Režie:
Alejandro González IñárrituKamera:
Darius KhondjiHudba:
Bryce DessnerHrají:
Daniel Giménez Cacho, Griselda Siciliani, Ximena Lamadrid, Andrés Almeida, Ruben Zamora, Grantham Coleman, Omar Leyva, Grace Shen, Mar Carrera (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Uznávaný novinář a dokumentarista vyrazí na velkolepou cestu za poznáním sebe sama. Smíří se přitom s minulostí, přítomností i vlastními kořeny? (Netflix)
Videa (1)
Recenze (38)
Alejandro si nakrútil film pre seba a na diváka v podstate ani nemyslí. Možno na mexických intelektuálov, tí ocenia množstvo referencií. Inými slovami ak čakáte niečo čo i len trochu podobné tomu, čo máte na režisérovi radi, tak tu ho budete mať radi pre úplne iný prístup, alebo ho môžete aj odmietnuť. Polemika nad mexickou (a americkou) históriou, postavením umelca v spoločnosti, úlohou manžela ako hlavy rodiny a otca a tak ďalej, a tak podobne. Okrem spomínaných velikánov, na ktorých Gonzáles odkazuje, by som pridal ešte jeho krajana Jodorowskyho. Percentuálne nehodnotiteľné, takže tentokrát za veľmi alibistické a nič nehovoriace tri hviezdy. ()
Neměl bych žádný problém s tím, koukat na poněkud osobnější/autorštější film, jehož námětem je protagonistův vztah k Mexiku. Divák z Česka by mohl tvrdit, že je to vyhoněné a že není důvod, aby ho tohle vůbec nezajímalo. Zajímat ho to nemusí, ale neřekl bych, že zajímavější je třeba Batman a jeho rozplétání Gothamské korupce. Autorská vnitřní zpověď a reflexe Mexika mě určitě zajímá víc než nějaká fikční korupce fikčního města. Problém je, že Bardo je příliš bezobsažný a nicneříkající na to, jak dlouhý to je. Gasparu Noeovi by možná šlo vyčíst totéž, ale nutno mu přiznat větší dravost a hravost - ten to prostě audiovizuálně utáhne a zbytečně neroztahuje. Bardem jsem se ale pronudil. Sice je pěkně natočený, ale v tomto ohledu si bohatě stačí pustit ty dva trailery, které mě namlsaly na jinak nudný film. AGI měl po Birdmanovi a Revenantovi skvělou pozici, ale pak 7 let nic a teď přijde s timhle? ()
Iñárritův opus magnum. Úvodní scéna s porodem dítěte, o kterém porodníci na sále řeknou, že se mu nechtělo na svět, protože je zkažený, a vrátí ho mámě do dělohy, mě odpálila. Příběh o v Americe žijícím mexickém novináři a jeho rodině se odvíjí v kouzelné surrealistické hříčce. Když po hodině a půl v úchvatné sekvenci na diskotéce začal zpívat David Bowie Let's Dance, chtělo se mi plakat blahem. Birdman byl jen začátek. Mexicko-americké vztahy, emigrace. V druhé půlce to šlo až do post-apo, u kterého jsem si vzpomněla na Bélu Tarra. Pecka. Jsem na obláčku a těším se, až si to dám znovu. V Benátkách se tleskalo s vřelostí! 💯 ()
Je fajn, že si Iňárritu natočil film sám pro sebe, jen nechápu, proč ho vrhnul i mezi lid. Několik málo scén díky svým univerzálním pravdám sice možná část diváků osloví, ale většina jich má potenciál oslovit jen něco vykořeněných mexických intelektuálů. Pár záběrů je vizuálně zajímavých (úvodní vzlétání nad pouští), několik zajímavě bizarních (porod, nebo vykouknutí děcka z pipiny), nejvíc však je těch nezajímavých, protože pro průměrného našince je obsah fiktivního artového dokumentu o fiktivním mexickém novináři většinou mimo jeho mísu. Já se díky němu sice například dovzdělal o nějaké detaily z mexicko-americké války, ale jinak nic, co by stálo za řeč. Ale soudě dle hodnocení se filmem spousta zdejších diváků cítí oslovena, takže... takže fajn. ()
Bardo je, ostatně jako každý takto osobní film, malinko sebestředný, ale pohybuje se v únosných mezích. Nad úrovní snadné stravitelnosti se pohybuje bezvýchodnost a depresivnost celého snímku, který velkým obloukem provazujícím úvod s koncem konstatuje, že jediné příjemné místo pro život je smrt. Krize z nastupujícího stáří (geniální scéna s otcem na toaletě) je naservírována v podmanivém vizuálním provedení. To však není nic proti tomu, jak je zpracována audio složka, která je snad poprvé od vzniku zvukového filmu, skutečně mimořádně důležitou součástí snímku. Bardo je nejen sebebilancujícím filmem, ale zároveň i reflektivní filozofickou úvahou nad stavem dnešní společnosti. Iñárritu se nebojí ani velmi citlivých (ty hřeby v nohou bolí) prohlášení o schopnosti lásky (zvýrazněné možností vnímat druhého myšlenky i beze slov) i odcizení (neslyšet druhého, i kdyby svými vyjádřeními tropil sebevětší hluk). Bardo je krásně zasněný snímek, který si k plnému pochopení zřejmě budu muset pustit vícekrát. Nebo ho možná nikdy zcela nepochopím, ale i tak se s chutí nechám unášet na vlnách režisérovy fantazie. ()
Galerie (12)
Photo © Netflix
![Bardo, falešná kronika několika pravd - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/903/166903200_14ec65.jpg)
Zajímavosti (3)
- Snímka je intímnou spoveďou režiséra, ktorú vystaval ako mozaiku vtipných, metaforických, absurdných i surrealistických scén. Istú inšpiráciu čerpal z Felliniho 8 ½ (1963) a vykreslil svojho umelca ako muža považovaného okolím za mimoriadne úspešného, no ktorý si nie je istý sám sebou a myslí si, že v živote zlyhal. (Biopler)
- Jedná sa o prvý film, ktorý režisér nakrútil v domovine a s mexickým ansámblom od jeho debutu Amores perros (2000). (Biopler)
- Bardo je tibetský buddhistický termín, který označuje různé stavy mezi smrtí a novým zrozením v různých formách života. Doslova se tento pojem dá přeložit jako „mezistav“. (sator)
Reklama