďalší detský herecký talent Jan Prokeš - v ďalších rokoch neuvyžitý. // Medzinárodný bonus k rovnako veľmi zaujímavej československej kinematografie prvých povojnových rokov (1945-48). (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (12.06.2018)

Krásný film. Všechny 3 hlavní postavy (Jandl, Clift, Novotná) předvedli výborné a uvěřitelné herecké výkony (myslím, že ten Oskar je pro Ivana velice zasloužený). Začátek filmu byl veden formou dokumentu se střízlivým komentářem, který dobře nastínil situaci i nezasvěcenému. Zajímavá byla i jazyková stránka. Zazněla angličtina, němčina, čeština, polština a maďarština (nevím, jestli jsem postřehl úplně všechny). Jedinou výtku bych měl k faktu, že se Ivan podle mě až moc rychle učil angličtinu, že za chvíli rozuměl všemu a mluvil plynule jak rodilý malý Američan (ale to je taky jediné, co bych snímku vytkl). A konec? Sice byl happy-end, ale podaný velice dojemně a střízlivě, 1 z nejlepších amerických happy-endů co jsem viděl (to, že posledním slovem filmu bylo "Maminko!", to už je jen taková milá třešnička na dortu, která potěší každého Čecha ;-)). (30.07.2008)

Tak já nevim. Pořád dokolečka nám promítají bolševické agitky, normalizační komedie a detektivky, ale tuhle nádhernou záležitost člověk v programu nenajde. A to nepíšu jen kvůli tomu, že tu je vlastně jediný český herec, který kdy získal Oscara, ačkoliv i to je důvod sám o sobě. Tenhle film je ale i výpovědí o osudu tisíců dětí, poznamenaných koncentračními tábory a jen nepatrný zlomek se jich měl kam vrátit. Je tu několik scén, při kterých zamrazí a to zejména ve chvíli, kdy američtí vojáci chtějí převézt děti ve vozech s červeným křížem, které nacisté používali při zplynování. Za pozornost stojí i výkony Montgomeryho Clifta a Jarmily Novotné. No a hlavně všechno dobře dopadne a do té těžké poválečné doby přinesli Poznamenaní alespoň malý střípek naděje v lepší zítřky. Docela si dovedu představit, jak film na tehdejší publikum působil. Je to paradox, že právě významná ocenění Ivanu Jandlovi vlastně zavřela cestu k filmové kariéře. Doufám, že si dámy a pánové z veřejnoprávní televize na tenhle skvost někdy vzpomenou. 90% (24.05.2014)

Viděla jsem tenhle film už poněkolikáté a ani tentokrát jsem se neubránila dojetí. Hluboce lidský příběh matky hledající po návratu z koncentračního tábora svého syna je natočen v americké okupační zóně Německa a sutiny německých měst mu tvoří hrůzné, autentické kulisy! Na některé scény není možné se dívat bez pohnutí: zástupy vystrašených dětí, které prošly utrpením války a koncentračních táborů, jejich nedětské, monotónní výpovědi o tom, kdo jsou a co zažily, ale stejně tak i mlčení hlavního hrdiny, malého Karlíka, který stále dokola vyděšeně opakuje jedinou větu „Ich weiss nicht!"! Dojemná je i scéna, v níž se malý chlapec ptá svého amerického přítele „co je „matka"?, mlhavě se rozpomíná na chvíle, kdy ho odloučili od jeho maminky, a utíká ji hledat. Výborný Ivan Jandl v hlavní dětské roli! Škoda jen, že mu Oskar, nejvyšší filmová pocta, moc štěstí v komunistickém Československu nepřinesl! Pro mne je film zajímavý i osobností paní Jarmily Novotné, kterou jsem poznala po r. 1989 v Litni u Berouna. Přijela ze Spojených států, kde po únorovém puči našla se svou rodinou nový domov. Až do vysokého věku si uchovala svůj půvab a šarm. Její nádherný soprán ve filmu také dvakrát zazní. (18.09.2013)