Omámení a zmatení

70%.. Richard Linklater v tomto filmu vzpomíná na svoje školská léta a je to vzpomínání zábavné a nanejvýš pohodové. K té pohodě hodně přispívá velmi vkusný písničkový doprovod (Aerosmith, Deep Purple, Alice Cooper, Nazareth, Black Sabbath, Sweet, ZZ Top, Peter Frampton, Kiss, Lynyrd Skynyrd a další) a v neposlední řadě potěší herecké obsazení, tehdy začínajících a dnes mnohdy hodně známých herců..)) (15.02.2008)

Nedoceněná, správným způsobem "zhulená" pecka Richarda Linklatera která vás přenese do roku 1976 na jednu střední v Texasu. Poslední den školy před prádzninama, hodně trávy, nejlepší kamarádi, nadržené holky, plno "soon to be" hvězd a scénář, ve kterém nejde o nic, a přece o všechno. Ty Aerosmith jim závidím.... Pokud jste neviděli, koukejte to napravit. Po Before Sunrise a Before Sunset můj nejoblíbenější Linklater. (27.04.2013)

Hudba super. Ale inak je to taký ten typický americký flák. Filmy, ktoré do určitej miery predurčujú pocit neistoty z nadchádzajúcimi týždňami, kedy dospelosť klope na dvere, majú v sebe prímes vtipu a melanchólie. Za predpokladu, že je v celom zoskupení charakterov aspoň niekto, s kým sa viete stotožniť. Tu tomu tak nie je. Prišlo mi to, ako sledovať skupinky ľudí ktorý robia niečo, lebo nič iné sa robiť nedá. A vlastná komunita s určitými pravidlami je aj tu podaná síce uveriteľne ale zároveň natoľko špecificky, že to cezo mňa len prešumelo. Atmosféra dobrá. Kultový status ale až tak veľmi nechápem. (28.07.2018)

Tak si otevřete láhev něčeho, co se vám dobře pije, případně smotněte něco, co se vám dobře kouří, a vydejte se na cestu do 80. let. Nehledejte pointu, jen se tak nechte vozit autem, zatímco do sebe něco lejete, případně típejte nedopalky. Protože tenhle film, to je především plejáda herců "než byli slavní" (jedna hvězda pro Matthewa, jedna pro Millu), nadupanej soundtrack, párty a tráva. Na konci filmu 9/10 uživatelů doporučuje značku Visine. (14.03.2015)

Jedna noc v sedmdesátých letech, která může napovědět, kam povedou životní koleje v několika příštích zatáčkách. A nejsou to Americké graffiti. Naopak, Linklater má spíš než k Lucasovu pomníku mládí daleko blíž k bezstarostným epizodickým komediím typu Zlaté časy na Ridgemont High. Trvalo mi snad hodinu než jsem se vůbec dokázal trochu vcítit do těch pár postaviček a začal cítit zaujetí při jejich plánech či nezdarech. Ale až do konce jsem se toho otravného pocitu pouhé figurkovitosti a prvoplánovitosti charakterů nedokázal zbavit. Zábavné, díky soundtracku parádně poslouchatelné, ale dva roky před tímhle bych od pana režiséra čekal něco daleko trvalejšího. (11.02.2008)