Flákači

Druhý film Kevina Smithe je taky jeho dosavadním vrcholem (duben 2005). Po fenomenálních Clerks se zdálo, že Smith už se zkrátka nemůže překonat, ale stalo se - Mallrats jsou ještě lepší, hlášek je víc, kulervoucích situací jakbysmet a hlavně mají víc prostoru Jay a Silent Bob (neboli Big Badass Jay a Tubby Bitch Bob). A výkon Jasona Lee mi zůstane v paměti ještě hodně, hodně dlouho. (21.04.2005)

Kevin Smith ve svém černobílém debutu teprve sbíral síly a až ve druhém filmu skutečně předvedl, co umí a kam až jeho láska k popkultuře sahá. Scenárista, režisér a herec v jedné osobě se nezdržuje dlouhým vysvětlováním a nasadí vražedné tempo dialogů, hlášek a absurdních situací hned od prvních minut. A přitom je to tak jednoduché... stačí jeden obchoďák, dva hrdinové, které ráno opustily něžné polovičky, takže zabíjejí čas ve světe komerce a snaží se na milované zapomenout (neúspěšně), velikonoční zajíček, drsný hlídač, Jay s Tichým Bobem a... No, ve skutečnosti stačí jen obchoďák, který Kevin Smith zaplnil tak rozmanitou skupinou postav a absurdních nápadů (boření lešení, dítě na eskalátoru, sexuální výzkum, zadní sedadlo Volkswagenu, parodie na seznamovací soutěže, plachetnice... atd.), že by to jiným stačilo na několik filmů. Smithova síla ale tkví především v dialozích, popkulturních narážkách (namátkou... dialog o sexuálním životě Supermana, všudypřítomné Hvězdné války a neustálé odkazy na comicsy) a vypointovaných hláškách (Vyberte si, je lepší „Ani peklo nezná tolik nenávisti jako žena opovrhující Segou.“, nebo „Miluju pach komerce po ránu!“?), kterými Flákače napumpoval k prasknutí. Ten neskutečný uragán nápadů navíc vykulminuje do šíleného finále, které si - bohužel dodnes nijak moc známý - herec Jason Lee ve své nejlepší roli vychutnal se vším všudy. Kevin Smith po Flákačích natočil řadu dalších skvělých filmů, ale takové provázanosti, nabušenosti a bezchybně fungujícího načasování fórů jako u Flákačů dosud nedosáhl a z pohledu na poslední film už ztrácím naděje, že ještě někdy dosáhne. Ale jsou tu a jen čekají, až po nich sáhnete... (15.11.2005)

Naprosto dokonalé. Kevin Smith je geniální scénárosita, možná ještě lepší režisér a dobrej herec, spolu s Jasonem Mewesem vytvořili nezapomenutelnou dvojici Jay a mlčenlivej Bob, která se různě pohybuje po všech filmech Kevina Smithe a jsou prostě jednim slovem skvělý, ty jejich plány na zničení pódia nemaj chybu a seřezání králíčka před dětma je dokonalý. V podstatě jsem se po celou dobu filmu bavil a to nejem díky Jayovi a mlčnlivýmu Bobovi, ale i díky bezchybným dialogům a hláškám, kterých je tady bezpočet.A samozřejmě jako v každym filmu Kevina Smith, tak ani tady nechybý hromada sprostejch slov a taky nemůže chybět Snootchy Bootchies (28.06.2005)

Filmy Kevina Smithe mám rád. On vlastně točí pořád to samé s pořád stejnými postavami a pořád naráží do těch stejných popkulturních vod. Jenže mě to pořád stejně baví. Sexistický narážky jsou super, narážky na superhrdiny naprosto boží, Stan Lee v důležité roli dokonalej a Jay a Mlčenlivý Bob nemají v žádném případě chybu. Škoda jenom, že se to docela dlouho rozjíždělo. Začátek vysloveně nic moc, ale pak to nabírá na grádech a ke konci je to smrtící tankostroj vysílající divákovi jeden záchvat smíchu za druhým. Pokud Kevin Smith skončí, jak sám tvrdí, skončí i jedna velká éra osobitého humoru, se kterým se rád pobavím kdykoliv na něj přijde řada. (25.01.2013)

Nechápu, jak mi to mohlo tak dlouho unikat. Nakonec jsem ale zase tolik netratil, protože je potřeba přiznat, že Smith natočil mnohem suverénnější kusy!! Opět během jediného dne nabízí zdánlivě obyčejné scény, avšak které dokáže skvěle vypointovat, koncentrace hlášek nicméně není tak velká a atmosféra není tak uvolněná jako jindy. Samozřejmě nechybí Smithův trademark v podobě slavné dvojky drogových dealerů Jaye a mlčenlivého Boba. Bohužel ani oni ale nejsou tak přesní, jako v jiných „smithovkách“. O nějaké nedoceněnosti bych tu moc nemluvil.. (21.12.2011)