Dům pro dva

Miloš Zábranský patří mezi individuality 80. let, jejichž hvězda zašla dříve, než vyšla. Nicméně jeho volná trilogie plná podobenství a náboženského mysticismu zasazená do všední každodenní šedi má co nabídnout. Minimálně jako důkaz o tom, kam až dospěla soudobá frustrace a marast. Samozřejmě, že výchozí situace je obyčejná, ale právě v ní je její síla. (30.08.2016)

MOŽNÝ SPOILER! Psychologicky laděný příběh o dvou rozdílných bratrech v podání Jiřího Schmitzera a Ondřeje Vetchého tvoří absolutní špičku československé kinmatografie 80.let. Jedná se o jeden z mála čistě spirituálních českých filmů. Postava Bóži (Schmitzer) je zobrazením novodobého Ježíše v kulisách socialistického sídliště. Čte Bibli, v kritických situacích se obrací na duchovno a je v kontaktu s něčím nedefinovatelným nad sebou. Má zvláštní léčitelské schopnosti. Nezištně pomáhá druhým, zejména bratrovi, aby za tyto skutky poté sám trpěl. Vše podtrhuje nádherná scéna jeho smrti, kdy ho srazí nákladní auto a Bóža umírá na deskách, které jsou pod něj srovnané do kříže. jeho smrt předznamená torjí symbol černého koně jakožto dvě varování a třetí úder. Dan (Vetchý) je naopak ztělesněním ďábla, jak svým vzezřením, tak i chováním. Jeho hlavním životním krédem je "dej Bože lehko". Na jednu stranu má pocit, že je mu ubližováno, na druhou stranu on nedělá nic jiného než ubližuje ostatním, hlavně tedy bratrovi. Tak jako Ježíš měl svou smrtí otevřít oči všem hříšníkům, stejně tak až smrt Bóži přiměje Dana, aby se aspoň na chvíli na sebe podíval do zrcadla a nestačil se divit. Divákovi, který tento spirituální modus filmu nepřijme, je jednoduše z Dana na blití a Bóžovi se diví, jak může být takový blbec a vše si nechat líbit a naopak ještě pomáhat. Jenže když on je ten Ježíš - Ty po mě kamenem, já po Tobě chlebem. (25.02.2008)

Celou Zábranského trilogii jsem odkoukal dost divně, ale zase nutno uznat, že jsem začal tím nejhorším a skončil tím nejlepším. Dům pro dva je film, který se podle mě dost vymyká ostatním československým filmům (ostatně jako celá ta Zábranského trilogie, akorát tady to je myšleno jen v dobrém slova smyslu) - představuje nám dva bratry (které zde perfektně zahráli Vetchý a Schmitzer) s naprosto odlišnými vlastnostmi a jejich životy, ale ukazuje je tak strašně zvláštně, že ani nevím, jak to správně popsat... Kameru to má dobrou, hudbu to má skvělou a divnou zároveň, dokonce trochu působí až mysticky a záběry jsou střihnuté vždycky úplně jinak, než by člověk čekal, ale i tohle, jako to ostatní vyjmenované, jenom podporuje zvláštní atmosféru tohohle filmu. Jistou sílu má i poslední scéna, kterou zde nebudu rozepisovat, jelikož by to logicky byl spoiler a ono se v tom filmu toho tolik nestane, ale ani tohle tomu filmu překvapivě neubližuje, opravdu zaujme člověka po celou dobu své příjemné stopáže. Pro mě je tenhle film neskutečně příjemným překvapením a dalším bodem do mého seznamu nedoceněných nebo zapadlých československých filmů, které si tenhle osud rozhodně nezasloužily. A Zábranského jako režiséra cením, snažil se oživit několik žánrů, které dneska už v českých filmech ani neobjevíme (sci-fi, podobenství). Na plný počet ten film nevidím, takový síla to zase nebyla, ale na silné 4* ano. --------- Edit po druhém zhlédnutí - Tfuj, to je ale depka. A kdyby Zábranský nepodával svoji symboliku tak těžkopádně, mohla by být bezchybná, jelikož něco tak nepříjemného se v našich končinách nevidělo a nevidí, zvlášť za Československa. Není zde prostor pro oddech, je to zvláštně mystické a popsat se to sice dá, ale pro přesnou představu se to musí vidět. Jinak už bych se jen opakoval, ale znovu mě to filmařsky nadchlo, znovu jsem ocenil temné psychologické podání a znova mě to dost zdrtilo (a přitom to neupadne do přehnaného nihilismu) takže doufám, že to zase aspoň dva roky nebudu muset znova vidět. Silné 4* (07.02.2020)

Indiana: "Pět hvězdiček nemůžu snímku dát pro to, jak moc je u nás ta naše země česká ukázána nechutně a za to, že je to strašně smutné, jinak je to ale good." ___A to je přesně ten důvod, proč je film tak podařený. Skvělé herecké výkony na pozadí umírajícího socialismu - nejvíc mě potěšilo pravdivé zobrazení pracovního nadšení zaměstnanců továrny. Protože takhle to před revolucí opravdu bylo. A takhle to samozřejmě někde je i dál, i když v mnohonásobně menším měřítku. (12.06.2010)

V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (12.02.2017)