Vrah Rosemary

Temný, odpudivý a náležitě krvavý whodunit slasher, zajímavý snad jen tím, že je to historicky vůbec první slasher, který se po revoluci objevil v našich kinech. Saviniho gore efekty, kdy hrají prim vidle a růže, jsou pěkné, vypíchnul bych závěrečnou lekačku ve vaně, to byl fakt humus. O tři roky později Zito přišel ještě s vydařeným čtvrtým dílem PÁTKU TŘINÁCTÉHO, po kterém se začal orientovat na akční žánr. (27.07.2005)

Pro (sub)žánr slasheru není moc lichotivé, že je tento mdlý film často prezentován jako jeden z jeho nejlepších zástupců. Vzhledem k jednoduchosti a přímočarosti děje překvapí, do jaké míry je v základních věcech nedomyšlený - jaktože titulní vrah Rosemary nebyl po svém činu odhalen, přestože musel být hlavním podezřelým? A proč se proboha po letech rozhodl, že bude vraždit znovu, ač mu k tomu chyběl jakýkoli motiv (snad krom odporu k maturitním večírkům)? Zitova režie taktéž neohromí a k vylekání diváka používá značné omšelé a laciné triky. Některé momenty dokonce mají trapný nádech nechtěné vtipnosti, což se nakonec týká i samotné postavy vraha, jímž je zakuklený voják s vidlemi. Saviniho gore efekty si nicméně pochvalu zaslouží, (04.05.2014)

Někomu evokují kozy a vidle farmu, někomu tenhle břitký slasher Josepha Zita, který si po právu vydobyl status žánrového kultu. Znepokojivá Einhornova hudba, poctivé gore při explicitních mordech, maskovaný zabiják s bodnými zbraněmi a glancem, šerifův zástupce s rachitickým hrudníčkem a očima Cilliana Murphyho, jeho neodbytná chráněnka a dreamlike náladička ala Noční můra z Elm Street. Epilog ve sprše uprostřed rajské hudby a zastřených záběrů byl stejně pitomý jako brilantní. Tom Savini to považuje za svou nejlepší práci a já se o tom se Sexy Strojem rozhodně nehodlám přít.. (09.12.2019)

Mnohým ľuďom sa slasher horory (ktorých vynikajúcim príkladom je Vrah Rosemary) zdajú úchylné. Človek je v podstate odnepamäti tvor agresívny (viď staré obrazy sadistických mučení svätých, pred ktorými sa má kresťan ešte modliť). Skúste si vyhľadať obrazy martýria sv. Erazma, ktoré namaľovali Dieric Bouts (15.stor.) a Nicolas Poussin (17.stor.) a potom skúste povedať, že západná civilizácia nie je úchylná. Keď som túto fiktívnu a teda akceptovateľnú hororovú fantáziu videl prvýkrát, cítil som sa ako po poriadnej opici a k filmu som sa vrátil až po desaťročí. Režisér Joseph Zito nie je žiadnym majstrom v budovaní atmosféry, avšak jeho neuveriteľná hardcore verzia slasheru je žánrom, ktorý akúkoľvek atmosféru presahuje. Ak vo Fulciho filme obeť s prebodnutou hlavou umiera okamžite, Zito jej dáva ešte desať sekúnd. Ak Steve Miner necháva Michaela Myersa podrezať obeť jediným rozmachom, Zito štylizuje vraždu tak, ako keby šlo o krájanie chleba. Za tak intenzívne zážitky sa menej než päť hviezdičiek nedáva. Nemyslím, že je vhodné dívať sa na tento film dookola celý týždeň, rozhodne som však presvedčený, že toto dielo reflektuje objektívnu realitu sveta i subjektívnu realitu človeka omnoho zdarnejšie než väčšina iných filmov. Záverečné scény ponorené do znejasňujúceho oparu majú snový charakter, v ktorom sladké snenie ústi do nočnej mory a anticipuje "Elm Street". (14.01.2005)

Mezi fanoušky dnes už kultovní krvák o zhrzeném válečném veteránovi, který se neváhá mstít ani po dlouhých 35 letech. Jenže sexuchtiví studenti pořádají maturitní večírek a u toho náš zabiják nesmí z nějakých důvodů chybět. Tenhle trochu tuctový, ale mimořádně brutální slasher zraje jako víno, začátek osmdesátých let se na něm podepsal tim nejlepším způsobem. Vyniká syrovostí, temnou atmosférou a hlavně vynikajícím gore, na němž se vyřádil ten nejpovolanější - mistr Savini. Svou pitomostí pobaví i policista, co po opuštěných domech a tmavých hřbitovech pátrá po masovém zabijákovi, ozbrojen pouze obyčejnou baterkou. Jenže toho si divák nestačí všimnout, je totiž zaskočený a znechucený další brutální vraždou, která je zase o něco horší, než ta předchozí... Ach jo, tohle byly zlatý časy! (28.06.2011)