Kdo přichází před půlnocí

Průměrná česká kriminálka sedmdesátých let, na níž si nejvíc můžeme cenit výkony starých dobrých herců, jací dnes už nehrají. Vinklář, Mrkvička, Jelínek, Hálek, .... Ajen opakování mého životního moudra, že peníze jsou svinstvo a kazí charaktery. A že také ženské jsou pěkné potvory - míněno ovšem ironicky, protože se Ivanka Devátá i Regina Rázlová zachovaly správně. Děj trochu předznamenává praxi loupežníků z 90. a pozdějších let, kteří se nechali zastupovat recidivisty, ovšem tgenkrát to byly známé firmy, takže pan inspektor Švorc (mimochodem jeho herectví silně připomíná i herectví jeho sestry) nemá zas tak velkou práci identifikovat pachatele... (08.06.2017)

20% — Kriminální film prakticky bez jakéhokoliv překvapení. Všechno se okamžitě dozvídáme a i to, kdo vlastně přijde před půlnocí, může být překvapením jen pro hodně nezkušeného diváka. Film nenabízí nic, kvůli čemu by ho bylo nutné shlédnout podruhé. Dalo by se říci — film typický pro režiséra Zbyňka Brynycha té doby. (03.06.2016)

Díky tomu, že je to snad natočeno podle skutečné události, a že se jedná o typicky normalizační pohled, máme skvělou možnost vidět, jak "maloměšťácká" banda silně usedlých typů ukradne víc než slušnou částku, s kterou si posléze neví tak úplně rady. Většina hereckých výkonů je podle mě lehce nadprůměrná, což v součinnosti s poměrně plynulým dějem tvoří záruku spolehlivého krimi. (13.12.2004)

*Historie jedné loupeže v českém kriminálním příběhu o ukradeném milionu a cestě která vedla k dopadení lupičů.* Taková je ve zkratce informace o příběhu knižní předlohy tohoto snímku pod stejnojmenným názvem autor Ivana Gariše, což je pseudonym Antonína Prchala, který, jak je již dnes známo, působil coby agent Státní bezpečnosti. Psaní knih a scénářů by se dalo označit jako jeho vedlejšák. Takže vlivem své profese a tím zkušeností moc dobře věděl o čem psal. A co si budeme povídat, zrovna tento příběh nemusí být zatracován pouze kvůli autorovi či době vzniku. Přepadení auta převážející peníze se stává v jakékoliv politické době. Snímek z konce sedmdesátých let, který, byť má na sobě spoustu škraloupů, je plně shlédnutelný i dnes. I přes normalizační atmosféru je kriminalistický koncept plně podmanivý a svou kriminalisticky takřka dobrodružnou náturou předčí i mnohé snímky současné stejného žánru. Přepálit v akci to samozřejmě tvůrci nemohli, neboť platilo nařízení, že se filmy v žádném případě nesměly podobat těm západním. Herci do svých rolí dali ohromné množství přesvědčivosti, z nichž nejvíce vyčnívá Josef Vinklář. Ten jeho zločinecký charakter mu opravdu doslova kouká z očí. Kriminální příběhy na rozdíl od detektivek mají tu zvláštnost, že je od samého začátku znám pachatel a my diváci tak pouze sledujeme počínání, v tomto případě, Státní bezpečnosti ve snaze pachatele dopadnout. Roušku napětí snímek obsahuje a určitou kriminalistickou filmovou podívanou zrovna tak. (05.06.2020)

Zdánlivě dokonale provedený zločin měl ve skutečnosti hodně slabé místo- zloději si vypůjčili náklaďák určený k loupeži v zaměstnání jednoho z nich. Policajti tohle slabé místo odhalili a pak už si jen dávali dohromady, jak se to vlastně celé odehrálo a kdo všechno se na tom podílel. Ten koncept je funkční- policajti posilují, lupiči slábnou a panikaří, dělají další a další minely, přesto mě to moc nebavilo- je to suchý jako ten komunistickej brácha Jiřiny Švorcový v hlavní roli. Nemá to žádnou atmošku, žádný kouzlo. (20.01.2018)